R2: Poludnice

Bibliografické údaje

Rukopis Polednice., LA PNP, Praha, fond Karel Jaromír Erben 1834, 4 s.

(více)

rukopis zaznamenaný rukou Karla Havlíka; psáno kurentem, pouze nadpis latinkou, s vrstvou oprav Erbenovou rukou, jež jsou psány latinkou; obsahuje básně Polednice (s. 1, 3, 4) a Žežulka (s. 2)

RP s. 1 s. 2 s. 3 s. 4

Text

Poludnice U lawice djtě ʃtalo, Z plna hrdla křičelo. „Bodeyž ʃi gen trochudosti málo, Ty cikáně, mlčelo! – Poledne w tom okamženj, Táta přigde z roboty: A mně hasne u wařenj SkrzPro tebe, ty zlobo, ty! – – Mlč! – tu wozýk – tu huʃárek – Hrey ʃi! – tu máš“ kohauta!“ NežLeč kohaut, huʃar, kočárek, Bauch, bác! letj do kauta. – A z nowu tu zaʃ dotu do nowého křiku: „I totě doňtoť do tě ʃrʃʃeň ʃám! Že na tebe, nezwednjku, Poludnici zawolám! –
Přeʃtaneš?! – PogďPojď ʃi proň, ty, Poludnice, pojď, pro Wem ʃi toho zloʃtnjka!“ – W tom hleAj! tu kdoʃi u ʃwětnice Zlehka dweře odmyká. – Malá, hnědá, s twářj diwau Pod plachetkau oʃoba; Křiwé hnáty, berlu křiwau, Řeč – wichřice podoba. – „„Dey ʃem djtě!““ – „Kryʃte, Pane, Odpuʃť hřjchy hřjʃʃnici!“ Diw že ʃmrt gi neowane, Widauc tu – Poludnici. – Od dweřj ʃe pljžj tiʃʃe Poludnice gako ʃtjn; Matka hrůzau ʃotwa dyʃʃe, Chopjc djtě we ʃwůg kljn. – A winauc ge, ʃe ohljžj – Běda, běda djtěti!
Poludnice bljž ʃe pljžj – Bljž – a giž tě wzápětj. – Giž ztahuge po něm ruky – Matka tiʃknauc ramena: „Pro Kryʃtowé drahé muky!““ ZkřjkneKlesneá, ʃmyʃlů zbawena. – W tom tu gedna – druhá – třetj – Poledne zwon udeřj; Klika cwakla – dweře letj – A [ai]hle! táta do dweřj. – We mdlobách tu matka ležj, K ňádrám djtě přimknuté: Matku zkřjʃil ʃtěžj –geště ʃtstěžj – A wʃʃak djtě – zalknuté. – Poludnice 4aG35