A2: Svatojanská muška.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. In: Karel Jaromír ERBEN: Jaroslav Pospíšil, Praha 1861, 8 + 184 s.

A2 obsah

Text

162
Zašlo slunce, denní svíce, Tmy pokryly pole, lesy, Aby lásky důvěrnice, Hvězdy, vyšly na své plesy. A já čekal na milenku Podlé dvora na ústraní; Tu zašustne cos v okénku A já s hůry dostal psaní. Toužebností hořím celý, Co mi píše moje milá; Ale tmy mně záviděly, Darmo tužba moje byla. Ani měsíc vycházeti Nechce, to nebeské oko, A hvězdičky, jeho děti, Ach! ty jsou mi převysoko.
163
A má tužba vždy se zmáhá Tak, že chtěl bych bez lekání Čísti slova ta předrahá Při hromu a při blýskání. A tu v trávě, a tu v kvítí Na mé štěstí prostřed sadu Křídlatý se hmyzek svítí, Zlatý zpředu, lesklý vzadu. Chytím jej, a jak mé žití Milá mi ta muška malá, Neb jak sobě poraditi, Láska má mi pošeptala. Živý plamének mi slouží Za svíci tu na papíře, A co srdce zvědět touží, Odhalí mi malé zvíře. Dík a chvála neskonalá Tobě, světýlko mé drahé, Ty hvězdičko luhů malá, Drobná jiskro lásky blahé!
164
Nelze se ti odměniti, Něžné zvířátko, leč písní: Tou chci tobě vděčen býti Za pomoc v té srdce tísni. Ty jsi démant bohem daný Na ozdobu jaru, létu, Dílek slunce ponechaný K potěšení trávě, květu. Sama zlata záře mizí, Kde tvůj zlatý svítí plamen: Jakoby to v zlato ryzí Zasazený drahý kámen. Ty jsi země zřítelnice, Den, jenž semo tamo letí, Obraz nadzemské děvice, Již jen v noci lze viděti. Bodejž ti vždy blaze bylo, Na tvé pouti, muško drahá, Mednou rosou tě krmilo Milé nebe, země blahá!

Obsah zdrojové publikace