Komentář
1. K přítomné edici
Prezentovaná edice básnického celku Kytice Karla Jaromíra Erbena (1811–1870) představuje nové kritické uchopení veškerých nám dostupných textových materiálů, jež se k tomuto dílu vztahují, ať už se jedná o jeho knižní vydání; nebo materiály, jež byly za Erbenova života publikovány v časopise či jiném periodiku, almanachu, příležitostné publikaci či jako zhudebněné texty ve sbírkách písní; anebo se dochovaly v rukopise. Vydání v Kritické hybridní edici (KHE) má dvojí podobu: vedle vydání knižního, které přináší ustavený text v čtenářské edici, poskytuje čtenářům i rozsáhlou materiálovou základnu prostřednictvím digitální internetové edice. Ta nabízí jak digitalizovanou obrazovou podobu všech zpracovaných relevantních dokumentů, tak jejich textovou podobu v tzv. diplomatickém vydání (čtenářské knižní vydání je naopak vyhrazeno pravopisně modernizovanému znění Erbenovy Kytice). V případě rukopisných materiálů (psaných Erbenovou rukou, případně rukou cizí) edice nabízí jejich transliterovaný přepis, a to v podobě, v níž usiluje o přehledné zachycení vývoje (škrtů, vpisků, transpozic apod.) básnického textu jednotlivých dochovaných verzí.
Digitální edice přináší rovněž soupis všech knižních vydání Kytice, který poskytuje nejen detailní bibliografické údaje, ale též informace o eventuálních autorech ilustrací a autorech grafického řešení – v těchto případech připojujeme i ukázky výtvarného doprovodu a sazby daného vydání. Přetisky Erbenových textů z Kytice v knižních publikacích typu přehledových antologií, čítanek atd. naopak ponecháváme zcela stranou.
Hlavním cílem editorů bylo revidovat dosavadní poznání textové historie Kytice a nabídnout čtenáři toto zásadní dílo české literatury v podobě, která umožní sledovat genezi jednotlivých textů, a zároveň je představí v souvislostech Erbenovy vědecké a sběratelské činnosti. Naše edice v tomto ohledu přináší dílčí nové poznatky, ale stejně tak v nezanedbatelné míře navazuje na výkony předchozích editorů Erbenova díla. Erbenova Kytice přirozeně přitáhla pozornost nejen dlouhé řady interpretů z řad literárních vědců, ale samozřejmě k jejímu uchopení směřovaly i snahy editorů. Ti se opakovaně věnovali textu Kytice, zpracovávali dostupné archivní materiály a dle svých možností a stanovených zásad ustavovali kriticky ověřený text, který se pak často stal předlohou pro další „běžná“ vydání. Zakladatelskou edicí je v tomto ohledu souborné vydání Erbenovy poezie Veškeré spisy básnické (SUTNAR 1905) editora Jaroslava Sutnara, který již v roce 1905 (J. Otto, Praha) podnikl první pokus o revizi textu Kytice (přičemž registroval posuny ve vývoji textu, mj. srovnal časopisecká znění a pracoval s rukopisnou pozůstalostí). Dalším významným milníkem ve vydávání textu Kytice je dlouhotrvající soustředěná badatelská pozornost literárního historika Antonína Grunda, který Erbenovi nejprve věnoval obsáhlou monografii (Karel Jaromír Erben /Melantrich, Praha 1935/ – GRUND 1935) a později vydal Kytici v kritické edici a realizoval i vydání další. Na jeho práci navazujeme zejména v oblasti průzkumu básnické rukopisné pozůstalosti Karla Jaromíra Erbena, jejího kritického zhodnocení a prezentaci ve vědecké edici. Ta byla Grundem realizována ve svazku Básně a překlady (GRUND 1948) v rámci Díla Karla Jaromíra Erbena (1. vydání Melantrich, 1938; 2., revidované vydání Melantrich, 1948). V oblasti nového představení Kytice modernímu čtenáři a upozornění na těsné souvislosti Kytice a Erbenova folkloristického díla nám byl inspirací také ediční počin Mojmíra Otruby Kytice – České pohádky v ediční řadě Česká knižnice (1. vydání NLN, 2003; reeditováno Host, 2013). Otrubova edice (OTRUBA 2003) současně pro nás představuje významný referenční bod v oblasti jazykové úpravy textu a ustavení podoby čtenářského vydání.
