Č: Poznamenání. [Svatební košile]

Bibliografické údaje

Poznamenání. [Svatební košile]. In: Literarní příloha ku Věnci, roč. 1, 1843–1844. [nakladatel neuveden], [místo vydání neuvedeno] č. 8, 1843–1844, s. 123–124

Č obsah

Text

123
Pověsti této podobné nalezáme téměř u všech národů Europských. Bürger, Mickievicz, Žukovský i jiní básníci obrali si je za látku k mistrovským výtvorům svým, a písně národní jihoslovanské, bretaňské, anglické a j. jednají s půvabností a rázností podivuhodnou o témže předmětu, a co pověr a prostých pověstí sem patřících mezi národy, zvláště pak slovanskými koluje, o tom kdo poněkud aspoň chce se přesvědčit, ať přečte sobě pana Malého pilné sebrání pověr o upířích a upířicech, jež položil za poznamenání k Byronovu Upíru v Bibliotéce zábavného čtení sv. II. na str. 60 a d. I ačkoli pověsti tyto bez pochyby všecky z téhož pramene pocházejí, byvše však časem rozšířeny mezi národy mnohé, uchýlily se od původní podoby své, a vzaly na se ráz národu, jehož jměním se staly; a jakož pak ráz národů rozličných je rozličný, takž i pověst tato rozmanitá a nestejná. Zvláště pak pověst česká (již tuto položil jsem věrně, podržev místem i vlastní slova její, tak jakž jsem ji byl za dětství svého slýchával a myslí svou pojal, a jakož mi ji před nedávnem p. Adam Vítoch v Miletíně, v kr. Bydž., opět na pamět přivedl) liší se znamenitě od jiných nejen okolnostmi menšími, nýbrž i směrem celé básně této; neboť co ostatní všecky, což mi jich povědomo jest, panně pro přílišnou lásku její zahynouti dávají, vychází panna česká vítězně, ačkoli způsobem neméně nadpřirozeným, a však vždy přece na smýšlení národu se zakládajícím, z nebezpečenství mnohem patrnějšího. A tak zjevuje se zdravý, silný duch národa i v pověrách a prostých pověstech. Zvláštnost tato pověsti české bylať i příčinou, že jsem si umínil ji veršem u veřejnost podati, ačkoli dobře o tom věda, že tu, kde již první mužové v literatuře národů pracovali, obecenstvu nevelmi posloužiti mohu. Při tom však třeba podotknouti, že pověst tato, jakož i mnohé jiné, druhdy písní národní bý-
124
vala, kterážto však časem v zapomenutí přišla. Jen několik slov z počátku ještě se mi poštěstilo zachovati, totiž: Tři noci nespala Ani čtvrt hodiny, dále pak: Dlouho, ach můj milý, Dlouho domů nejdeš. – Jiná píseň národní této zapomenuté velmi podobná, zpívá se po tu dobu ještě v Čechách, ač již velmi zřídka. Obsah její jest v krátkosti tento: Dvě osoby učinily sobě vespolek slib manželský. Jinoch (dle písně tovaryš kolárský) odešel do světa. Léta minou – on se nevrací. Konečně přijede s vozíkem o půl noci pro svou milou, již toužebně naň očekávající, a odveze ji, v rychlosti veliké, koně neustále k pospěchu poháněje, daleko na hřbitov, kdež kůň, vůz i milý propadnou se do hrobu. Jen ruka jeho pravá vyniká z hrohu ven, kteroužto uchopiv svou nejmilejší za pravici, pevně drží, a teprv ráno, když kněz živou s mrtvým oddal, propouští. – Směr básně této je patrný, t. důkaz, jak svatý a mocný jest slib svatební. – Zdali p. Malý některou z obou těchto, aneb jinou ještě pověst v lidu rozšířenou, jakož na místě svrchu poznamenaném ujišťuje, co pachole často slýchával, není mně povědomo.* * Pověst ta vypravuje se také na Slovensku. Děva toužíc po milenci, který v bitvě padl, jde k staré ženě na poradu. Tato káže jí vařiti hlavu umrlčí v kaši. Varem klokotající kaše nápodobí hlas volajícího: „pojď, pojď, pojď, pojď!“ Umrlý milenec přijíždí a unáší kochanku svou. Red.