A3: Dceřina kletba.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. Výtv. a graf. podoba: Antonín GAREJS; František RICHTER. Jaroslav Pospíšil, Praha 1871, 10 + 188 s.

A3 obsah

Text

[122]
Což jsi se tak zasmušila, dcero má? což jsi se tak zasmušila? Vesela jsi jindy byla, nyní přestal tobě smích! „Zabila jsem holoubátko, matko má! zabila jsem holoubátko – opuštěné jediňátko – bílé bylo jako sníh!“ Holoubátko to nebylo, dcero má! holoubátko to nebylo – líčko se ti proměnilo, a potrhán je tvůj zhled!
123
„Oh! zabila jsem děťátko, matko má! oh! zabila jsem děťátko, své ubohé zrozeňátko – žalostí bych pošla hned!“ A co míníš učiniti, dcero má? a co míníš učiniti? kterak vinu napraviti a smířiti boží hněv? „Půjdu hledat květu toho, matko má! půjdu hledat květu toho, kterýž snímá viny mnoho a zbouřenou chladí krev.“ A kde najdeš toho květu, dcero má? a kde najdeš toho květu po všem široširém světu? v které roste zahrádce?
124
„Tam za branou nad vršíkem, matko má! tam za branou nad vršíkem, na tom sloupu se hřebíkem, na konopné oprátce!“ A co vzkážeš hochu tomu, dcero má, a co vzkážeš hochu tomu, jenž chodíval k nám do domu a s tebou se těšíval? „Vzkazuji mu požehnání, matko má! vzkazuji mu požehnání – červa v duši do skonání, že mi zrádně mluvíval!“ A co necháš svojí matce, dcero má? a co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce a draze tě chovala?
125
„Kletbu zůstavuji tobě, matko má! kletbu zůstavuji tobě, bys nenašla místa v hrobě, že’s mi zvůli dávala!“

Obsah zdrojové publikace