A1: [Poznamenání] Svatební košile.

Bibliografické údaje

Kytice z pověstí národních. Jaroslav Pospíšil, Praha 1853, 6 + 150 s.

A1 obsah

Text

131
(Str. 24.) Tato pověst vypravuje se v Čechách dvojím, podstatně rozdílným spůsobem; ano jsou i stopy dvou národních písní, jimiž se u nás opěvala. V jedné z nich pobízí umrlec dívku s sebou těmito slovy: Vstaň se, má milá! vstaň se šněrovat, Čas můj uchází, nemám kdy čekat. Můj koník vraný podkovou hrabe: Cesta daleká – sto mil za Labe. Pověsti a písně národní, ježto vypravují, že umrlý z hrobu vstav, přišel pro dívku, kterou za života miloval, aneb i také pro svou milou sestru, nalézají se téměř u všech Slovanův, a též u jiných národův. Srbové mají píseň, že zemřelý Jovan přijel na koni hro-
132
bovém pro sestru svou Jelicu. Slováci vypravují, že dívka přivolala mrtvého miláčka svého, v kaši vaříc umrlčí hlavu, kterážto varem vydávala hlas: »Pojď, pojď, pojď!« Též Malorusové mají podobnou píseň, jako je srbská. Pověst ruskou v báseň odil Žukovský a tolikéž Mickiewič pověst polskou aneb litevskou. Bürgerova německá Lenora známa jest vůbec. V národní písni skotské vypravuje se, kterak mrtvý Vilém přišel pro svou milou Margretku; a stará píseň bretaňská opět líčí bratra, kterýž v bitvě padl, a potom v noci odvezl svou milou nešťastnou sestru, jmenem Gvennolaik, na onen svět. Tato podivu hodná rozšířenost jednostejné pověsti mezi národy od sebe místem i jazykem vzdálenými ukazuje zjevně na starý její původ. Příbuzné k tomu jsou také pověsti o upířích a vlkodlacích, ježto se tolikéž jak u všech Slovanů, tak i u mnohých jiných národů evropských nalézají. (Str. 38, ř. 6.) »Tvé tělo bílé, spanilé, Bylo by co ty košile,« t. v kusy roztrháno. V pověsti slavonské zůstavuje dívka upírovi, jehož se podobným úsko-
133
kem zbaviti chce, svůj kožíšek. Když pak přijde hodina půlnoční, sežere upír nejprvé kožíšek a potom si jde pro dívku, ježto se doma byla zavřela. Upír tluče na dvéře; dívka pak výmluvami zdržuje ho venku dotud, až kohout zakokrhá.

Obsah zdrojové publikace