A2: Král duchů.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. In: Karel Jaromír ERBEN: Jaroslav Pospíšil, Praha 1861, 8 + 184 s.

A2 obsah

Text

158
Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? Otec to s dítětem, domů jedou; Synáčka milého v náručí má, A tiskne, a hřeje a objímá! „Mé dítě, což úzkostně tak se děsíš!“ – „„Tatíčku, což krále duchů nevidíš? Hle krále se srstí a s korunou?““ „Mé dítě, jen vodní to páry jsou.“ „„„Pojď, dítě milé, pojď ke mně sem! Zde krásně si spolu pohrajem; Má louka je pěkná květnatá, A máti moje má šat ze zlata.“““ „„Ach táto, tatíčku, slyšíš-li nyní, Jaké mi král sliby tajně činí?““ „Spokoj se, mé dítě, a bázně nech; Suchéť to listí šumí po sadech.“
159
„„„Pojď, dítě zlaté, pojď jen se mnou, Mé dcerky ti pilně sloužit budou; Mé dcerky, ty v noci tance mají, Ve spánek tě tancujíc uzpívají.“““ „„Ach táto, tatíčku, což nevidíš Těch dcerek králových tam vody blíž?““ „Vidím, vidím to, mé dítě milé: Vrby jsou to šeré a vyhnilé.“ „„„Aj rád tě mám, jsi švárný, musím tě mít; A sám-li nepůjdeš, chci síly užit.“““ „„Ach táto, tatíčku! již po mně sahá, Král duchů již v moci své mne má!““ I hrůza jest otci a dává se v cval, Své úpící dítě v náručí jal; Přijíždí do dvorce v mysli traplivé, Leč dítě v náručí již – neživé.

Obsah zdrojové publikace