2. Historie textu Erbenovy Kytice
Rukopisné prameny
Ke Kytici se nedochoval žádný souvislý rukopisný materiál. Prameny jsou fragmentovány do relativně velkého počtu fyzicky izolovaných a formálně a materiálně disparátních rukopisů. Zdaleka nejrozsáhlejší soubor rukopisných pramenů textů Kytice je dnes uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (LA PNP) ve fondu Karel Jaromír Erben, jehož jádro bylo původně deponováno v Literárním archivu Národního muzea (ke vzniku fondu, jeho celkové charakteristice a uspořádání viz LÁBUSOVÁ 1998; LÁBUSOVÁ 2011). Příslušné prameny jsou koncentrovány v oddílech Rukopisy vlastní – poezie a Rukopisy vlastní – diáře, zápisníky. Řada pramenů, zejména fragmentární povahy, se však vyskytuje i mimo tyto oddíly, nejčastěji v podobě textů připsaných na přijatou korespondenci a na excerpční lístky Erbenových kartoték k bájeslovným a zvykoslovným tématům. Na tyto prameny soupis fondu (LÁBUSOVÁ 1997) vesměs neupozorňuje a v přítomné edici jsou zřejmě registrovány a zpracovány vůbec poprvé. Fond rovněž obsahuje rozsáhlý exogenetický materiál ke Kytici v podobě Erbenových výpisků z četby a národopisných poznámek z terénu. V LA PNP se dále ve fondu Lešehradeum a ve fondu Zlatá Praha – redakční archiv nalézá Památný lístek Spolku českých spisovatelů belletristů Máj na rok 1900 s připojeným faksimile autografu Lilie (v. 1–20); originál je nezvěstný minimálně již od 30. let 20. století.
Dva rukopisy, obsahující textové prameny Záhořova lože a Cizího hosta, jsou uloženy ve fondu Vincenc Brandl Moravského zemského archivu v Brně (ve fondu Karel Jaromír Erben LN PNP dostupné ve fotografické reprodukci). Varianta básně Sbor při otevření Měšťanské besedy se nalézá v rukopisné Knize památní pro Besedu měšťanskou v Praze, která je součástí fondu Měšťanská beseda Praha v Archivu hlavního města Prahy.
Část Erbenovy literární pozůstalosti, obsahující další prameny textů Kytice, setrvala zřejmě kontinuálně ve vlastnictví rodiny a minimálně do roku 1948 pak byla v držení Ludmily Čárské, roz. Kostlivé, pravnučky K. J. Erbena (viz k tomu GRUND 1948). Tento materiál zahrnoval podle údajů A. Grunda (GRUND 1948: 317, 353, 365) autografní fragment Záhořova lože a Štědrého dne, ale především exemplář druhého vydání Kytice (1861) s Erbenovými rukopisnými redakčními zásahy pro třetí, posmrtné vydání. Blízcí příbuzní Ludmily Čárské, která zemřela 1987 v Bratislavě, nemají dnes žádné povědomí o tom, zda se daný materiál podařilo zachovat a kde případně mohl být uložen, a tyto autografy nejsou dostupné ani v podobě reprodukcí. V majetku rodiny jsou momentálně jen dvě alba s 57 fotografickými snímky Erbenových autografů, které podle originálů pořídil počátkem 20. století Jaroslav Sutnar (viz GRUND 1948: 320, 363–364). Z hlediska pramenné základny Kytice mají ovšem tato alba svůj zásadní význam, protože mj. reprodukují nejstarší známý autograf Polednice, který byl kdysi v majetku Jana Melichara Skutečského (GRUND 1948: 320), avšak byl nezvěstný již v době prvního vydání Grundovy edice Erbenových Básní a překladů (ERBEN 1938).
Komplex všech dnes dostupných (alespoň ve formě reprodukce) materiálně samostatných rukopisů a větších rukopisných celků, které obsahují jeden či více endogenetických textových pramenů Kytice, sestává z 37 položek, z čehož drtivou většinu tvoří autografy; ve třech případech se jedná o opisy Karla Havlíka a v jednom o opis neznámou rukou, přičemž některé opisy mají vrstvu korektur Erbenovou rukou. Celkově tento materiál obsahuje 47 vydělitelných textových pramenů k 18 skladbám Kytice. Z hlediska distribuce rukopisné pramenné báze je tedy situace nevyrovnaná: K více než třetině skladeb nejsou k dispozici žádné rukopisné prameny, v některých případech je naopak takových pramenů až sedm. Oproti Grundově kritické edici Erbenových Básní a překladů (ERBEN 1948) rozšiřuje přítomná edice množinu rukopisných pramenů o 20 položek, převážně fragmentárního charakteru. Naopak jen na základě sekundárních informací pracuje se třemi prameny z majetku Ludmily Čárské (viz výše), které měl Grund fyzicky k dispozici. Shodně s Grundovou edicí pak ve dvou případech z důvodu absence originálu používá jen jeho reprodukci (Památný lístek Spolku českých spisovatelů belletristů Máj na rok 1900 s připojeným faksimile autografu Lilie; reprodukce autografu Polednice z fotografického alba v majetku Erbenovy rodiny).
