Komentář

I. K přítomné edici

Prezentovaná edice Kytice Karla Jaromíra Erbena je novým kritickým vydáním sbírky. Opírá se o rekonstrukci historie textu na základě ověřených starších zjištění a nově získaných poznatků. Kriticky zhodnocuje všechny dostupné textové prameny a edičně je v širokém rozsahu zpracovává. Edice má dvojí podobu: knižní vydání, které obsahuje pravopisně modernizovanou podobu textu, a digitální internetovou edici, zahrnující rozsáhlý soubor příslušného rukopisného a tištěného materiálu.

Ve smyslu kritického přístupu přítomná edice v nezanedbatelné míře navazuje na výkony předchozích editorů Erbenova díla. Zakladatelskou práci představuje v tomto ohledu souborné vydání Erbenovy poezie Veškeré spisy básnické editora Jaroslava Sutnara (Praha, J. Otto 1905), v němž podnikl první pokus o revizi textu Kytice a na základě komparace rukopisných, časopiseckých a knižních znění registroval posuny ve vývoji textu. Klíčová a co do rozsahu poznání historie textu dosud nepřekonaná je edice Kytice realizovaná Antonínem Grundem v rámci prvního svazku Díla Karla Jaromíra Erbena nazvaného Básně a překlady (1. vydání Praha, Melantrich 1938; 2., revidované vydání Praha, Melantrich 1948). Vzešla z Grundovy dlouhotrvající soustředěné badatelské pozornosti, zúročené již dříve zejména v obsáhlé a faktograficky bohaté monografii Karel Jaromír Erben (Praha, Melantrich 1935), která zahrnuje i řadu textologicky relevantních informací. Na Grundovu práci navazujeme především v oblasti průzkumu Erbenovy básnické rukopisné pozůstalosti a jejího kritického zhodnocení. Přítomná edice se zvláště v rovině edičního zpracování textu opírá o zevrubnou kritickou analýzu přístupu nejen výše zmíněných vydání, ale i významných edic novějších. Jedná se v první řadě o edice Antonína Grunda a Rudolfa Skřečka (Praha, SNKLHU 1956), Marie Řepkové a Rudolfa Skřečka (Praha, Československý spisovatel 1982), Rudolfa Havla (Praha, Odeon 1988) a Mojmíra Otruby v rámci titulu Kytice; České pohádky v ediční řadě Česká knižnice (1. vydání Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003; reeditováno Brno, Host 2013).

Návaznost na starší tradici má však v přítomné edici také svou zřetelnou kritickou dimenzi. Naše vydání se výrazně vymezuje vůči dosavadní převažující ediční praxi. Především reaguje na to, že odebíráním nebo přidáváním textů byla během dlouhé ediční historie kompozice sbírky, jak ji ve druhém (1861) a třetím (1871) vydání Kytice stanovil sám autor, zásadně dezintegrována, a reviduje dalekosáhlé intervence do podoby textu, realizované v rámci jazykové a pravopisné aktualizace v některých novějších edicích. V tomto smyslu chce přítomná edice, zejména ve své knižní podobě, přispět ke stabilizaci textu.

Jako proměnlivý, vývojově dynamický fenomén pak naopak Kytici prezentuje digitální internetová edice. Vedle vlastního vědeckého vydání Kytice a textologického komentáře čtenáři nabízí všechny dostupné prameny (s výjimkou časopiseckých otisků textů vydaných již dříve knižně) v digitalizované obrazové podobě a dále v podobě textové, a to jednak ve formě diplomatických opisů, jednak v rámci synoptického různočtení, které umožňuje přímé srovnání znění jednotlivých pramenů. V případě rukopisných materiálů (Erbenových autografů i cizích opisů) přináší edice nadto jejich přepis v dvojí podobě transkripce, usilující o přehledné zachycení vývoje (škrtů, vpisků, transpozic apod.) textu. V úhrnu tento aparát umožňuje čtenáři detailně sledovat genezi jednotlivých textů i celku Kytice. Digitální edice obsahuje rovněž soupis všech jazykově českých knižních vydání Kytice, který poskytuje nejen detailní bibliografické údaje, ale též informaci o autorech eventuálních ilustrací a grafického řešení a příslušné ukázky výtvarného doprovodu a sazby.

Digitální internetová edice je ovšem dynamickou strukturou sama o sobě. Nemá charakter definitivně fixovaného vydání, ale je vždy potenciálně neuzavřena, respektive otevřena pro další opravy, doplnění a rovněž i zásadní systematická rozšíření, např. o exogenetické prameny Kytice. V tomto smyslu lze edici potenciálně chápat také jako kontinuálně rozvíjené badatelské prostředí.

II. Historie textu

Přítomná edice sice vychází ze souboru veškerých dostupných pramenů textu, včetně exogenetických, avšak edičně zpracovává prameny v užším slova smyslu. Ty chápeme jako rukopisné záznamy nebo tisky přímo začlenitelné do vlastní geneze (endogeneze) jednotlivých textů Kytice a současně vzniklé za Erbenova života, případně po Erbenově smrti, ovšem s jeho doložitelnou či předpokládanou předchozí aktivní účastí. Jedná se tedy typologicky o a) Erbenovy autografy a dobové cizí opisy, b) otisky publikované v autorsky heterogenních celcích (časopis či jiné periodikum, almanach, sborník apod.; dále tuto skupinu označujeme souhrnně jako časopisecké otisky) nebo samostatné drobné tisky neknižního charakteru, c) tři knižní vydání Kytice z let 1853, 1861 a 1871 a samostatné knižní vydání básně Poklad s vročením 1853 se zrcadlově připojeným polským překladem. Dané kategorie pramenů mají z editologického hlediska samozřejmě vždy jinou hodnotu, ale postavení pramenů není ekvivalentní ani v rámci téže kategorie. V případě rukopisů jejich relevance osciluje zejména podle toho, nakolik bezpečně je lze identifikovat jako součást geneze některého z textů Kytice. Míra jistoty v tomto ohledu klesá se vzrůstající mírou fragmentárnosti pramenů, případně jejich nečitelnosti. Význam časopiseckých otisků se obecně řečeno liší podle relativní doby jejich uveřejnění a je jiný u otisků z doby před knižním vydáním a po knižním vydání příslušného textu (viz k tomu níže). Za pramen Kytice nepovažujeme materiál vztahující se k textům, které mohly být proponovanou součástí Kytice, ale do sbírky nakonec zařazeny nebyly. Jde především o fragmentární autograf básně Svatojanská noc a opis básně Krokův zlatý stolec, jež byla hypoteticky plánovanou částí básně Věštkyně1 .

Rukopisné prameny

Ke Kytici se nedochoval žádný kompletní či souvislý rukopisný materiál. V tomto smyslu nejrozsáhlejší celek, tzv. makulář Kytice, zahrnuje fragmentární prameny pouze ke čtyřem textům z konečných třiceti obsažených ve druhém a třetím vydání Kytice. Obecně jsou prameny fragmentovány do relativně velkého počtu fyzicky izolovaných a formálně a materiálně disparátních rukopisných jednotek. Zdaleka nejrozsáhlejší soubor rukopisných pramenů textů Kytice je dnes uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (LA PNP) ve fondu Karel Jaromír Erben, jehož jádro bylo původně deponováno v Národním muzeu.2 Příslušné prameny jsou koncentrovány v oddílech Rukopisy vlastní – poezie a Rukopisy vlastní – diáře, zápisníky. Řada pramenů, zejména fragmentární povahy, se však vyskytuje i mimo tyto oddíly, nejčastěji v podobě textů připsaných na dopisy a na excerpční lístky Erbenových kartoték k bájeslovným a zvykoslovným tématům. Na tyto prameny soupis fondu3 vesměs neupozorňuje a v přítomné edici jsou ve své většině registrovány a zpracovány vůbec poprvé. Fond rovněž obsahuje rozsáhlý exogenetický materiál ke Kytici v podobě Erbenových výpisků z četby a národopisných záznamů z terénu. V LA PNP se dále ve fondu Jaroslav Sutnar nalézá obsáhlý soubor fotografických reprodukcí Erbenových rukopisů. Význam tohoto souboru je zásadní, protože mimo jiné zachycuje jednak jeden z autografů Štědrého dne, jenž je dnes v originální podobě nedostupný, jednak autograf Polednice, který neměl k dispozici již ani Grund v době prvního vydání edice Erbenových Básní a překladů (1938), a byl nucen opírat se právě o Sutnarovu reprodukci.4 Konečně pak LA PNP ve fondu Zlatá Praha – redakční archiv a ve fondu Lešehradeum uchovává Památný lístek Spolku českých spisovatelů beletristů Máj na rok 1900 s faksimile autografu Lilie (v. 1–20), jehož originál je rovněž nezvěstný.

