A3: Svatební košile.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. Výtv. a graf. podoba: Antonín GAREJS; František RICHTER. Jaroslav Pospíšil, Praha 1871, 10 + 188 s.

A3 obsah

Text

[26]
1Již jedenáctá odbila, 2a lampa ještě svítila, 3a lampa ještě hořela, 4co nad klekadlem visela. 5Na stěně nízké světničky 6byl obraz boží rodičky, 7rodičky boží s děťátkem, 8tak jako růže s poupátkem. 9A před tou mocnou světicí 10viděti pannu klečící: 11klečela, líce skloněné, 12ruce na prsa složené;
27
13slzy jí z očí padaly, 14želem se ňádra zdvihaly. 15A když slzička upadla, 16v ty bílé ňádra zapadla. 17„Žel bohu! kde můj tatíček? 18Již na něm roste trávníček! 19Žel bohu! kde má matička? 20Tam leží – podlé tatíčka! 21Sestra do roka nežila, 22bratra mi koule zabila.“ 23„Měla jsem, smutná, milého, 24život bych dala pro něho! 25do ciziny se obrátil, 26potud se ještě nevrátil.“ 27„Do ciziny se ubíral, 28těšil mě, slzy utíral: 29„„Zasej, má milá, zasej len, 30zpomínej na mě každý den, 31první rok přádla hledívej, 32druhý rok plátno polívej, 33třetí košile vyšívej: 34až ty košile ušiješ, 35věneček z routy poviješ.““
28
36„Již jsem košile ušila, 37již jsem je v truhle složila, 38již moje routa v odkvětě: 39a milý ještě ve světě, 40ve světě šírém, širokém, 41co kámen v moři hlubokém. 42Tři léta o něm ani sluch, 43živ-li a zdráv – zná milý bůh!“ 44„Maria, panno přemocná! 45ach budiž ty mi pomocna: 46vrať mi milého z ciziny, 47květ blaha mého jediný; 48milého z ciziny mi vrať – 49aneb život můj náhle skrať: 50u něho život jarý květ – 51bez něho však mě mrzí svět. 52Maria, matko milosti! 53buď pomocnicí v žalosti!“ 54Pohnul se obraz na stěně – 55i zkřikla panna zděšeně; 56lampa, co temně hořela, 57prskla a zhasla docela. 58Možná, žeť větru tažení, 59možná i – zlé že znamení!
29
60A slyš! na záspí kroků zvuk, 61a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk! 62„„Spíš, má panenko, nebo bdíš? 63Hoj, má panenko, tu jem již! 64Hoj, má panenko, co děláš? 65a zdali pak mě ještě znáš, 66aneb jiného v srdci máš?““ 67„Ach můj milý! ach pro nebe! 68tu dobu myslím na tebe; 69na tě jsem vždycky myslila, 70za tě se právě modlila!“ 71„„Ho, nech modlení – skoč a pojď, 72skoč a pojď a mě doprovoď; 73měsíček svítí na cestu: 74já přišel pro svou nevěstu.““ 75„Ach pro boha! ach co pravíš? 76Kamž bychom šli – tak pozdě již! 77Vítr burácí, pustá noc, 78počkej jen do dne – není moc.“ 79„„Ho, den je noc, a noc je den – 80ve dne mé oči tlačí sen! 81Dřív než se zbudí kohouti, 82musím tě za svou pojmouti.
