A3: Polednice.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. Výtv. a graf. podoba: Antonín GAREJS; František RICHTER. Jaroslav Pospíšil, Praha 1871, 10 + 188 s.

A3 obsah

Text

[41]
U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!“ „Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty!“ „Mlč! hle husar a kočárek – hrej si! – tu máš kohouta!“ – Neč kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta.
42
A zas do hrozného křiku – „I bodejž tě sršeň sám – ! že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám!“ „Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho zlostníka!“ – A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba! „„Dej sem dítě!““ – „Kriste pane! odpusť hříchy hříšnici!“ Div že smrt jí neovane, ejhle tuť – Polednici! Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín.
43
A vinouc je, zpět pohlíží – běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, blíž – a již je v zápětí. Již ztahuje po něm ruku – matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!“ klesá smyslů zbavena. Tu slyš: jedna – druhá – třetí – poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí – táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté: matku zkřísil ještě s těží, a však dítě – zalknuté.

Obsah zdrojové publikace