A1: Dceřina kletba.

Bibliografické údaje

Kytice z pověstí národních. Jaroslav Pospíšil, Praha 1853, 6 + 150 s.

A1 obsah

Text

[113]
Což jsi se tak zasmušila? Dcero má! Což jsi se tak zasmušila? Vesela jsi jindy byla, Nyní přestal tobě smích! »Zabila jsem holoubátko, Matko má! Zabila jsem holoubátko – Opuštěné jediňátko – Bílé bylo jako sníh!« Holoubátko to nebylo, Dcero má! Holoubátko to nebylo – Líčko se ti proměnilo, A potrhán je tvůj zhled!
114
»Oh! zabila jsem děťátko, Matko má! Oh! zabila jsem děťátko, Své ubohé zrozeňátko – Žalostí bych pošla hned!« A co míníš učiniti? Dcero má! A co míníš učiniti? Kterak vinu napraviti A smířiti boží hněv? »Půjdu hledat květu toho, Matko má! Půjdu hledat květu toho, Kterýž snímá viny mnoho, A zbouřenou chladí krev!« A kde najdeš toho květu? Dcero má! A kde najdeš toho květu Po všem široširém světu? V které roste zahrádce?
115
»Tam za branou nad vršíkem, Matko má! Tam za branou nad vršíkem, Na tom sloupu se hřebíkem, Na konopné oprátce!« A co vzkážeš hochu tomu, Dcero má! A co vzkážeš hochu tomu, Jenž chodíval k nám do domu A s tebou se těšíval? »Vzkazuji mu požehnání, Matko má! Vzkazuji mu požehnání – Červa v duši do skonání, Že mi zrádně mluvíval!« A co necháš svojí matce, Dcero má! A co necháš svojí matce, Jež tě milovala sladce A draze tě chovala?
116
»Kletbu zůstavuji tobě, Matko má! Kletbu zůstavuji tobě, Bys nenašla místa v hrobě, Že’s mi zvůli dávala!«

Obsah zdrojové publikace