R1: Poludnice

Bibliografické údaje

[Rukopis Polednice]. [nakladatel neuveden], [místo vydání neuvedeno] 1834, 4 s.

(více)

rukopis
autograf frakturou Karla Havlíka
obsahuje básně Poludnice a Žežulka

RP s. 1 s. 2 s. 3 s. 4

Text

Poludnice U lawice djtě stalo, Z plna hrdla křičelo. „Bodeyž si gentrochu dosti málo, Ty cikáně, mlčelo! – Poledne w tom okamženj, Táta přigde z roboty: A mně hasne u wařenj SkrzPro tebe, ty zlobo, ty! – – Mlč! – tu wozýk – tu husárek – Hrey si! – tu máš“ kohauta!“ NežLeč kohaut, husar, kočárek, Bauch, bác! letj do kauta. – A z nowu tu zas dotu do nowého křiku: „I totě doňtoť do tě srsseň sám! Že na tebe, nezwednjku, Poludnici zawolám! –
Přestaneš?! – PoyďPojď si proň, ty, Poludnice, pojď, pro Wem si toho zlostnjka!“ – W tom hle!Aj! tu kdosi u swětnice Zlehka dweře odmyká. – Malá, hnědá, s twářj diwau Pod plachetkau osoba; Křiwé hnáty, berlu křiwau, Řeč – wichřice podoba. – „„Dey sem djtě!““ – „Kryste, Pane, Odpusť hřjchy hřjssnici!“ Diw že smrt gi neowane, Widauc tu – Poludnici. – Od dweřj se pljžj tisse Poludnice gako stjn; Matka hrůzau sotwa dysse, Chopjc djtě we swůg kljn. – A winauc ge, se ohljžj – Běda, běda djtěti!
Poludnice bljž se pljžj – Bljž – a giž tě wzápětj. – Giž ztahuge po něm ruky – Matka tisknauc ramena: „Pro Krystowé drahé muky!““ ZkřjkneKlesneá, smyslů zbawena. – W tom tu gedna – druhá – třetj – Poledne zwon udeřj; Klika cwakla – dwéře letj – A [ai]hle! táta do dweřj. – We mdlobách tu matka ležj, K ňádrám djtě přimknuté: Matku zkřjsil stěžj –geště ststěžj – A wssak djtě – zalknuté. – Poludnice 4aG35