A2: Polednice.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. In: Karel Jaromír ERBEN: Jaroslav Pospíšil, Praha 1861, 8 + 184 s.

A2 obsah

Text

[41]
U lavice dítě stálo, Z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, Ty cikáně, mlčelo!“ „Poledne v tom okamžení, Táta přijde z roboty: A mně hasne u vaření Pro tebe, ty zlobo, ty!“ „Mlč! hle husar a kočárek – Hrej si! – tu máš kohouta!“ – Leč kohout, vůz i husárek Bouch, bác! letí do kouta.
42
A zas do hrozného křiku – „I bodejž tě sršeň sám –! Že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám!“ „Pojď si proň, ty Polednice, Pojď, vem si ho zlostníka!“ – A hle, tu kdos u světnice Dvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divé Pod plachetkou osoba; O berličce, hnáty křivé, Hlas – vichřice podoba! „„Dej sem dítě!““ – „Kriste pane! Odpusť hříchy hříšnici!“ Div že smrt jí neovane, Ejhle tuť – Polednici! Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: Matka hrůzou sotva dýše, Dítě chopíc na svůj klín.
43
A vinouc je, zpět pohlíží – Běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, Blíž – a již je v zápětí. Již ztahuje po něm ruku – Matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!“ Klesá smyslů zbavena. Tu slyš: jedna – druhá – třetí – Poledne zvon udeří; Klika cvakla, dvéře letí – Táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, K ňadrám dítě přimknuté: Matku zkřísil ještě s těží, A však dítě – zalknuté.

Obsah zdrojové publikace