Rukopisné prameny vykazují ve více ohledech značnou heterogennost. Odpovídají v zásadě celé šíři textového procesu od rychlopisných náčrtů izolovaných veršů a větších fragmentů nebo schematického vyznačení struktury básně přes celistvější textaci s jednou či více vrstvami oprav až po čistopisy blížící se autorsky definitivnímu textu. Zápis je proveden na papíře, ojediněle též na jiném materiálu (pergamen), převážně inkoustem, ale i tužkou/olůvkem (zejména u rychlopisných náčrtů), případně se oba způsoby kombinují. Vyjma Havlíkovy opisy (viz výše), psané novogotickým kurzívním písmem (kurentem), je použita humanistická kurzíva a polokurzíva (latinka). V závislosti na době vzniku rukopisů se vyskytuje pravopis dnešní a analogický, méně často skladný, přičemž rukopisy s více vrstvami kombinují v některých případech všechny pravopisné soustavy. Nápadným grafickým rysem autografů je používání tzv. dlouhého „s“. Rukopisy nejsou explicitně datovány, přibližnou dobu jejich vzniku lze tedy stanovit pouze na základě nepřímých vnitřních a vnějších kritérií.
Časopisecké otisky
Soubor tištěných pramenů Kytice zahrnuje vedle knižních vydání (1853, 1861, 1871) i otisky jednotlivých básní, případně větších celků v novinách, časopisech, sbornících a antologiích. Přítomná edice vymezuje jako prameny ty otisky, které byly publikovány nebo mohly být k tisku připraveny za života K. J. Erbena, a mohou tedy alespoň teoreticky nést znaky autorských zásahů. Tento materiál se zhruba rozpadá do dvou skupin s odlišnou relevancí pro interpretaci textového procesu: První skupinu tvoří texty básní uveřejněných v době před jejich knižním vydáním, které s větší či menší pravděpodobností mohou představovat autorské varianty básně. Druhá skupina zahrnuje otisky následující až po knižním vydání příslušných básní; u nich je autorská účast neprůkazná a textové změny oproti knižnímu vydání mohou být částečně nebo zcela neautorské. Ačkoliv jsou jednotlivé případy na příslušných místech komentáře analyzovány jednotlivě, toto dělení se v zásadě promítá i do struktury přítomné edice, která prameny první skupiny reprodukuje a edičně zpracovává, prameny druhé skupiny zpravidla pouze registruje.
Následující soupis tištěných pramenů navazuje v první řadě na zjištění Antonína Grunda shrnutá v komentáři k jeho edici Erbenových Básní a překladů (GRUND 1948), ale významně je rozšiřuje, neboť Grund vesměs registruje jen první otisky z doby před knižním vydáním. Soupis respektuje rozdělení do dvou výše uvedených skupin; v jejich rámci pak postupuje po jednotlivých básních v pořadí, v němž jsou seřazeny v knižním vydání.
Tištěné prameny z doby před knižním vydáním:
Poklad
Vesna. Almanach pro kvetoucí svět. Roč. 2. Praha, J. H. Pospíšil 1838, s. [129]–151.
Svatební košile
Literarní příloha ku Věnci [v záhlaví čísel]: Příloha k Věnci 1, [1843-44], č. 8, s. 114–124.
Polednice
Dennice. Spis zábavný a ponaučný od J. B. Malého. Díl 1, sv. 4. Praha, Václav Špinka 1840, s. 236–237.
Štědrý den
Květy a plody. Týdenník pro vzdělané obecenstvo 1848, č. 7, 19. 8., s. [161]–163.
Holoubek
Lumír. Belletristický týdenník [1], 1851, č. 3, 20. 2., s. [49]–50.
Dceřina kletba
Pražské noviny 1852, č. 292, 9. 12. 1852, s. [2]. [s názvem Kletba dceřina. Baláda]
Sirotkovo lůžko
Vesna. Almanach pro kvetoucí svět. Roč. 1. Praha, J. H. Pospíšil 1837, s. 269. [s názvem Sirotek]
Věnec ze zpěvů vlastenských, uvitý a obětovaný dívkám vlastenským. Roč. 5. Praha, Knížecí arcibiskupská knihtiskárna 1839, s. 8–14. [s názvem Sirotek]
Večer
Tři básně: 1. Pohled na Prahu, od J. K. Chmelenského. 2. Horál Čech. 3. Večér od K. J. Erbena. V hudbu uvedl pro jeden hlas a fortepiano Josef Vorel. Praha a Hradec Králové, J. H. Pospíšil [1842], s. 11–14.
