A1: [Poznamenání] Poklad.

Bibliografické údaje

Kytice z pověstí národních. Jaroslav Pospíšil, Praha 1853, 6 + 150 s.

A1 obsah

Text

[129]
(Str. 1.) Pověst i jinde v Evropě známá, jen v okolnostech rozličně se proměňujíc. V staré literatuře české nalézáme ji vetkanou v legendu
130
o sv. Klimentu papeži. Trajan, císař Římský, dal totiž sv. Klimenta utopiti v moři, kázav jemu mořskou kotvu k hrdlu přivázati. Legenda vypravuje, že každého roku v den jeho skončení až do sedmého dne za tři míle moře se rozstupovalo, a poutníci tam po suchu vcházejíce, nalézali chrám mramorový zázračně spůsobený, a v něm tělo sv. Klimenta v krásné skříni. Tu také jedna žena se svým dítětem den sedmý rozstoupení mořského k hrobu přišla; a když jí zatím děťátko usnulo, počalo nenadále moře řváti, zase se zavírajíc. Tu ta žena u velikém strachu s jinými lidmi, i dítěte zapomenouc, na břeh utekla; ale tu pomyslíc na dítě, žalostně volala, a plačíc, dlouho hledala, zdaliby moře asi mrtvé dítě její na břeh vyvrhlo. A když se již do dítěte rozpáčila, vrátila se domů a to celé léto strávila v žalosti. Potom po roce, když se moře zase rozstoupilo, před jinými lidmi první k hrobu sv. Klimenta se utekla, a tu pohleděvši, spatřila, ano dítko její na témž místě, kdež byla je ostavila, spí. I zbudila je, a s velikou radostí je k sobě tulíc, tázala se, kde ten celý rok bylo? Dítě pak odpovědělo: »Nevím, byl-li jest rok, ale jen jednu noc přespalo jsem!«
131
(Str. 1, ř. 16.) »V kůru zpívají pašije.« Vypravuje se, že v týden pašijový v ten čas, když se v kostele pašije zpívají, otevřeny jsou poklady země; na čemž tato pověst osnována.

Obsah zdrojové publikace