Dva opisy, za jejichž původce považoval Grund Karla Havlíka a které obsahují textové prameny Záhořova lože a Cizího hosta, jsou uloženy ve fondu Vincenc Brandl v Moravském zemském archivu v Brně a opis básně Sbor při otevření Měšťanské besedy v Praze dne 1. února 1846 je součástí rukopisné Knihy památní pro Besedu měšťanskou v Praze, uložené ve fondu Měšťanská beseda Praha v Archivu hlavního města Prahy. V tomto fondu se však nachází i dosud neznámý autograf dané básně.

Část Erbenovy literární pozůstalosti, obsahující mimo jiné i rukopisné prameny Kytice, setrvala zřejmě kontinuálně ve vlastnictví rodiny a minimálně do roku 1948 pak byla v držení Ludmily Čárské, rozené Kostlivé, pravnučky K. J. Erbena.5 Tento materiál zahrnoval podle Grundových údajů náčrtky Záhořova lože a Štědrého dne, a především Erbenův příruční exemplář druhého vydání Kytice s autorovými rukopisnými zásahy,6 který má z edičního hlediska potenciálně zásadní význam. Blízcí příbuzní Ludmily Čárské, která zemřela roku 1987 v Bratislavě, nemají dnes žádné povědomí o tom, zda se daný materiál podařilo zachovat a kde případně mohl být uložen. V majetku rodiny jsou momentálně jen dvě alba s padesáti osmi fotografickými snímky Erbenových autografů a cizích opisů, které pořídil a rodině věnoval Jaroslav Sutnar.7 V nich však jmenované tři prameny zachyceny nejsou. Reprodukce daného autografu Štědrého dne je součástí výše zmíněného souboru fotografií ve fondu Jaroslav Sutnar, avšak ani v reprodukované podobě dnes neznáme příslušný autograf Záhořova lože. Podobu Erbenových zásahů v jeho příručním exempláři druhého vydání Kytice zprostředkovává alespoň jejich soupis, který tvoří součást Grundových přípravných poznámek k edičnímu komentáři, jenž měl být evidentně připojen k soubornému vydání Erbenova básnického díla.8 Považujeme za krajně nepravděpodobné, že by se soupis mohl vztahovat k jinému dalšímu exempláři, než o kterém později Grund informoval v poznámkách ke své edici Erbenových Básní a překladů. 9 Zároveň je z charakteru soupisu zřejmé, že není fragmentární, a je pravděpodobné, že vzhledem k detailnosti některých Grundových záznamů (registrováno je i zatržení či podtržení textu) reprodukuje všechny Erbenovy rukopisné zásahy v relativní úplnosti.

Komplex všech dnes dostupných (alespoň ve formě reprodukce) materiálně samostatných rukopisů a větších rukopisných celků, které obsahují jeden či více endogenetických textových pramenů Kytice, sestává ze čtyřiceti položek, z čehož drtivou většinu tvoří autografy; v pěti případech se jedná o opisy, přičemž některé z nich mají vrstvu korektur Erbenovou rukou. Celkově tento materiál obsahuje čtyřicet sedm vydělitelných textových pramenů k osmnácti skladbám Kytice. Z hlediska distribuce rukopisné pramenné báze je tedy situace nevyrovnaná: K více než třetině skladeb nejsou k dispozici žádné rukopisné prameny, v některých případech je naopak takových pramenů až pět. Oproti Grundově edici Básně a překlady rozšiřuje přítomná edice množinu rukopisných pramenů o dvacet jedna položek, převážně fragmentárního charakteru. Naopak jen na základě sekundárních informací pracuje se dvěma prameny z majetku Ludmily Čárské (viz výše), které měl Grund fyzicky k dispozici. Částečně shodně s Grundovou edicí pak ve třech případech z důvodu absence originálu používá jen jeho reprodukci (faksimile autografu Lilie; reprodukce autografu Štědrého dne a Polednice z fotografického souboru ve fondu Jaroslav Sutnar).

Rukopisné prameny vykazují ve více ohledech značnou heterogennost. Odpovídají v zásadě celé šíři textového procesu od rychlopisných náčrtů izolovaných veršů a větších fragmentů, doprovázených často schematickým vyznačením struktury části básně, přes celistvější textaci s jednou či více vrstvami oprav až po čistopisy blížící se autorsky definitivnímu textu. Zápis je proveden na papíře, ojediněle též na jiném materiálu (pergamen), převážně inkoustem, ale i tužkou/olůvkem (zejména u rychlopisných náčrtů), případně se oba způsoby kombinují. Vyjma některých opisů a části výše zmiňovaného Erbenova autografu Štědrého dne, psaných novogotickým kurzivním písmem (kurentem), je použita humanistická kurziva či polokurziva (latinka). V závislosti na době vzniku rukopisů se vyskytuje pravopis dnešní a analogický, méně často skladný, přičemž rukopisy s více vrstvami kombinují výjimečně všechny pravopisné soustavy. Nápadným grafickým rysem autografů je používání tzv. dlouhého „s“. Rukopisy nejsou explicitně datovány, přibližnou dobu jejich vzniku lze tedy stanovit pouze na základě nepřímých vnitřních a vnějších kritérií.

Časopisecké otisky

Soubor tištěných pramenů Kytice zahrnuje vedle knižních vydání otisky jednotlivých básní, případně větších celků v časopisech, novinách, sbornících, antologiích, sbírkách zhudebněných písní apod. K této skupině, již souhrnně označujeme jako časopisecké otisky, řadíme i separátní otisk prvního vydání básně Odchod10 v almanachu Vesna z roku 1837 a drobný tisk básně Sbor při otevření Měšťanské besedy v Praze dne 1. února 1846 (s názvem: Píseň při otevření Měšťanské besedy v Praze dne 31. ledna 1846), sestávající z jednoho oboustranně potištěného přeloženého listu.11 V souladu s výše uvedenou obecnou definicí vymezujeme jako prameny ty otisky, které byly publikovány nebo mohly být k tisku připraveny za Erbenova života, a ve kterých se tedy mohou alespoň teoreticky projevovat autorské zásahy. Tento materiál se rozpadá do dvou skupin s odlišnou platností pro poznání historie textu Kytice: První skupinu tvoří otisky z doby před knižním vydáním textu, tedy z dynamické fáze geneze, rozpínající se od období čistě rukopisných pramenů k ustavení knižní podoby Kytice s jejím textově stabilizujícím účinkem. Otisky z této etapy mohou ve vysoké míře reprezentovat autorské varianty básní. Druhá skupina zahrnuje otisky následující až po knižním vydání příslušných básní; u nich je autorská účast neprůkazná a textové změny oproti knižnímu vydání mohou být částečně nebo zcela neautorské. Toto dělení se promítá i do struktury digitální edice, která prameny první skupiny reprodukuje v obrazové podobě a dále edičně zpracovává, prameny druhé skupiny pouze registruje.


Následující soupis časopiseckých otisků navazuje v první řadě na zjištění Antonína Grunda shrnutá v komentáři k jeho edici Kytice ve druhém vydání prvního svazku Díla Karla Jaromíra Erbena (Praha, Melantrich 1948), ale významně je rozšiřuje, neboť Grund vesměs zaznamenává jen první otisk básní. Soupis respektuje rozdělení do dvou výše uvedených skupin; v jejich rámci pak postupuje po jednotlivých básních v posloupnosti, v níž jsou seřazeny v knižním vydání. Registruje i otisky, jež se především při srovnání s knižní podobou textu jeví jako neúplné; stranou ponechává fragmentární ukázky, zejména nejsou-li prezentovány samostatně, ale jako součást cizího textu.


Časopisecké otisky z doby před knižním vydáním:

Poklad
Vesna. Almanach pro kvetoucí svět. Roč. 2. Praha, J. H. Pospíšil 1838, s. [129]–151.

Svatební košile
Příloha k Věnci 1, [1843–1844], č. 8, s. 114–124.
Jakub Malý (ed.): Soustavní nástin slovesnosti, zvláště ku prospěchu vlastenské mládeže. Praha, J. Pospíšil 1848, s. 266–276.
František Ladislav Čelakovský (ed.): Česká čítací kniha pro nižší třídy gymnaziální. Díl 3. a 4. Praha, B. Tempský 1852, s. 283–288.
Josef Bojislav Pichl (ed.): Společenský krasořečník český. Díl 1. Praha, J. Pospíšil 1852, s. 206–218.

Polednice
Denice. Spis zábavný a ponaučný. Díl 1, sv. 4. Praha, Václav Špinka 1840, s. 236–237.

Štědrý den
Květy a plody. Týdeník pro vzdělané obecenstvo [1], 1848, č. 7, 19. 8., s. [161]–163.

Holoubek
Lumír. Beletristický týdeník [1], 1851–1852, č. 3, 20. 2. 1851, s. [49]–50.

