A2: Zlatý kolovrat.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. In: Karel Jaromír ERBEN: Jaroslav Pospíšil, Praha 1861, 8 + 184 s.

A2 obsah

Text

[44]
I. Okolo lesa pole lán, Hoj jede, jede z lesa pán, Na vraném bujném jede koni, Vesele podkovičky zvoní, Jede sám a sám. A před chalupou s koně hop! A na chalupu: klop, klop, klop! „Hola hej! otevřte mi dvéře, Zbloudil jsem při lovení zvěře, „Dejte vody pit!“ Vyšla dívčina jako květ, Neviděl také krásy svět; Přinesla vody ze studnice, Stydlivě sedla u přeslice, Předla, předla len.
45
Pán stojí, nevěda co chtěl, Své velké žízně zapomněl; Diví se tenké, rovné niti, Nemůže očí odvrátiti S pěkné přadleny. „Svobodna-li jest ruka tvá, Ty musíš býti žena má!“ Dívčinu k boku svému vine – „„Ach pane! nemám vůle jiné, Než jak máti chce.““ „A kde je, děvče, máti tvá? Nikohoť nevidím tu já.“ – „„Ach pane! má nevlastní máti Zejtra se s dcerou domů vrátí, Vyšly do města.““
II. Okolo lesa pole lán, Hoj jede, jede zase pán; Na vraném bujném jede koni, Vesele podkovičky zvoní, Přímo k chaloupce.
46
A před chalupou s koně hop! A na chalupu: klop, klop, klop! „Hola! otevřte, milí lidi, Ať oči moje brzo vidí Potěšení mé!“ Vyšla babice, kůže a kost: „„Hoj, co nám nese vzácný host?““ „Nesu ti, nesu v domě změnu, Chci tvoji dceru za svou ženu, Tu tvou nevlastní.“ „„Hoho panáčku! div a div! Kdoby pomyslil jak-tě živ? Pěkně vás vítám, vzácný hoste, Však ani nevím, pane, kdo jste? Jak jste přišel k nám?““ „Jsem této země král a pán, Náhodou včera zavolán: Dám tobě stříbro, dám ti zlato, Dej ty mně svoji dceru za to, Pěknou přadlenu.“
47
„„Ach pane králi! div a div! Kdoby se nadál jak-tě živ? Vždyť nejsme hodny, pane králi! – Kéž bychom záslužněji stály V milosti vaší!““ „„Však ale radu, radu mám: Za cizí – dceru vlastní dám; Jeť podobna té druhé právě Jak oko oku v jedné hlavě – Její nit – hedbáv!““ „Špatná je, babo, rada tvá! Vykonej, coť poroučím já: Zejtra, až den se ráno zjasní, Provodíš dceru svou nevlastní Na královský hrad!“
III. „„Vstávej dceruško! již je čas, Pan král již čeká, bude kvas: Však jsem já ani netušila – Nu bodejž dobře pořídila V královském hradě!““
48
„Stroj se, sestřičko moje! stroj, V královském hradě bude hoj: Vysoko jsi se podívala, Nízko mne, hleďte, zanechala – Nu jen zdráva buď!“ „„„Pojď již Dorničko naše, pojď, Aby se nehněval tvůj choť: Až budeš v lese na rozhraní, Na domov nezpomeneš ani – Pojď jen honem, pojď!“““ „Matko matičko! řekněte, Nač s sebou ten nůž béřete?“ – „„Nůž bude dobrý – někde v chladu Vypíchnem oči zlému hadu – Pojď jen honem, pojď!““ „Sestro sestřičko! řekněte, Nač tu sekeru nesete?“ – „„Sekera dobrá – někde v keři Useknem hnáty líté zvěři – Pojď jen honem, pojď!““
49