První májová noc
Máj. Jarní almanah na rok 1860. Roč. 3. Praha, Kat. Jeřábková 1860, s. [382]–386.
Panna a máti
Pomněnky na rok 1841. Praha, Házovská knihtiskárna, s. 19. [bez názvu]
Anděl strážce
Květy. Národní zábavník pro Čechy, Moravany, Slováky a Slezany 9, 1842, č. 89, 9. 11., s. [351]. [s názvem V českém bále]
Smolný var
Květy české. Listy zábavné pro všeliký stav 1, 1834, č. 12, 20. 3., s. 98.
Odchod
Vesna. Almanach pro kvetoucí svět. Roč. 1. Praha, J. H. Pospíšil 1837, s. 131.
Sbor při otevření Měšťanské besedy
Pražské noviny 1846, č. 10, 1. 2., s. 39. [bez názvu]
Květy. Národní zábavník pro Čechy, Moravany, Slováky a Slezany 13, 1846, č. 15, 5. 2., s. [57]. [s názvem Píseň, zpívaná při slavnosti otevření měšťanské besedy od zvláštního sboru pod správou Jelenovou.]
Perlový vínek
Fest-Album zum 27. Februar 1856. Ihren kaiserl. königl. Majestäten dem allergnädigsten Kaiserpaare Ferdinand und Anna Pia aus Anlass allerhöchst Ihren fünfundzwanzigjährigen Vermählungsfeier in tiefster Ehrfurcht gewidmet von der k. Hauptstadt Prag. Prag, k. k. Hofbuchdruckerei von Gottlieb Haase Söhne 1856, s. 39–40.
Král duchů
Literarní příloha ku Věnci [v záhlaví čísel]: Příloha k Věnci 1, [1843–44], č. 7, s. 99–101.
Ohlas žalmu 45
Das Kaiser-Album Viribus unitis. Herausgegeben von der Mechitaristen-Congregation. Wien, Mechitaristen-Buchdruckerei 1858.
Tištěné prameny z doby po knižním vydání:
Kytice
Škola a život 1, 1855, příl. Štěpnice, č. 3, s. 37–38.
Svatební košile
Květy 3, 1868, č. 48, s. 382–383. [neúplné]
Polednice
Květy 3, 1868, č. 42, s. 335.
Štědrý den
Škola a život 1, 1855, s. 37. [neúplné]
Světozor 1, 1867, příl. k č. 5.
Holoubek
Květy 3, 1868, č. 44, s. 351. [neúplné]
Vrba
Květy 3, 1868, č. 50, s. 398. [neúplné]
Lilie
Květy 4, 1869, č. 3, s. 23. [neúplné]
Dceřina kletba
Vlastenský kalendář na obyčejný rok 1854. Roč. 3. Praha, Kateřina Jeřábková [1853], s. 87–88.
Král duchů
Josef Bojislav Pichl (ed.): Společenský krasořečník český. Díl 3. Praha, Jaroslav Pospíšil 1853, s. 335–336.
Knižní vydání
Karel Jaromír Erben se zabýval myšlenkou na vydání sbírky balad již roku 1844 a znovu pak i počátkem roku 1848, nakonec však záměr uskutečnil až roku 1853. V únoru 1853 vydal u nakladatele Jaroslava Pospíšila v Praze knihu malého formátu Kytice z pověstí národních (A1), do níž zahrnul dvanáct balad – část z nich již dříve otiskl časopisecky, část nikoliv. Krom vlastních básnických textů obsahuje celek knihy v zadní části v oddílu Poznamenání autorské výklady folkloristického a komparatistického charakteru k použitým látkám a motivům, rozdělené podle jednotlivých básní sbírky. Erben takovéto výkladové poznamenání přivtělil již k dříve časopiseckému vydání básně Svatební košile i k časopisecky tištěnému vlastnímu převodu Götheovy balady Král duchů, který se ovšem do prvního knižního vydání sbírky nedostal (oba texty tištěny in Literarní příloha ku Věnci 1843–1844). První knižní vydání sbírky uzavíral překlad básně Poklad z pera Adama Rościszewského z Rościszewa do polštiny.
