A1: [Poznamenání] Vodník.

Bibliografické údaje

Kytice z pověstí národních. Jaroslav Pospíšil, Praha 1853, 6 + 150 s.

A1 obsah

Text

138
(Str. 94.) Paměti hodné jest, že všecky báječné bytnosti vodní, podlé pověstí slovanských i jiných národů, jistý ráz ukrutnosti na sobě mívají, tak že když na člověku pomstiti se nemohou, i na svém vlastním rodu pomstu svou vylévají. Ostatně sluší věděti, že táž pověst vypravuje se také o lesním muži, kterýž chytiv dívku, sedm let za ženu ji u sebe choval; a když potom od něho utekla, z pomsty dítky své s ní zplozené roztrhal. Podobnou pověst o Vodníkovi, v národní píseň uvedenou, mají Lužičané.
139
(Str. 94, ř. 3.) »Sviť měsíčku, sviť, Ať mi šije niť.« Takto zpívá sobě, dle našich pověstí, Vodník, když sedě v noci na topolu při vodě, botky sobě šije. (Str. 98, ř. 15.) »Starosvati – černí raci.« Starosvati znamenají v severních Čechách tolik, co u Jihoslovanů svatové, t. ti, kdo ženicha, když jde pro nevěstu, doprovázejí. (Str. 98, ř. 18.) »Mokře chodí v suše.« Vodníka, prý, snadno jest mezi lidmi poznati, mimo jiné, také po tom, že mu vždy ze šatu z levé strany kape. (Str. 98, ř. 19.) »A ve vodě pod hrnéčky Střádá lidské duše.« Bubliny, ježto někdy ode dna hlubokých rybníků a jezer nahoru vycházejí, tak jako by byl někdo dole poklopený hrnéček převrátil a po-
140
větří z něho pustil, daly příčinu k pověsti, že Vodník dole chová duše utopených pod poklopenými hrnéčky. (Str. 99, ř. 2.) »S zelenými vlásky.« Vodník i jeho děti mají, dle pověsti, zelené vlasy. (Str. 102, ř. 1.) »Neobjímej matky své, Ani duše jiné.« V pověstech našich, a zvláště takových, kde někdo z jiného jakéhokoli světa na tento se navracuje, opakuje se často napomenutí, aby zde nikoho neobjímal ani nelíbal, sic že na všecko předešlé zapomene, a tudíž ztratí to, co mu tam bylo mílo.

Obsah zdrojové publikace