A když již přišly v chlad a keř: „„„Hoj, ty jsi ten had, tys ta zvěř!“““ Hory a doly zaplakaly, Kterak dvě ženy nakládaly S pannou ubohou! „„„Nyní se s panem králem těš, Těš se s ním, kterak koli chceš: Objímej jeho svěží tělo, Pohlížej na to jasné čelo, Pěkná přadleno!“““ – „Mamičko, kterak udělám? Kam oči a ty hnáty dám?“ – „„Nenechávej jich podlé těla, Ať někdo jich zas nepřidělá – Radš je s sebou vem.““ A když již zašly za tu chvoj: „„Nic ty se, dcero má, neboj! Však jsi podobna té tam právě Jak oko oku v jedné hlavě – Neboj ty se nic!““
50
A když již byly hradu blíž, Pan král vyhlíží z okna již; Vychází s pány svými v cestu, Přivítá matku i nevěstu, Zrady netuše. I byla svatba – zralý hřích, Panna nevěsta samý smích; I byly hody, radování, Plesy a hudby bez ustání Do sedmého dne. A když zasvítal osmý den, Král musí jíti s vojsky ven: „Měj se tu dobře, paní moje! Já jedu do krutého boje, Na nepřítele.“ „Navrátím-li se z bitvy zpět, Omladne naší lásky květ! Zatím na věrnou mou památku Hleď sobě pilně kolovrátku, Pilně doma přeď!“
51
IV. V hluboké pusté křovině Jak se tam vedlo dívčině? Šest otevřených proudů bylo, Z nichž se jí živobytí lilo Na zelený mech. Vzešlo jí náhle štěstí moc, Nynčko jí hrozí smrti noc: Tělo již chladne, krev se sedá – Běda té době, běda, běda, Když ji spatřil král! A tu se z lesních kdesi skal Stařeček nevídaný vzal: Šedivé vousy po kolena – To tělo vloživ na ramena, V jeskyni je nes. „Vstaň mé pachole, běž, je chvat, Vezmi ten zlatý kolovrat: V královském hradě jej prodávej, Za nic jiného však nedávej, Nežli za nohy.“ –
52
Pachole v bráně sedělo, Zlatý kolovrat drželo. Královna z okna vyhlížela: „„Kéž bych ten kolovrátek měla Z ryzího zlata!““ „„Jděte se matko pozeptat, Zač je ten zlatý kolovrat?““ – „Kupte paničko! drahý není, Můj otec příliš nevycení: Za dvě nohy jest.“ „„Za nohy? ajaj, divná věc! Ale já chci jej míti přec: Jděte matičko do komory, Jsou tam ty nohy naší Dory, Dejte mu je zaň.““ Pachole nohy přijalo, Do lesa zpátky spěchalo. – „Podej mi, chlapče, živé vody, Nechť bude tělo beze škody, Jako bývalo.“
53
A ránu k ráně přiložil, A v nohou oheň zas ožil, A v jeden celek srostlo tělo, Jakoby vždycky bylo celo, Bez porušení. „Jdi mé pachole k polici, Vezmi tu zlatou přeslici: V královském hradě ji prodávej, Za nic jiného však nedávej, Nežli za ruce.“ – Pachole v bráně sedělo, Přeslici v rukou drželo. Královna z okna vyhlížela: „„Och, kéž bych tu přesličku měla Ke kolovrátku!““ „„Vstaňte mamičko s lavice, Ptejte se, zač ta přeslice?““ – „Kupte paničko! drahá není, Můj otec příliš nevycení, Za dvě ruce jest.“
54
„„Za ruce!? divná, divná věc! Ale já ji chci míti přec: Jděte matičko do komory, Jsou tam ty ruce naší Dory, Vyneste mu je.““ Pachole ruce přijalo, Do lesa zpátky spěchalo. – „Podej mi, chlapče, živé vody, Nechť bude tělo beze škody, Jako bývalo.“ A ránu k ráně přiložil, A v rukou oheň zas ožil; A v jeden celek srostlo tělo, Jakoby vždycky bylo celo, Bez porušení. „Skoč hochu, na cestu se měj! Mám zlatý kužel na prodej: V královském hradě jej prodávej, Za nic jiného však nedávej, Nežli za oči.“