Dceřina kletba
Pražské noviny [27], 1852, č. 292, 9. 12., s. [2]. [S názvem Kletba dceřina.]

Sirotkovo lůžko
Vesna. Almanach pro kvetoucí svět. Roč. 1. Praha, J. H. Pospíšil 1837, s. 269. [S názvem Sirotek.]
Věnec ze zpěvů vlastenských, uvitý a obětovaný dívkám vlastenským. Roč. 5. Praha, Václav Špinka 1839, s. 8–14. [S názvem Sirotek.]
František Doucha (ed.): Jaré listy. Básně pro mládež. Praha, J. Pospíšil 1855, s. 107.

Večer
Tři básně: 1. Pohled na Prahu, od J. K. Chmelenského. 2. Horál Čech. 3. Večér od K. J. Erbena. V hudbu uvedl pro jeden hlas a fortepiano Josef Vorel. Praha a Hradec Králové, J. H. Pospíšil [1842], s. 11–14.

První májová noc
Vítězslav Hálek (ed.): Máj. Jarní almanah na rok 1860. Roč. 3. Praha, K. Jeřábková 1860, s. [382]–386.

Panna a máti
Pomněnky na rok 1841. Praha, Házovská knihtiskárna, s. 19. [Bez názvu.]

Anděl strážce
Květy. Národní zábavník pro Čechy, Moravany, Slováky a Slezany 9, 1842, č. 89, 9. 11., s. [351]. [S názvem V českém bále.]
František Čupr (ed.): Čítanka pro školu a dům. Oddělení 2. Praha, K. André 1852, s. 104.
František Čupr (ed.): Böhmisches Elementarwerk. Sprach- und Lesebuch für Schule und Haus. Dritter Theil. Böhmisches Lesebuch 2. Band. Prag, K. André 1852, s. 104.
František Doucha (ed.): Deklamovánky čili básničky ku přednášení pro dítky menší. Praha, J. Jelínek 1853, s. 64. [Neúplné.]
Zpěvník pro mládež. Praha, Š. Bačkora 1858, s. 29–30.

Smolný var
Květy české. Listy zábavné pro všeliký stav 1, 1834, č. 12, 20. 3., s. 98.
Jan Václav Rozum (ed.): Krasořečník. Pro mládež gymnaziálních a reálních škol. Praha, J. V. Rozum 1852, s. 29.

Odchod
Vesna. Almanach pro kvetoucí svět. Roč. 1. Praha, J. H. Pospíšil 1837, s. 131.
Separátní otisk z almanachu Vesna

Sbor při otevření Měšťanské besedy v Praze dne 1. února 1846
Samostatný tisk s názvem Píseň při otevření Měšťanské besedy v Praze dne 31. ledna 1846
Pražské noviny [22], 1846, č. 10, 1. 2., s. 39. [Bez názvu; citováno v textu zprávy Karla Havlíčka: Otevření Měšťanské besedy, s. 39–40.]
Květy. Národní zábavník pro Čechy, Moravany, Slováky a Slezany 13, 1846, č. 15, 5. 2., s. [57]. [S názvem Píseň, zpívaná při slavnosti otevření měšťanské besedy od zvláštního sboru pod správou Jelenovou.]
Bedřich Peška (ed.): Gratulant čili ouplná sbírka přání v řeči vázané i nevázané k novému roku, k jmeninám i zrozeninám, ke školním zkouškám a jiným příležitostem s připojenou částí slov do památní knihy a nápisů náhrobních ku všeobecné potřebě a obzvláště pro mládež. Praha, V. Preissler 1850, s. 74.

Perlový vínek
Fest-Album zum 27. Februar 1856. Ihren kaiserl. königl. Majestäten dem allergnädigsten Kaiserpaare Ferdinand und Anna Pia aus Anlass allerhöchst Ihrer fünfundzwanzigjährigen Vermählungsfeier in tiefster Ehrfurcht gewidmet von der k. Hauptstadt Prag. Prag, k. k. Hofbuchdruckerei von Gottlieb Haase Söhne 1856, s. 39–40.

Král duchů
Příloha k Věnci 1, [1843–1844], č. 7, s. 99–101.
Jan Václav Rozum (ed.): Krasořečník. Pro mládež gymnaziálních a reálních škol. Praha, J. V. Rozum 1852, s. 110–111.
Josef Bojislav Pichl (ed.): Společenský krasořečník český. Díl 3. Praha, J. Pospíšil 1853, s. 335–336.

Ohlas žalmu 45
Das Kaiser-Album Viribus unitis. Herausgegeben von der Mechitaristen-Congregation. Wien, Mechitaristen-Buchdruckerei 1858, s. 108–109. [S názvem Ohlas psalmu XLV.]


Časopisecké otisky z doby po knižním vydání:

Kytice
Josef Jireček (ed.): Obrazy z rakouských zemí, národův a dějin. Čítací kniha pro IV. třídu nižšího gymnázia. Praha, B. Tempský 1853, s. 231. [S názvem Mateří douška; neúplné.]
Škola a život 1, 1855, příl. Štěpnice, č. 3, s. 37–38. [Neúplné.]
Noworocznik (kalendarz) illustrowany dla Polek na rok 1863. Roč. 3. Warszawa, A. Dzwonkowski 1863, s. 158. [České a polské znění (s. 159).]
Josef Jireček (ed.): Obrazy z rakouských zemí, národův a dějin. 2., oprav. vyd. Praha, B. Tempský 1863, s. 86. [S názvem Mateří douška; neúplné.]
Josef V. Nikolau (ed.): Škola deklamatorní. Sešit třetí. Pro druhou třídu. Plzeň, H. Šíbl 1863, s. 29.
Alois Vojtěch Šembera: Dějiny řeči a literatury československé. Věk novější. Vídeň, A. V. Šembera 1868, s. 363–364.
Alois Vojtěch Šembera: Dějiny řeči a literatury české. 3. vyd. Vídeň, A. V. Šembera 1869, s. 549–550.
Jan Suda (ed.): Zlaté klasy. Dárek dospělejším dívkám do Zlaté knihy zapsaným. Číslo 7. Písek, Zlaté knihy dívek českých 1869, s. 150–151. [S názvem Mateří douška.]

Poklad
Karel Tieftrunk (ed.): Böhmisches Lesebuch für Deutsche, insbesondere für Schüler an deutschen Mittelschulen. Díl 2. Prag, C. Bellmann 1867, s. 212–220.

Svatební košile
Josef Jireček (ed.): Antologie z novočeské literatury. Praha, B. Tempský 1861, s. 243–250. [Rovněž ve 2. vyd. 1865, s. 241–248.]
Josef Barák – Heřman Přerhof – Josef R. Vilímek (eds.): Besedník. Praha, nákladem pořadatelů 1861, s. 96–106.
Květy 3, 1868, č. 48, 26. 11., s. 382–383. [Neúplné.]

Polednice
Český zpěvníček. Praha, J. Pospíšil 1855, s. 69–71. [Rovněž v 2. vyd. 1857; 3. vyd. 1860; 4. vyd. 1862; 5. vyd. 1864.]
Josef Jireček (ed.): Čítanka pro první třídu nižšího gymnázia. 2., oprav. vyd. Praha, B. Tempský 1858, s. 101–102.
Jan Václav Rozum (ed.): Krasořečník. Ku prospěchu mládeže ve školách gymnaziálních a reálních. 3. vyd. Praha, B. Rohlíček a L. Sievers 1862, s. 73–74.
Český zpěvák. Sbírka národních českých písní. Praha, A. Augusta 1863, s. 113–115.
František Martinec (ed.): Zpěvný věnec. Praha, J. Pospíšil 1865, s. 126–127.
Karel Tieftrunk (ed.): Böhmisches Lesebuch für Deutsche, insbesondere für Schüler an deutschen Mittelschulen. Díl 1. Prag, C. Bellmann 1865, s. 137–139.
Květy 3, 1868, č. 42, 15. 10., s. 335.

Zlatý kolovrat
Eduard Valečka-Merklinský – J. V. Šedivý-Sukdolský (eds.): Deklamátorka. Sbírka deklamací pro ženské. Praha, I. L. Kober 1863, s. 80–91.

Štědrý den
Škola a život 1, 1855, s. 37. [Neúplné.]
Světozor 1, 1867, příl. k č. 5, 9. 8., [nestránkováno].

Holoubek
Eduard Valečka-Merklinský – J. V. Šedivý-Sukdolský (eds.): Deklamátorka. Sbírka deklamací pro ženské. Praha, I. L. Kober 1863, s. 91–94.
Květy 3, 1868, č. 44, 29. 10., s. 351. [Neúplné.]
Karel Bohuš Kober – František Augustin Urbánek (eds.): Besední deklamátorka. Výbor deklamací pro dámy k besedám a jiným příležitostem. Praha, I. L. Kober 1869, s. 52–55.

