A1: [Poznamenání] Štědrý den.

Bibliografické údaje

Kytice z pověstí národních. Překl.: Adam ROŚCISZEWSKI Z ROŚCISZEWA. Jaroslav Pospíšil, Praha 1853, 6 + 150 + 24 s.

A1 obsah

Text

135
(Str. 58.) Nižádného dne do roka neprovozují se u Slovanů tak obecně věštby, jako právě na štědrý večer. Hospodář, hospodyně, mládenec i panna, každý jich hledí se věštbami dozvěděti, co mu příštího roku nastává. Spůsobové takového věštění jsou velmi rozliční, ano téměř ani všecky vyčísti se nedají. Jeden z nich, u nás velmi obyčejný, kterým děvčata zvěděti chtějí, kdo jim za muže souzen jest, tuto se popisuje. (Str. 59, ř. 12.) »Hospodáři štědrovku, Kravám po výslužce« atd. Hospodáři daruje se na štědrý večer štědrovka čili houska, kterážto znamená přání, aby hospodář příštího roku měl všeho hojnost a zvláště aby se jemu na poli zdařilo obilí. Co od večeře zbude, dává se kravám, aby hojně dojily. Kohoutovi dá hospodyně proužek česneku, aby byl bujný, a slepicím hodí hrst hrachu, aby snesly mnoho vajec. Rybí kosti, ježto zůstanou od večeře, zakopají se pod ovocné stro-
136
my, aby příštího roku byly úrodné. A poněvadž toho dne až do večeře zachovává se tuhý půst, slibuje se dětem, které se postí, že v noci uhlédají zlatoušky čili zlatá prasátka. (Str. 60, ř. 18.) »Liché Vědy.« Staročeské slovo věda srovnává se s ruským vědma i věduňa a s polským vidma, a znamená věštici neb čarodějnici, pocházejíc od slova viděti a tudíž věděti. U Srbů zachovala se památka slova toho ve slovu vědogonja, t. kdo vědy honí; jinak říkají nyní Srbové vůbec věštica. Ve staroslovanském přichází slovo vědec, t. kdo něco ví nebo zná, v naší nové češtině znalec; což v rodu ženském opět ke slovu věda přivádí.

Obsah zdrojové publikace