55
Pachole v bráně sedělo, Zlatý kuželík drželo. Královna z okna vyhlížela: „„Kéž bych ten kuželíček měla Na tu přesličku!““ „„Vstaňte mamičko, jděte zas, Ptejte se, zač ten kužel as?““ – „Za oči, paní! jinak není, Tak mi dal otec poručení, Za dvě oči jest.“ „„Za oči!? neslýchaná věc! A kdo je chlapče tvůj otec?““ – „Netřeba znáti otce mého: Kdoby ho hledal, nenajde ho, Jinak přijde sám.“ – „„Mámo, mamičko! co počít? A já ten kužel musím mít! Jděte tam zase do komory, Jsou tam ty oči naší Dory, Ať je odnese.““
56
Pachole oči přijalo, Do lesa zpátky spěchalo. – „Podej mi, chlapče, živé vody, Nechť bude tělo beze škody, Jako kdy prvé.“ A oči v důlky položil, A zhaslý oheň zas ožil; A panna vůkol pohlížela – Leč nikoho tu neviděla, Než se samotnu.
V. A když byly tři neděle, Král jede z vojny vesele: „A jak se máš, má paní milá! A zdali’s pamětliva byla Mých posledních slov?“ „„Och! já je v srdci nosila, A hleďte co jsem koupila: Jediný mezi kolovraty, Přeslici, kužel – celý zlatý, Vše to z lásky k vám!““
57
„Pojď se má paní posadit, Upřeď mi z lásky zlatou nit.“ – Ke kolovrátku chutě sedla, Jak zatočila, celá zbledla – Běda, jaký zpěv! „„Vrrr – zlou to předeš nit! Přišla jsi krále ošidit: Nevlastní sestru jsi zabila, Údův a očí ji zbavila – Vrrr – zlá to nit!““ „Jaký to kolovrátek máš? A jak mi divně na něj hráš! Zahraj mi, paní, ještě znova, Nevím, co chtějí tato slova: Přeď má paní, přeď!“ „„Vrrr – zlou to předeš nit! Chtěla jsi krále ošidit: Pravou nevěstu jsi zabila, A sama se’s jí učinila – Vrrr – zlá to nit!““
58
„Hó, strašlivě mi, paní, hráš! Nejsi tak, jak se býti zdáš! Zahraj mi, paní, do třetice, Abych uslyšel něco více: Přeď má paní, přeď!“ „„Vrrr – zlou to předeš nit, Přišla jsi krále ošidit: Sestra tvá v lese, v duté skále, Ukradla jsi jí chotě krále – „„Vrrr – zlá to nit!““ Jak ta slova král uslyšel, Skočil na vrance, k lesu jel; Hledal a volal v šíré lesy: „Kde’s má Dorničko! kde jsi? kde jsi? Kde’s má rozmilá?“ –
VI. Od lesa k hradu polí lán, Hoj jede, jede s paní pán; Na vraném bujném jede koni, Vesele podkovičky zvoní, Na královský hrad.
59
I přišla svatba zase zpět, Panna nevěsta jako květ; I byly hody, radování, Hudby a plesy bez ustání Po tři neděle. A což ta matka babice? A což ta dcera hadice? – Hoj! vyjí čtyři vlci v lese, Každý po jedné noze nese Ze dvou ženských těl. Z hlavy jim oči vyňaty, Ruce i nohy uťaty: Co prvé panně udělaly, Toho teď na se dočekaly V lese hlubokém. A což ten zlatý kolovrat? Jakou teď píseň bude hrát? – Jen do třetice zahrat přišel, Pak ho již nikdo neuslyšel, Ani nespatřil.

Obsah zdrojové publikace