30
83Jen neprodlévej, skoč a pojď, 84dnes ještě budeš moje choť!““ – 85Byla noc, byla hluboká, 86měsíček svítil s vysoka, 87a ticho, pusto v dědině, 88vítr burácel jedině. 89A on tu napřed – skok a skok, 90a ona za ním, co jí krok. 91Psi houfem ve vsi zavyli, 92když ty pocestné zvětřili; 93a vyli, vyli divnou věc: 94že-tě na blízku umrlec! 95„„Pěkná noc, jasná – v tu dobu 96vstávají mrtví ze hrobů, 97a nežli zvíš, jsou tobě blíž – 98má milá, nic se nebojíš?““ 99„Což bych se bála? tys se mnou, 100a oko boží nade mnou. – 101Pověz, můj milý, řekni přec, 102živ-li a zdráv je tvůj otec? 103tvůj otec a tvá milá máť, 104a ráda-li mě bude znáť?“
31
105„„Moc, má panenko, moc se ptáš! 106jen honem pojď – však uhlídáš. 107Jen honem pojď – čas nečeká, 108a cesta naše daleká. – 109Co máš, má milá, v pravici?““ 110„Nesu si knížky modlicí.“ 111„„Zahoď je pryč! to modlení 112je těžší nežli kamení! 113Zahoď je pryč! ať lehce jdeš, 114jest-li mi postačiti chceš.““ 115Knížky jí vzal a zahodil, 116a byli skokem deset mil. – 117A byla cesta výšinou, 118skalami, lesní pustinou; 119a v rokytí a v úskalí 120divoké feny štěkaly; 121a kulich hlásal pověsti: 122že-tě na blízku neštěstí. – 123A on vždy napřed – skok a skok, 124a ona za ním, co jí krok. 125Po šípkoví a po skalí 126ty bílé nohy šlapaly;
32
127a na hloží a křemení 128zůstalo krve znamení. 129„„Pěkná noc, jasná – v tento čas 130mrtví s živými chodí zas; 131a nežli zvíš, jsou tobě blíž – 132má milá, nic se nebojíš?““ 133„Což bych se bála? tys se mnou, 134a ruka páně nade mnou. – 135Pověz, můj milý, řekni jen, 136jak je tvůj domek upraven? 137čistá světnička? veselá? 138a zdali blízko kostela?“ 139„„Moc, má panenko, moc se ptáš! 140však ještě dnes to uhlídáš. 141Jen honem pojď – čas utíká, 142a dálka ještě veliká. – 143Co máš, má milá, za pasem?““ 144„Růženec s sebou vzala jsem.“ 145„„Ho, ten růženec z klokočí 146jako had tebe otočí! 147zúží tě, stáhne tobě dech: 148zahoď jej pryč – neb máme spěch!““
33
149Růženec popad, zahodil, 150a byli skokem dvacet mil. – 151A byla cesta nížinou, 152přes vody, luka, bažinou; 153a po bažině, po sluji 154modrá světélka laškují: 155dvě řady, devět za sebou, 156jako když s tělem k hrobu jdou; 157a žabí havěď v potoce 158pohřební píseň skřehoce. – 159A on vždy napřed – skok a skok, 160a jí za ním již slábne krok. 161Ostřice dívku ubohou 162břitvami řeže do nohou; 163a to kapradí zelené 164je krví její zbarvené. 165„„Pěkná noc, jasná – v tu dobu 166spěchají živí ke hrobu; 167a nežli zvíš, jsi hrobu blíž – 168má milá, nic se nebojíš?““ 169„Ach nebojím, vždyť tys se mnou, 170a vůle páně nade mnou!
34
171jen ustaň málo v pospěchu, 172jen popřej málo oddechu. 173Duch slábne, nohy klesají, 174a k srdci nože bodají!“ 175„„Jen pojď a pospěš, děvče mé! 176však brzo již tam budeme. 177Hosté čekají, čeká kvas, 178a jako střela letí čas. – 179Co to máš na té tkaničce, 180na krku na té tkaničce?““ 181„To křížek po mé matičce.“ 182„„Hoho! to zlato proklaté 183má hrany ostře špičaté! 184Bodá tě – a mě nejinak, 185zahoď to, budeš jako pták!““ 186Křížek utrh a zahodil, 187a byli skokem třicet mil. – 188Tu na planině široké 189stavení stojí vysoké; 190úzká a dlouhá okna jsou, 191a věž se zvonkem nad střechou.
