A2: Poznamenání – Vrba.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. In: Karel Jaromír ERBEN: Jaroslav Pospíšil, Praha 1861, 8 + 184 s.

A2 obsah

Text

179
(Str. 110.) Tato pověst zdá mi se nad jiné důležitá býti proto, že k ní podobné ani mezi slovanskými, ani jinde nenacházím. Jsou sice pověsti, kde člověk proměněn bývá v strom, nebo v kterou kolivěk jinou věc, a zase naopak; jsou také pověsti, že duše z těla lidského v noci vychází v podobě myši, ptáka neb hada, a že pak tělo mrtvo leží, dokud se zas ta která podoba zvířete v ně nenavrátí: ale aby se člověk o život dělil se stromem anebo s jinou věcí, tak žeby jedno bez druhého, člověk bez té věci, a věc bez toho člověka déle trvati nemohla, toho, pokud mi povědomo, tuto se jediný příklad nalézá. Pochází pak tato pověst z bývalého kraje Bydžovského. (Str. 111, ř. 14.) „Mocné slovo neomýlí.“ Mocným slovem rozumí se zaříkávání čili zažehnávání (incantatio, Zauberspruch), ježto v bájesloví velikou má důležitost. (Str. 112, ř. 7.) „Co Sudice komu káže.“ Když dítě se narodí, přicházívají, prý, v noci k němu tři Sudice, ježto budoucí osud jeho ustanovují. Jedna praví: „To z něho bude.“ Druhá praví: „Ne tak, ale to z něho bude.“ Třetí pak pokaždé rozhoduje. Charváti nazývají je Rojenice, místo Roděnice. (Str. 113, ř. 2.) „Měří vodu z misky v misku.“ Hádání z vody náleží mezi nejobyčejnější národů slovanských.
180
(Str. 113, ř. 8.) „Kudy smrtná žena chodí.“ Smrt béře, prý, na sebe postavu bílé ženy, a ukáže se jdouc kolem oken anebo vcházejíc do domu, kde někdo zemříti má. Známa jest pověst o bílé paní, kteráž se v Hradci Jindřichově v zámku zjevuje, když někomu z rodu pánův Jindřicho-Hradeckých nastává smrt. Týmž také spůsobem zosobují sobě Jihoslované, Poláci i Litvané džumu čili morovou ženu. Příčina toho záleží vlastně v tom, že slovo smrt u všech Slovanů rodu ženského jest. Starého Saturna s kosou, ani křesťanského kostlivce Slované za svého neuznávají.

Obsah zdrojové publikace