Vrba
Josef Barák – Heřman Přerhof – Josef R. Vilímek (eds.): Besedník. Praha, nákladem pořadatelů 1861, s. 106–109.
Květy 3, 1868, č. 50, 10. 12., s. 398. [Neúplné.]

Lilie
Květy 4, 1869, č. 3, 21. 1., s. 23. [Neúplné.]

Dceřina kletba
Václav Filípek (ed.): Vlastenský kalendář na obyčejný rok 1854. Roč. 3. Praha, K. Jeřábková 1853, s. 87–88. [S názvem Kletba dceřina.]

Sirotkovo lůžko
Josef Jireček (ed.): Čítanka pro třetí třídu nižšího gymnázia. 2., oprav. vyd. Praha, B. Tempský 1862, s. 302.

Večer
Josef Pažout (ed.): Zlaté klasy. Dárek dospělejším dívkám, do Zlaté knihy zapsaným. Číslo 3. Písek, Zlaté knihy dívek českých 1865, s. 154–155.

Panna a máti
Jan Suda (ed.): Zlaté klasy. Dárek dospělejším dívkám do Zlaté knihy zapsaným. Číslo 7. Písek, Zlaté knihy dívek českých 1869, s. 169.

Anděl strážce
Jan Václav Rozum (ed.): Krasořečník. Ku prospěchu mládeže ve školách gymnaziálních a reálních. 3. vyd. Praha, B. Rohlíček a L. Sievers 1862, s. 78.
Eduard Just – Heřman Přerhof – Josef R. Vilímek (eds.): Besedník. Díl druhý. Praha, J. R. Vilímek 1862, s. 526–527. [S názvem Modlitba.]

Smolný var
Jan Václav Rozum (ed.): Krasořečník. Ku prospěchu mládeže ve školách gymnaziálních a reálních. 3. vyd. Praha, B. Rohlíček a L. Sievers 1862, s. 49.

Sbor při otevření Měšťanské besedy v Praze dne 1. února 1846
Národ 3, 1866, č. 30, 31. 1., s. [2]. [Bez názvu.]

Král duchů
Jan Václav Rozum (ed.): Krasořečník. Ku prospěchu mládeže ve školách gymnaziálních a reálních. 3. vyd. Praha, B. Rohlíček a L. Sievers 1862, s. 115–116.
Josef Jireček (ed.): Obrazy z rakouských zemí, národův a dějin. 2., oprav. vyd. Praha, B. Tempský 1863, s. 189–190.
Blesk 1, 1864, č. 1, 9. 1., s. [1]–2.

Zazděná
Josef Jireček (ed.): Obrazy z rakouských zemí, národův a dějin. 2., oprav. vyd. Praha, B. Tempský 1863, s. 176–177.

Ohlas žalmu 140
Josef Jireček (ed.): Antologie z novočeské literatury. Praha, B. Tempský 1861, s. 250–251. [Rovněž ve 2. vyd. 1865, s. 248–249.]

Knižní vydání

Erben se pravděpodobně zabýval myšlenkou na vydání sbírky básní již roku 1845. Redakční poznámka v časopisu Česká včela uvádí, že Erben „více balad národních sepsal“ a že je snad ještě roku 1845 zašle k tisku.12 Není však jisté, zda se mělo jednat o tisk v knižní podobě. Již zřetelněji mluví pro knižní vydání krátká zpráva v časopisu Bohemia z počátku roku 1848, která oznamuje, že Erben připravuje k vydání tři práce, mezi nimi též cyklus romancí a balad.13 První explicitní ohlášení samostatné sbírky Erbenových balad přinesl až časopis Lumír ze dne 27. 11. 1851;14 tentýž list pak 5. 2. 1852 avizoval Erbenovy balady jako již připravené k vydání.15

Kytice z pověstí národních (A1) nakonec vyšla u nakladatele Jaroslava Pospíšila v Praze v samém závěru ledna nebo hned na začátku února 1853,16 ačkoliv ujednán byl podle Erbenova tvrzení termín do konce roku 1852, který nebyl dodržen vinou nakladatele.17 Kniha osmerkového formátu (tiskový arch se skládá z osmi listů; tak i u druhého a třetího vydání), vydaná podle údaje v časopisu Pražský posel a ve Vlastenském kalendáři na obyčejný rok 1854 ve dvou variantách (na bílém, obyčejném papíru za 24 krejcarů, na velínovém za 40 krejcarů),18 obsahuje dvanáct básní (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Dceřina kletba, Věštkyně), z nichž polovina byla publikována již dříve časopisecky (viz výše soupis časopiseckých otisků). Za texty básní je zařazen oddíl Poznamenání, který podává autorské folkloristické a komparatistické výklady k použitým látkám a motivům. Erben takovouto výkladovou poznámku připojil již k prvnímu časopiseckému otisku básně Svatební košile a svého překladu Goethovy balady Král duchů, který ovšem byl zařazen, tentokrát bez příslušné poznámky, až do druhého vydání. První knižní vydání sbírky uzavírá samostatně paginovaný překlad básně Poklad do polštiny, jejž však jeho autor Adam Rościszewski z Rościszewa vypracoval již krátce po prvním časopiseckém uveřejnění Pokladu v roce 1838; roku 1839 zvažovalo Pospíšilovo nakladatelství samostatné vydání tohoto překladu s připojeným českým originálem.19

Se stejným vročením (1853) jako Kytice z pověstí národních vyšel u Jaroslava Pospíšila v knižní podobě s polskou a českou titulní stranou20 Poklad se zrcadlově připojeným překladem Adama Rościszewského z Rościszewa. Tento tisk lze považovat za opožděnou realizaci výše zmíněného Pospíšilova záměru z roku 1839. Co se týče originálního znění, nejedná se o separátní otisk sazby A1; vedle rozdílné distribuce textu mezi jednotlivé strany se podstatně liší dělení básně do odstavců a vyskytují se i další výrazné textové odchylky. Soudě ovšem podle shod ve výskytu defektních liter, využívalo A1 a samostatné vydání Pokladu alespoň lokálně segmenty téže sazby.

Podruhé vyšel Erbenův knižní celek pod obměněným názvem Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena roku 1861 (A2), a to opět u Jaroslava Pospíšila v Praze. Periodika informovala o tom, že je kniha v tisku nebo se dotiskuje, opakovaně od 20. 12. 1860 (naposledy ještě 5. 2. 1861)21 a jako vydanou ji nejdříve ohlásila 28. 2. 1861 a již i s cenou 80 krejcarů 15. 3. 1861.22 Chronologickou adekvátnost těchto údajů podporuje Erbenův dopis Josefu Roštlapilovi ze 14. 3. 1861,23 v němž adresáta informuje o zaslání jednoho exempláře druhého vydání Kytice. Podle Erbenova vlastního sdělení byl celý náklad vydání kompletně rozebrán počátkem roku 1866.24

Proměna titulu druhého vydání Kytice úzce souvisí se zásadní změnou obsahu sbírky, která nyní směřovala k širší prezentaci Erbenovy básnické tvorby. Z básní obsažených v prvním vydání vznikl první oddíl knihy, nazvaný Pověsti národní, ale mezi texty Vrba a Dceřina kletba Erben nově zařadil báseň Lilie. Původní repertoár Kytice byl dále rozšířen o celý druhý oddíl Písně, zahrnující sedmnáct básní (Sirotkovo lůžko, Večer, První májová noc, Panna a máti, Cizí host, Anděl strážce, Smolný var, Odchod, Sbor při otevření Měšťanské besedy v Praze dne 1. února 1846, Perlový vínek, Král duchů, Píseň Ilyrův, Svatojanská muška, Zazděná, Tužba dívčí, Ohlas žalmu 45, Ohlas žalmu 140). Jedenáct z nich bylo časopisecky publikováno už dříve, převážně již ve třicátých a čtyřicátých letech. Vedle autorských textů Erben do oddílu Písně zařadil i aktualizované parafráze biblických žalmů (Ohlas žalmu 45, Ohlas žalmu 140) a své překlady textů cizích (Král duchů, Píseň Ilyrův, Svatojanská muška, Tužba dívčí). Sbírku uzavírají Poznamenání, a to v nerozšířené podobě a v zásadě jen s mírnými textovými modifikacemi, vyplývajícími mimo jiné z prohloubení Erbenova odborného poznání příslušné problematiky. Překlad básně Poklad do polštiny tentokrát zařazen nebyl.