Podruhé připravil Erben svůj knižní celek pro vydání u stejného nakladatele Jaroslava Pospíšila roku 1861. Sbírka tehdy vyšla pod obměněným názvem Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena (A2) a celek doznal značných změn, které směřovaly k představení podstatné části Erbenovy básnické tvorby jako souborného celku. Z původní skladby sbírky v jejím prvním vydání vytvořil Erben nově první oddíl knihy nazvaný Pověsti národní, do něj nově zařadil baladu Lilie, v prvním vydání neobsaženou; Erben tuto báseň vřadil mezi texty Vrba a Dceřina kletba. Nově byl vytvořen oddíl Písně, do nějž shrnul podstatnou část svého dosavadního básnického díla, jež dosud zůstalo stranou prvního vydání Kytice. Z větší části šlo o texty tištěné již dříve v časopisech či příležitostných publikacích, z části menší o texty dosud nepublikované (tyto texty často prokazatelně vznikly již ve čtyřicátých letech). Zařazeny sem byly i skladby, jež jsou převodem cizích látek (Svatojanská muška, Tužba dívčí), aktualizovanou parafrází biblických žalmů (Ohlas žalmu 45, Ohlas žalmu 140), i překlady autorských textů (Král duchů přeložený z německé balady Erlkönig J. W. Göthea, Píseň Illyrův přeložená z chorvatské básně Grobničko polje D. Demetera). Zachována zůstala poznamenání s výkladem k jednotlivým baladám z prvního vydání Kytice, pouze byla přesunuta na samý konec knihy, jejich textace se ovšem nijak neproměnila; k nově zařazené baladě Lilie autor žádné nové poznamenání nepřipojil. Překlad básně Poklad do polštiny do knižního celku zařazen nebyl.
Třetí vydání knihy vyšlo pod shodným názvem, tedy jako Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena (A3), v nakladatelství Jaroslava Pospíšila v únoru roku 1871. Jeho editorem byl Erbenův přítel, archivář Josef Emler; kniha vyšla až po Erbenově smrti 21. 11. 1870, jak ovšem dosvědčuje dnes nedochovaná autorská korektura druhého vydání Kytice, jejíž drobné opravy byly dle svědectví A. Grunda promítnuty do znění třetího vydání, Erben se na přípravě tohoto vydání ještě osobně podílel. Skladba knižního celku se již nijak neproměnila, a toto vydání tak lze vzhledem k okolnostem považovat za znění poslední ruky.
Soupis knižních vydání Kytice
Erbenova Kytice je po Máji Karla Hynka Máchy pravděpodobně nejvydávanější knihou česky psané poezie. Přítomná digitální edice přináší analogicky k vydání K. H. Máchy v KHE také soupis všech doložených knižních vydání Kytice, který je zpracován databázovou formou.
Autorem přítomného soupisu je badatel a dlouholetý sběratel knižních vydání Kytic Karel Čermák. Ten první podobu svého soupisu zveřejnil již v roce 2003 v publikaci Kytice v nás. Sborník k 150. výročí prvního vydání básnické sbírky Karla Jaromíra Erbena (ČERMÁK 2003), další (rozšířenou) verzi soupisu pak publikoval ve sborníku Karel Jaromír Erben a úloha paměťových institucí v historických proměnách. Referáty z vědecké konference konané ve dnech 15.–16. dubna 2011 na Malé Skále v roce 2011 (ČERMÁK 2011).
Karel Čermák pro příležitost našeho vydání Kytice svůj soupis revidoval a doplnil o údaje o vydáních z posledních let tak, aby soupis pokryl časové období 1853–2019. Ediční tým ÚČL AV ČR soupis databázově zpracoval, redigoval a pořídil obrazové ukázky jednotlivých vydání (zachyceny jsou typy vazeb, obálky, titulní listy, popř. frontispice, ukázky ilustrací či podoby sazby).
Přítomný soupis přináší všechna doložená vydání českého znění Kytice (uvádí i dvojjazyčná vydání, avšak nezachycuje vydání překladová). Soupis zachycuje pozoruhodný pohyb v historii vydávání sbírky, kdy jednotliví vydavatelé poměrně volně zacházeli s celkovou koncepcí sbírky, když často vypouštěly druhou její část, popřípadě neotiskovali ani některé z čísel oddílu balad. Na tuto skutečnost reagují jednotlivé záznamy v anotacích. Soupis je vybaven řadou nástrojů (jmenné a místní rejstříky, klíčová slova) a je možné jej řadit dle zvolených parametrů.
L. K., J. F., M. P.