35
192„„Hoj, má panenko, tu jsme již! 193Nic, má panenko, nevidíš?““ 194„Ach pro boha! ten kostel snad?“ 195„„To není kostel, to můj hrad!““ 196„Ten hřbitov – a těch křížů řad?“ 197„„To nejsou kříže, to můj sad! 198Hoj, má panenko, na mě hleď, 199a skoč vesele přes tu zeď!““ 200„Ó nech mne již! ó nech mne tak! 201Divý a hrozný je tvůj zrak; 202tvůj dech otravný jako jed, 203a tvoje srdce tvrdý led!“ 204„„Nic se, má milá, nic neboj! 205Veseloť u mne, všeho hoj: 206masa dost – ale bez krve, 207dnes bude jinak poprvé! – 208Co máš v uzlíku, má milá?““ 209„Košile, co jsem ušila.“ 210„„Netřeba jich víc nežli dvě: 211ta jedna tobě, druhá mně.““
36
212Uzlík jí vzal a s chechtotem 213přehodil na hrob za plotem. 214„„Nic ty se neboj, na mě hleď, 215a skoč za uzlem přes tu zeď.““ 216„Však jsi ty vždy byl přede mnou, 217a já za tebou cestou zlou; 218však jsi byl napřed po ten čas: 219skoč a ukaž mi cestu zas!“ 220Skokem přeskočil ohradu, 221nic nepomyslil na zradu; 222skočil do výšky sáhů pět – 223jí však již venku nevidět: 224jenom po bílém obleku 225zablesklo se jest v útěku, 226a schrána její blízko dost – 227nenadál se zlý její host! 228Stojíť tu, stojí komora: 229nizoučké dvéře – závora; 230zavrzly dvéře za pannou 231a závora jí ochranou. 232Stavení skrovné, bez oken, 233měsíc lištami šeřil jen;
37
234stavení pevné jako klec, 235a v něm na prkně – umrlec. 236Hoj! jak se venku zmáhá hluk, 237hrobových oblud mocný pluk; 238šumí a kolem klapají, 239a takto píseň skuhrají: 240„„„Tělu do hrobu přísluší, 241běda, kdo’s nedbal o duši!“““ 242A tu na dvéře: buch, buch, buch! 243burácí z venčí její druh: 244„„Vstávej, umrlče, nahoru, 245odstrč mi tam tu závoru!““ 246A mrtvý oči otvírá, 247a mrtvý oči protírá, 248sbírá se, hlavu pozvedá, 249a půlkolem se ohlédá. 250„Bože svatý! rač pomoci, 251nedejž mne ďáblu do moci! – 252Ty mrtvý lež a nevstávej, 253pán bůh ti pokoj věčný dej!“ 254A mrtvý hlavu položiv, 255zamhouřil oči jako dřív. –
38
256A tu poznovu – buch, buch, buch! 257silněji tluče její druh: 258„„Vstávej, umrlče, nahoru, 259otevři mi svou komoru!““ 260A na ten hřmot a na ten hlas 261mrtvý se zdvihá s prkna zas, 262a rámě ztuhlé naměří 263tam, kde závora u dveří. 264„Spas duši, Kriste Ježíši! 265smiluj se v bídě nejvyšší! – 266Ty mrtvý, nevstávej a lež; 267pán bůh tě potěš – a mne též!“ 268A mrtvý zas se položiv, 269natáhnul údy jako dřív. – 270A znova venku: buch, buch, buch! 271až panně mizí zrak i sluch! 272„„Vstávej, umrlče! hola, hou! 273a podej mi sem tu živou!““ 274Ach běda, běda děvčeti! 275Umrlý vstává po třetí, 276a velké, kalné své oči 277na poloumrtvou otočí.
39
278„Maria panno! při mně stůj, 279u syna svého oroduj! 280Nehodně jsem tě prosila: 281ach odpusť, co jsem zhřešila! 282Maria, matko milosti! 283z té moci zlé mě vyprosti.“ 284A slyš! tu právě na blízce 285kokrhá kohout ve vísce; 286a za ním, co ta dědina, 287všecka kohoutí družina. 288Tu mrtvý, jak se postavil, 289pádem se na zem povalil, 290a venku ticho – ani ruch: 291zmizel dav, i zlý její druh. – 292Ráno když lidé na mši jdou, 293v úžasu státi zůstanou: 294hrob jeden dutý nahoře, 295panna v umrlčí komoře, 296a na každičké mohyle 297útržek z nové košile. – ***
40
298Dobře se’s, panno, radila, 299na boha že jsi myslila, 300a druha zlého odbyla! 301Bys byla jinak jednala, 302zle bysi byla skonala: 303tvé tělo bílé, spanilé, 304bylo by co ty košile!

Obsah zdrojové publikace