Textových změn realizovaných v básních přejatých z prvního vydání je značné množství (více než sto padesát) a pokrývají celou škálu od interpunkčních posunů až po transformace lexikální a syntaktické, které výrazně proměňují znění jednotlivých veršů. Text však není nikde krácen a jen ve dvou případech přináší druhé vydání širší znění: Ve Svatebních košilích přidává verše 226 a 227 a ve Věštkyni verše 93–116, tedy celou čtvrtou část básně. Výraznou proměnou prošla kniha v typografické oblasti. Jednotlivé básně jsou ve druhém vydání nově vybaveny ilustrovanými iniciálami od Františka Richtra nebo iniciálami s florálními ornamenty. Text je vysázen mírně odlišnou variantou patkového písma a jiné je i jeho rozložení mezi jednotlivé strany; boční uvozovky (»TEXT«) jsou nahrazeny dnes běžnými uvozovkami („TEXT“). Zachováno však zůstalo dobově uzuální užití verzál na začátku každého verše.

Třetí vydání Kytice (A3) vyšlo pod nezměněným názvem, tj. Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena, opět v nakladatelství Jaroslava Pospíšila roku 1871, tedy až po Erbenově úmrtí 21. 11. 1870. Z hlediska ediční praxe je toto vydání zcela klíčové, protože dominantně slouží jako výchozí text jednotlivých pozdějších edic. O realizaci třetího vydání Kytice Erben vyjednával již minimálně od ledna 1868;25 byl v této věci současně osloven Eduardem Grégrem a za nakladatelství I. L. Kober Karolinou Koberovou, která usilovala o získání Kytice pro nově zakládanou řadu Národní bibliotéka a z dlouhodobé perspektivy o práva na vydání další.26 Jak vyplývá z Erbenova dopisu Josefu Roštlapilovi ze 17. 2. 1868,27 byl Erben, aby měl „volnou ruku“ při dalším nakládání s Kyticí, nejpozději k tomuto datu rozhodnut svěřit vydání Eduardu Grégrovi, jenž zároveň deklaroval úmysl vydat knihu ve větším formátu a s dřevorytinami. Karolina Koberová se nadále alespoň snažila získat trvale Kytici pro své nakladatelství pro dobu po rozprodání nákladu u Eduarda Grégra.28

Jak řečeno výše, třetí vydání Kytice nakonec nebylo realizováno ani u Eduarda Grégra, nýbrž opět u Jaroslava Pospíšila. Erbenovou závětí z 19. 11. 1870 je bezpečně doloženo, že dohodu s Pospíšilem včetně výše honoráře (80 zlatých) ujednal sám Erben,29 a v souladu se závětí tuto skutečnost konstatuje i Josef Emler v dopise Josefu Roštlapilovi z 10. 1. 1871 („‚Kytici‘ již nebožtík p. ředitel přepustil Pospíšilovi…“).30 V tomto dopise dále Emler, jenž zřejmě jako závětí určený poručník Erbenových dětí dohlížel i na vydání Kytice a vyplacení honoráře, konstatuje, že vytištěno je sedm nebo osm archů a že kniha „v několika nedělích se bude rozesílati“. První nám známé ohlášení nového vydání Kytice pochází však až z 23. 4. 1871 a kniha je zde označena jako právě vydaná.31 Podle nakladatelského návěští umístěného na začátku 120. svazku Pospíšilovy Divadelní bibliotéky32 vyšla Kytice ve třech různě nákladných podobách: v základní verzi za 60 krejcarů, na velínovém papíře za 1 zlatý a ve skvostné vazbě za 1 zlatý 80 krejcarů. Později však Pospíšil zmínil už jen verze dvě: na obyčejném papíře za 60 krejcarů a na velínovém papíře za 1 zlatý.33 Dobové zprávy jsou v souladu s našimi zjištěními vyplývajícími ze srovnání jednotlivých exemplářů; ty jsou vytištěny jak na tužším papíře vyšší gramáže, tak na papíře tenčím.

Třetí vydání zůstalo oproti A2 obsahově a kompozičně nezměněno: zahrnuje tytéž texty a stejným způsobem a ve stejném pořadí je člení do oddílů Pověsti národní, Písně a Poznamenání. Navazuje na A2 i na typografické úrovni. Je sice vytištěno jiným typem písma, ale co do rozložení textu mezi jednotlivé strany a na stranách do značné míry kopíruje sazbu A2. Přebírá rovněž Richtrovy ilustrované iniciály, avšak nově přidává frontispis s celostránkovou ilustrací Antonína Garejse ke Svatebním košilím (v některých exemplářích se umístění liší a ilustrace je situována například proti patitulu), publikovanou již dříve v časopise Květy.34 Výraznou změnou, která má své zásadní konsekvence i pro ediční zpracování textu, je opuštění paušálního užití verzál na začátku každého verše, a v A3 tak verše začínají jak malým, tak velkým písmenem, podle příslušného interpunkčního a syntaktického kontextu. Textové odchylky mezi A2 a A3 jsou velmi hojné, obecně řečeno ale mají podstatně méně markantní charakter a až na výjimky se realizují na úrovni interpunkce, samohláskové kvantity, kladení grafických hranic slov, slovosledných modifikací, pravopisných a lexikálních variant téhož slova, gramatických tvarů téhož slova, substituce synsémantických slov apod. Ovšem stejně jako A2 rozšiřuje i A3 oproti předchozímu vydání znění dvou básní: ve Svatebních košilích přidává verše 230 a 231 a zároveň výrazně modifikuje verš bezprostředně předcházející (V komoře klapla závora; A2 → nizoučké dvéře – závora; A3) a do První májové noci začleňuje verše 22–25, 32–35, 50–53 a 68–71.

Třetí vydání Kytice existuje ve více textových a grafických podobách; jinak řečeno: všechny exempláře tohoto vydání nejsou textově ani graficky totožné. Toto zjištění je, pokud víme, zcela nové a vyžaduje si diferencovaný přístup k A3. Ve sledovaném vzorku třinácti exemplářů jsme identifikovali čtyři různé varianty, jež podle sestupné frekvence jejich výskytu označujeme jako A3a, A3b, A3c a A3d. Dané číslo však zřejmě není konečné a vzhledem k níže popsanému mechanismu vzniku variant je třeba předpokládat i varianty další. A3c a A3d lze považovat za subvarianty A3a (viz k tomu níže) a celé spektrum variantních míst je definováno rozdíly mezi A3a a A3b. Na textové rovině jsou to tyto odchylky (v závorce uvádíme pozici daného verše či pasáže v A3):

Vodník, v. 83 (s. 101, arch 7):
Kterak nemám zpomínati A3a
kterak nemám zpomínati A3b


Vodník, v. 107 (s. 102, arch 7):
tvoje píseň proklatá A3a
Tvoje píseň proklatá A3b


Vodník, v. 119 (s. 103, arch 7):
a nic jsi my po tu dobu A3a
a nic jsi mi po tu dobu A3b


Vodník, v. 159 (s. 105, arch 7):
sic pozemská tvoje láska A3a
sic pozemská tvoje láska, A3b


Vodník, v. 164 (s. 105, arch 7):
vratiž do jezera. A3a
vrátíš do jezera. A3b


Vodník, v. 167 (s. 105, arch 7):
avšak mi tu na jistotu A3a
a však mi tu na jistotu A3b


Vodník, v. 224 (s. 108, arch 7):
přines je sem na náš práh.““ – A3a
přines je sem na náš prah.““ – A3b


Vodník, v. 232 (s. 108, arch 7):
strachuji se Vodníka!“ – A3a
strachuji se z Vodníka!“ – A3b


Vodník, v. 234 (s. 109, arch 7):
mok se jeví – krvavý; A3a
mok se jeví krvavý; A3b


Vrba, v. 41 (s. 112, arch 7):
„„Vždy jsem přece v boží moci, A3a
„„Vždy jsem předce v boží moci, A3b


Lilie, v. 36 (s. 119, arch 8):
vůni či touhou? kdo mu rozumíš? A3a
vůní či touhou? kdo mu rozumíš? A3b


Lilie, v. 53 (s. 120, arch 8):
„Životem vrátkým smutná živořím, A3a
„Zivotem vrátkým smutná živořím, A3b


Věštkyně, v. 30 (s. 127, arch 8):
Podnes ji značí vody rmut; A3a
podnes ji značí vody rmut; A3b


Věštkyně, v. 66 (s. 129, arch 9):
patřila v mutný řiční proud; A3a
patřila v mutný říční proud; A3b


Věštkyně, v. 73 (s. 130, arch 9):
Tu ji dvě panny, stojíce po boku, A3a
Tu jí dvě panny, stojíce po boku, A3b


Věštkyně, v. 98 (s. 131, arch 9):
zima za zimou uhání: A3a
zima za zimou uhání; A3b


Věštkyně, v. 145 (s. 133, arch 9):
„Neb tak určeno již od první chvíle; A3a
„Neb tak určeno již od první chvíle: A3b


Věštkyně, v. 191 (s. 135, arch 9):
a komu rozum s vysokosti přisel, A3a
a komu rozum s vysokosti přišel, A3b


První májová noc, v. 23 (s. 143, arch 9):
udatnější bude rek: A3a
udatnější bude rek; A3b


První májová noc, v. 30 (s. 143, arch 9):
Májova noc! májová noc! A3a
Májová noc! májová noc! A3b


První májová noc, v. 35 (s. 144, arch 9):
mladá švárná divčina. A3a
mladá švárná dívčina. A3b


Perlový vínek, v. 18 (s. 157, arch 10):
ve srdci vděčném časem se rodícem A3a
ve srdci vděčném časem se rodíce A3b


Perlový vínek, v. 33 (s. 158, arch 10):
ale jsou perly srdce přešťastného, A3a
ale jsou to perly srdce přešťastného, A3b


Perlový vínek, v. 34 (s. 158, arch 10):
perly vděčnosti – slze chudiny! A3a
perly vděčnosti – slzy chudiny! A3b


Píseň Ilyrův, název (s. 161, arch 11):
Píseň Illyruv. A3a
Píseň Illyrův. A3b


Ohlas žalmu 140, v. 17 (s. 172, arch 11):
Nechtěj dopouštěti, Pane nebes kůrů A3a
Nechtěj dopouštěti, Pane nebes kůrů! A3b


Poznamenání – Holoubek, nadpis, zde s. 207 (s. 180, arch 12):
Holoubek. A3a
Holoubke. A3b


Poznamenání – Vrba, zde s. 210 (s. 183, arch 12):
(Str. 113, ř. 2.)¶ „Měří vodu z misky v misku.“ A3a
(Sir. 113, ř. 2.)¶ „Měří vodu z misky v misku.“ A3b


Poznamenání – Věštkyně, zde s. 213 (s. 188, arch 13):
…z rohu pátého pilíře nahoru vyniká. A3a
…z rohu pátého piliře nahoru vyniká. A3b


Grafických odlišností mezi A3a a A3b jsou vyšší desítky a typologicky se jedná především o odlišnou horizontální orientaci paginace, názvu skladby, číselného označení části skladby, oddělovače textu ve formě hvězdiček, koncové viněty za jednotlivými skladbami a archové signatury vůči textovému bloku; dále o odlišnou míru odsazení dalšího textu vůči prvnímu verši či dvojverší na straně, případně o jiný způsob zarovnání slok vůči sobě navzájem. Různí se i délkové poměry veršů v závislosti na rozdílném uplatnění velikosti mezer mezi literami a slovy, a například v případě veršů s nadstandardním rozsahem bývají tytéž verše v A3b znatelně kratší než v A3a. Velmi výrazné jsou odchylky koncových vinět za jednotlivými skladbami, které sice mají v A3a a A3b identický tvar, ale běžně jsou jinak natočeny po své vertikální i horizontální ose. Vyskytují se i podstatně méně nápadné rozdíly ve skladbě florální dekorace iniciál.

Jak vyplývá i z výše uvedeného seznamu, jsou textové rozdíly mezi A3a a A3b, které obsahují řadu 188 číslovaných stran složenou z jedenácti úplných (šestnáctistránkových) tiskových archů a z předposledního a posledního neúplného archu osmistránkového a čtyřstránkového, distribuovány tak, že počínaje archem 7 se vyskytují ve všech dalších arších. Grafické rozdíly jsou s jedinou výjimkou (s. 167) omezeny na strany 98–160, tedy na arch 7–10, avšak neobjevují se zde kontinuálně, nýbrž přerušovaně na zhruba třech čtvrtinách stran.

Analýza výše zmíněných textových a grafických odchylek a návazné detailní srovnání na rovině defektů jednotlivých tiskových liter, které umožňuje relativně bezpečně rozlišit sazbu totožnou, případně jen modifikovanou, od jiné sazby téže strany, ukazují následující celkový stav: Prvních šest archů (s. 1–96) vykazuje ve všech nám známých variantách A3 úplnou identitu a pro všechny sledované exempláře byly tyto archy zhotoveny z jedné, nijak nemodifikované sazby. Pro zhruba čtvrtinu stran archů 7–10 (s. 97–160) byla v A3a a A3b použita totožná sazba, v jednom případě (s. 120) ovšem došlo k jejímu pozměnění jazykovou korekturou, a zhruba tři čtvrtiny stran se v A3a a A3b tiskly podle dvou alternativních sazeb. Archy 11–13 (s. 161–188) byly pro všechny varianty už opět zhotoveny z jedné sazby, ale A3b zachycuje v archu 11 tuto sazbu již po realizaci jazykových korektur (dvě korektury na s. 161, 172) a totéž naopak platí pro A3a ve vztahu k archu 12 a 13 (tři korektury na s. 180, 183, 188). Korekturou sazby, byť typologicky jinou, vznikla i výše zmíněná výjimečná grafická odchylka na s. 167: před otištěním strany v A3b se zde zřejmě uskutečnila substituce výrazně poškozeného segmentu florální dekorace iniciály, přičemž segment náhradní byl do sazby umístěn v jiném natočení podle vertikální osy.

Z výše řečeného tedy vyplývá, že ještě v průběhu finálního tisku docházelo hned ke dvěma procesům, které jsou pro tuto fázi atypické a nežádoucí: a) sazba byla dodatečně korigována, b) pro část knihy byla zhotovena sazba nová. Charakter grafických odchylek mezi A3a a A3b, které je až na výjimky obtížné jakkoliv motivovat a jež jsou z podstatné části natolik drobné, že zůstávají pro běžného čtenáře v podstatě nepostižitelné, v zásadě vylučuje možnost, že původní sazba nevyhovovala do té míry, aby bylo nutno sestavit sazbu novou. Předpokládáme tedy zásadní technické nebo provozní problémy, které způsobily, že původní sazba již nebyla k dispozici, ale tisk musel ještě pokračovat. O přesné povaze těchto problémů lze zatím jen spekulovat.35 Zejména na základě posouzení společných textových chyb obou alternativních sazeb, které mají vůči korektnímu znění v A2, a konfrontace jejich textově variantních míst se stavem v A2 lze spíše konstatovat, že mezi oběma sazbami neexistuje bezprostřední relace ve smyslu jejich přímé návaznosti, nýbrž že vycházely ze společné tiskové předlohy.

Varianta A3d je totožná s variantou A3a, avšak ne v celém rozsahu: arch 7 je zde v úplnosti převzat z varianty A3b. Varianta A3c se plně shoduje s variantou A3a, pouze na stranách 161 a 172 má stejné jazykové korektury jako A3b (viz výše). Tentokrát se však nejedná o prostou integraci příslušného archu z A3b, protože A3c na straně 167 stále ještě reprodukuje již zmíněný poškozený segment florální dekorace iniciály. Dokládá to, že korektury v rámci jednoho archu mohly během finálního tisku probíhat dokonce ve více fázích.

Za tiskovou předlohu pro A3 bylo dosud možno na základě Grundova výroku, že „s veškerými změnami, jimiž se třetí vydání liší od druhého a jež vytýkám v různočtení, shledáváme se totiž v Erbenově příručním exempláři druhého vydání ‚Kytice‘, kde si je básník tužkou poznamenal“, poznamenal36, považovat právě tento Erbenův příruční exemplář druhého vydání (A2E). Jak bylo uvedeno v části pojednávající o rukopisných pramenech, neměli jsme A2E k dispozici, ale jeho podoba je zřejmě v relativní úplnosti reprodukována v Grundových poznámkách. Z nich ovšem vyplývá, že z veškerého repertoáru textových odchylek mezi A2 a A3 pokrývalo A2E jen poměrně velmi nepatrný výsek. Konkrétně byla v A2E realizována změna v prvním verši Štědrého dne (Tma jako v pytli, mráz v okna duje, A2 → Tma jako v hrobě, mráz v okna duje, A3), ve verši 22 Sirotkova lůžka (Aniž je jitro ze sna zbudilo: A2 → aniž je jitro ze sna zvolalo: A3) a ve verši 88 První májové noci (Klam a lest ať na vždy shasne, A2 → klam a lež ať na vždy shasne, A3) a rovněž byly doplněny verše 22–25, 32–35, 50–53 a 68–71 První májové noci. Verše 230 a 231 Svatebních košil, které má A3 oproti A2 navíc, však v A2E připsány nejsou; nicméně v bezprostřední blízkosti daného místa a v rámci téhož veršového odstavce připojil Erben za verš A v něm na prkně – umrlec (v A2 verš 233, v A3 verš 235) poznámku, která vyjadřovala jeho záměr rozšířit zde text o dva verše, z nichž první měl začínat slovy „A s tím“. Realitě tedy daleko přesněji odpovídá starší Grundova charakteristika A2E s radikálně odlišným významem: „V maj. rodiny Kostlivých je Erbenův příruční exemplář 2. vyd. ‚Kytice‘ s vlastnoručními jeho opravami a doplňky, kterých všech užito ve vyd. 3.“ ve vyd. 3.37 Celkově lze z dané konstelace vyvozovat, že A2E nemohlo plnit funkci bezprostřední tiskové předlohy pro A3 a zřejmě spadalo do některé starší fáze Erbenovy přípravy třetího vydání Kytice. Předlohou pro tisk A3 byl jiný, dnes zcela neznámý dokument.

III. Volba výchozího textu

Dosud se mohli editoři při volbě výchozího textu opírat o první výše citovaný Grundův výrok, který implikuje, že všechny textové posuny mezi druhým a třetím vydáním Kytice definoval sám Erben ve svém příručním exempláři druhého vydání. Taková konfigurace pak editory obvykle vedla k bezproblémové preferenci vydání třetího. Novými zjištěními je však příslušné Grundovo tvrzení zpochybněno. I přesto volíme jako výchozí text třetí vydání Kytice (A3). Máme za to, že Erben se na přípravě tohoto posmrtného vydání osobně podílel, a lze je tak i nadále považovat za znění poslední ruky. Primární Erbenovu iniciativu dokládá fakt, že sám uzavřel konečnou dohodu s nakladatelem Jaroslavem Pospíšilem. V daném smyslu je relevantní i předchozí vyjednávání s jinými nakladateli; a již to mohlo být přímo spojeno s Erbenovou přípravou textu k novému vydání. Grundovo tvrzení, ovšem nijak nepodložené odkazem na zdroj informace, že Erben přepustil Kytici Pospíšilovi až poté, co se plánované vydání u Eduarda Grégra s Mánesovými rytinami oddalovalo vinou duševní choroby malíře a nakonec jí bylo úplně zmařeno,38 evokuje, že vlastní text byl zpracován k novému zveřejnění již před uzavřením dohody s Pospíšilem. Bezprostředně pak Erbenovu aktivitu směřující k realizaci třetího vydání dokládá – ač v jiném rozsahu a jinak výrazně, než se dosud předpokládalo – jeho příruční exemplář druhého vydání, zachycující Erbenovy zásahy, které se pak skutečně propisují do A3. Z našeho pohledu představuje tedy A2E jednu z fází Erbenovy přípravy třetího vydání, nikoliv však fázi finální. Zároveň A2E prokazuje, že rozšířené znění První májové noci v A3 je autorské, a přípiskem indikujícím Erbenův záměr včlenit do Svatebních košil dva nové verše naznačuje, že i dva verše, které byly do básně nakonec oproti A2 doplněny, pocházejí rovněž od Erbena. Sestup v historii textu k A2 jako výchozímu znění by tedy sice znamenal volbu textu, jehož přípravu k zveřejnění mohl mít Erben hypoteticky ve všech fázích plně pod kontrolou, ale vedl by mimo jiné k eliminaci nově přidaných autorských pasáží nebo, v případě rozhodnutí příslušné pasáže do edice zahrnout, ke kontaminaci A2 a A3, která by vytvářela podobu textu, jež historicky nikdy neexistovala. Volba A3 je pro nás naopak spojena s reflektovaným a nakonec akceptovaným rizikem, že rozsah Erbenovy účasti na přípravě A3 není přesně definovatelný, a nevíme, po kterou fázi na vydání i vzhledem k fatálnímu onemocnění, jež naplno propuklo zřejmě již několik týdnů před jeho smrtí, aktivně participoval. Nelze tak vyloučit možnost případných neautorizovaných zásahů v pozdějších etapách přípravy vydání.

Volba A3 jako výchozího textu vede k potřebě volby další, a to mezi jednotlivými jeho variantami. Je tedy nejprve nezbytné na základě výše podaného popisu variant alespoň rámcově definovat povahu souvislostí mezi nimi: Archy 11–13 zřetelně demonstrují, že všechny nám známé varianty A3 spojují archy s již korigovaným textem s archy s textem ještě nekorigovaným, případně korigovaným jen částečně (týká se A3c), a směšují tedy archy vzniklé v různých fázích realizace vydání, které mají rozdílnou chronologickou a funkční platnost. Zvlášť nápadně pak na tento mechanismus poukazuje verze A3d, která je přímo konstituována sloučením archů dvou jiných variant, konkrétně přenesením archu 7 z varianty A3b do varianty A3a. Je pak zřejmé, že buď tento arch svou sazbou chronologicky nekoresponduje s následujícími archy 8–10 ve variantě A3d, nebo totéž platí pro arch 7 ve variantě A3a. Jinak řečeno: jedna z těchto variant nutně kombinuje archy obsahující sazbu původní s archy zahrnujícími sazbu nově zhotovenou. Lze tedy konstatovat, že jednotlivé varianty A3 vznikaly nekoncepčním spojováním archů různé provenience, a jak již bylo řečeno výše, je nutno předpokládat i další takto vzniklé varianty. Diskontinuální povaha jednotlivých variant neumožňuje sledovat jejich genetické vztahy na úrovni celku, nýbrž pouze v horizontu konkrétních archů. Jako celek nereprezentují vývojové fáze textu v pravém slova smyslu a tato jejich synchronní a neintencionální povaha v podstatě vylučuje, aby mohly být hodnoceny a hierarchizovány z hlediska své schopnosti zprostředkovat autorský záměr.

Obracíme se tedy k jinému kritériu, a sice ke kritériu historické identity textu, potažmo jeho sociálního fungování. Vzhledem ke kvantitativnímu zastoupení jednotlivých variant ve sledovaném vzorku (A3a je reprezentováno sedmi exempláři a dohromady se svými subvariantami A3c a A3d je oproti A3b přítomno v poměru deset ku třem) lze s opatrností extrapolovat, že A3 ve chvíli svého vydání dominantně společensky fungovalo ve své variantě A3a. Na tuto variantu (případně na její subvariantu A3c) pak evidentně navazuje i čtvrté vydání Kytice z roku 1874, které se rovněž uskutečnilo u Jaroslava Pospíšila. Vedle dalšího utvrzení variantních podob A3a v dobové recepci to může znamenat, že pracovníci tohoto nakladatelství, kteří snad ještě měli povědomí o nestandardních okolnostech vzniku A3, nyní jako výchozí text volili variantu, která nejlépe odpovídala, resp. nejméně vadila, jejich záměru z roku 1871. I dvě následující vydání v roce 1880 a 1884, realizovaná ještě stále Pospíšilovým nakladatelstvím, udržují kontinuitu s A3a, a ta nemizí ani po převzetí Kytice jinými vydavateli (Umělecká beseda, Alois Hynek). Aniž by byl znám fakt variantnosti A3, vycházeli z A3a i pozdější vlivné edice (v první řadě máme na mysli Grundův ediční výkon v rámci prvního svazku Díla Karla Jaromíra Erbena; viz k tomu výše), které následně působily i na vydání další. Mimo jiné to opět, a nyní v dlouhé historické perspektivě, naznačuje dominantní výskyt exemplářů třetího vydání v jeho variantě A3a. Za výchozí text tedy volíme, nikoliv už na základě kritéria autorské intence, nýbrž kritéria sociálního fungování, variantu A3a jako podobu definující veřejné působení Kytice.

V oblasti obsahu a uspořádání sbírky se držíme striktně autorského záměru, jenž se manifestuje ve druhém a opět ve třetím vydání. Kompozice ustavená Erbenem byla narušována již nedlouho po jeho smrti. Tři následná vydání u nakladatele Pospíšila (1874, 1880, 1884) ji sice ještě respektovala, ale vynecháním některých textů z oddílu Písní a celého oddílu Poznamenání byla výrazně poškozena již vydáním v Umělecké besedě z roku 1890. K autorské kompozici sbírky se pak plně vrátilo už jen vydání z roku 1906 (vydání Františka Bačkovského), 1911 (vydání připravené Milanem Svobodou pro Spolek českých bibliofilů) a obě souborná vydání Erbenovy poezie, tj. edice Jaroslava Sutnara z roku 1905 a Antonína Grunda z let 1938 a 1948. Od roku 1911 tedy není doloženo žádné samostatné knižní vydání sbírky v podobě, jakou jí dal autor ve druhém, respektive třetím vydání. V tomto smyslu je tak přítomná edice teprve osmým samostatným vydáním Kytice, při započtení souborných edic pak vydáním jedenáctým.

IV. Ediční zpracování

Výchozím textem přítomné edice je třetí vydání Kytice ve variantě A3a (viz výše). Vzhledem k nestandardní realizaci třetího vydání se nepochybně nejedná o text ideálně zpracovaný, a je k němu třeba přistupovat se zvýšenou ostražitostí. Variantnost A3 však zároveň poskytuje poměrně unikátní možnost emendovat výchozí text také podle jiných exemplářů téhož vydání. Výchozí text zbavený všech zjevných porušení (srov. soupis emendací níže) tvoří tzv. edičně upravený text ve vědecké digitální edici, který uživatel nalezne v záložce označené jako KHE. Pro knižní edici jsme daný text následně zpracovali podle běžných pravidel, tj. provedli jsme nezbytné úpravy na grafické rovině a text jsme pravopisně aktualizovali (srov. více na s. 247–256 knižního vydání).

Emendace

Značky R je užito pro opravu opírající se o rukopisnou historii textu. V případě odkazů na emendaci podle časopiseckého otisku (užíváme zkratky Č) se myslí vždy první otisk básně v periodiku (viz soupis výše). Písmeno A je vyhrazeno pro jednotlivá vydání Kytice a jejich varianty (viz výše popis knižních vydání). Intervence do textu, které se neopírají o konkrétní pramen, označujeme jako tzv. editorské (Ed.).

Poklad
v. 60 postavená celá skála, m. postavena celá skála, (podle Č, A1, A2)
v. 340–341 zkrvavena, na smrt bledá: / „Ach běda mi! běda! běda! m. zkrvavena, na smrt bledá: // „Ach běda mi! běda! běda! (členění do odstavců; podle Č, A1, A2)
v. 394 rozehřávši zemi znova: m. rozehrávši zemi znova: (podle A1, A2)

Svatební košile
v. 63 Hoj, má panenko, tu jsem již! m. Hoj, má panenko, tu jem již! (podle Č, A1, A2)

Polednice
v. 21 Malá, hnědá, tváři divé, m. Malá, hnědá, tváři divé (podle R)

Zlatý kolovrat
v. 10 dejte vody pit!“ m. „dejte vody pit!“ (podle A1)
v. 71 „Vstávej, dceruško! již je čas, m. „„Vstávej dceruško! již je čas (podle R, A1, A2)

Štědrý den
v. 94 zdá mi se býti v kostele. m. zdá mi se býti v kostele, (podle Č, A1, A2)

Záhořovo lože
v. 298 Času nepočítej, nedbej žízně, hladu, m. Casu nepočítej, nedbej žízně, hladu, (podle A1, A2)
v. 350 aby byl dokonán můj života úkol.““ m. aby byl dokonán můj života úkol.“ (podle A1)

Vodník
v. 119 a nic jsi mi po tu dobu m. a nic jsi my po tu dobu (podle R, A1, A2, A3b, A3d)
v. 167 avšak mi tu na jistotu m. a však mi tu na jistotu (podle A1, A2, A3b, A3d)

Vrba
v. 30 skálu zdrtí, draka sváže. m. Skálu zdrtí, draka sváže. (Ed.)
v. 56 kudy smrtná žena chodí. m. kudy smutná žena chodí. (podle A1, A2 a textu Poznamenání)

Lilie
v. 17 Lilie bílá – kdo ji uviděl, m. Lilie bílá – kdo jí uviděl, (podle R)
v. 36 vůní, či touhou? kdo mu rozumíš? m. vůni či touhou? kdo mu rozumíš? (oprava samohláskové kvantity; podle R, A2, A3b)

Věštkyně
v. 30 podnes ji značí vody rmut; m. Podnes ji značí vody rmut; (podle A3b)
v. 66 patřila v mutný říční proud; m. patřila v mutný řiční proud; (podle R, A1, A2, A3b)
v. 73 Tu jí dvě panny, stojíce po boku, m. Tu ji dvě panny, stojíce po boku, (podle R, A1, A2, A3b)
v. 145 „Neb tak určeno již od první chvíle: m. Neb tak určeno již od první chvíle; (podle A1, A2, A3b)
v. 148 za řekou musí dosáhnouť.“ – m. za řekou musí dosáhnout’.“ – (oprava koncového apostrofu na -ť; podle R, A1, A2)
v. 191 a komu rozum s vysokosti přišel, m. a komu rozum s vysokosti přisel, (podle A1, A2, A3b)

První májová noc
v. 30 Májová noc! májová noc! m. Májova noc! májová noc! (podle Č, A2, A3b)
v. 35 mladá, švárná dívčina. m. mladá švárná divčina. (podle A3b)

Perlový vínek
v. 18 ve srdci vděčném časem se rodíce, m. ve srdci vděčném časem se rodícem (netýká se úpravy interpunkce; podle R, Č, A2, A3b)

Píseň Ilyrův
Píseň Illyrův m. Píseň Illyruv. (podle R, A2, A3b, A3c, znění názvu v obsahu všech variant A3)
v. 7 Vím, že moji pradědové m. Vím že moji pradědové (podle R)

Ohlas žalmu 45
v. 33 Místo předků syny budeš míti m. Místo předků syny budeš míti, (podle Č)

Ohlas žalmu 140
v. 12 umyslivše moje podraziti kroky. m. umyslyvše moje podraziti kroky. (podle A2)
v. 17 Nechtěj dopouštěti, Pane nebes kůrů! m. Nechtěj dopouštěti, Pane nebes kůrů (podle A2, A3b, A3c)

Poznamenání – Kytice
…vypravuje se v bývalém kraji Klatovském v Čechách; i pošla bezpochyby… m. …vypravuje se v bývalém kraji Klatovském v Čechách: i pošla bezpochyby… (podle A1, A2)

Poznamenání – Štědrý den
…neprovozují se u Slovanů tak obecně věštby… m. …neprovozují se u Slovanů tak obecné věštby,… (podle A1)

Poznamenání – Vrba
…člověk bez té věci a věc bez toho člověka, déle trvati nemohlo,… m. …člověk bez té věci a věc bez toho člověka déle trvati nemohla,… (Ed.)

Poznamenání – Věštkyně
„Vy, kdo znajíce otců slavné činy.“ m. „Vy, kdo znajíce otcův slavné činy.“ (podle znění v. 197)

V. Databáze Kytic

Erbenova Kytice je po Máji Karla Hynka Máchy pravděpodobně nejvydávanější knihou česky psané poezie. Přítomná digitální edice přináší analogicky k vydání Máchova Máje v KHE také anotovaný soupis všech doložených knižních vydání českého znění Kytice (uvádí i dvojjazyčná vydání, avšak nezachycuje vydání překladová), který je zpracován databázovou formou.

Hlavním autorem soupisu je badatel a dlouholetý sběratel knižních vydání Kytice Karel Čermák. První podobu svého Soupisu knižních vydání Kytice zveřejnil již v roce 2003 v publikaci Kytice v nás. Sborník ke 150. výročí prvního vydání básnické sbírky Karla Jaromíra Erbena (Jilemnice, Gentiana Jilemnice pro Městskou knihovnu Jičín 2003, s. 16–43) a doprovodil jej studiemi Kytice a její nakladatelé (tamtéž, s. 44–47) a Kytice a její ilustrátoři (tamtéž, s. 48–62). Rozšířenou verzi soupisu pak publikoval v roce 2011 ve druhém svazku sborníku Karel Jaromír Erben a úloha paměťových institucí v historických proměnách (eds. Kateřina Piorecká a Ivo Navrátil, Semily–Turnov, Státní oblastní archiv v Litoměřicích – Státní okresní archiv Semily 2011, s. 219–248).

Při příležitosti přítomného knižního a digitálního zveřejnění Kytice Karel Čermák svůj soupis revidoval a doplnil o vydání z posledních let tak, aby pokryl časové období 1853–2019. Ediční tým ÚČL AV ČR soupis databázově zpracoval, redigoval a pořídil obrazové ukázky jednotlivých vydání (zachyceny jsou typy vazeb, obálky, titulní listy, popř. frontispisy, ukázky ilustrací či podoba sazby), přičemž ve velké míře využil exempláře jednotlivých vydání Kytice ze sbírky Karla Čermáka.

Databázové zpracování soupisu umožňuje pomocí dostupných nástrojů rekonstruovat pozoruhodný pohyb v historii vydávání sbírky, který je dán skutečností, že jednotliví vydavatelé s kompozicí sbírky zacházeli poměrně volně a vypouštěli jednotlivé její části či konkrétní texty nebo naopak původní autorskou podobu vybavovali různorodými doprovodnými texty. Jednotlivé záznamy příslušné zásahy registrují v anotacích. Soupis je vybaven nástrojem pro vyhledávání a je možné jej řadit dle zvolených parametrů, jako jsou například jména editorů a výtvarníků, názvy vydavatelských institucí, rok a místo vydání, název ediční řady apod. Současně lze také soupis třídit podle klíčových slov a vyfiltrovat například vydání, která obsahují paratext (tj. předmluvu, doslov, ediční komentář, vysvětlivky), jsou úplná či neúplná (označena jsou vydání bez oddílu Písně a Poznamenání), případně vydání ilustrovaná. Databáze je a dále bude soustavně aktualizována.