A2: Štědrý den.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. In: Karel Jaromír ERBEN: Jaroslav Pospíšil, Praha 1861, 8 + 184 s.

A2 obsah

Text

[60]
I. 1Tma jako v pytli, mráz v okna duje, 2V světnici teplo u kamen; 3V krbu se svítí, stará podřimuje, 4Děvčata předou měkký len. 5„Toč se a vrč, můj kolovrátku! 6Ejhle adventu již na krátku, 7A blízko, blizoučko štědrý den! 8„Mílo-tě děvčeti přísti, mílo 9Za smutných zimních večerů; 10Neb nebude darmo její dílo, 11Tu pevnou chová důvěru. 12„I přijde mládenec za pilnou pannou, 13Řekne: Pojď za mne, dívko má! 14Budiž ty mi ženkou milovanou, 15Věrným ti mužem budu já.
61
16„Já tobě mužem, ty mně ženkou, 17Dej ruku, děvče rozmilé! – 18A dívka, co předla přízi tenkou, 19Svatební šije košile. 20„Toč se a vrč, můj kolovrátku! 21Však jest adventu již na krátku, 22A přede dveřmi štědrý den!“
II. 23Hoj, ty štědrý večere, 24Ty tajemný svátku! 25Cože komu dobrého 26Neseš na památku? 27Hospodáři štědrovku, 28Kravám po výslužce; 29Kohoutovi česneku, 30Hrachu jeho družce. 31Ovocnému stromoví 32Od večeře kosti, 33A zlatoušky na stěnu 34Tomu, kdo se postí.
62
35Hoj, já mladá dívčina, 36Srdce nezadané: 37Mně na mysli jiného, 38Jiného cos tane. 39Pod lesem, ach pod lesem, 40Na tom panském stavě, 41Stojí vrby stařeny, 42Sníh na šedé hlavě. 43Jedna vrba hrbatá 44Tajně dolů kývá, 45Kde se modré jezero 46Pod ledem ukrývá. 47Tu prý dívce v půlnoci, 48Při luně pochodni, 49Souzený se zjeví hoch 50Ve hladině vodní. 51Hoj, mne půlnoc neleká, 52Ani liché Vědy: 53Půjdu, vezmu sekeru, 54Prosekám ty ledy.
63
55I nahlednu v jezero 56Hluboko – hluboko, 57Milému se podívám 58Pevně okem v oko.
III. 59Marie, Hana, dvě jmena milá, 60Panny jak jarní růže květ: 61Která by z obou milejší byla, 62Nikdo nemůže rozumět. 63Jest-li že jedna promluví k hochu, 64Do ohně by jí k vůli šel; 65Pakli se druhá usměje trochu – 66Na první zas by zapomněl! – 67Nastala půlnoc. Po nebi šíře 68Sbor vysypal se hvězdiček, 69Jako ovečky okolo pastýře, 70A pastýř jasný měsíček. 71Nastala půlnoc, všech nocí máti, 72Půlnoc po štědrém večeru: 73Na mladém sněhu svěží stopu znáti 74Ode vsi přímo k jezeru.
64
75Ta jedna klečí, nad vodou líčko; 76Ta druhá stojí podlé ní: 77„Hano, Haničko, zlaté srdíčko! 78Jaké tam vidíš vidění?“ 79„„Ach vidím domek – ale jen v šeře – 80Jako co Václav ostává – 81Však již se jasní – ach, vidím dvéře, 82Ve dveřích mužská postava! 83Na těle kabát zelený temně, 84Klobouk na stranu – znám jej, znám! 85Na něm ta kytka, co dostal ode mne – 86Můj milý bože! Václav sám!!““ 87Na nohy skočí, srdce jí bije, 88Druhá přikleká vedlé ní: 89„„Zdař bůh, má milá, zlatá Marie! 90Jaké ty vidíš vidění?““ 91„Ach vidím, vidím – je mlhy mnoho, 92Všecko je mlhou zatmělé; 93Červená světla blýskají z toho – 94Zdá mi se býti v kostele.
65
95Něco se černá mezi bílými – 96Však mi se rozednívá již: – 97Jsou to družičky, a mezi nimi – 98Pro boha! rakev – černý kříž!“
IV. 99Vlažný větřík laškuje 100Po osení mladém; 101Sad i pole květovým 102Přioděny vnadem; 103Zavzněla hudba od kostela z rána, 104A za ní hejsa! kvítím osypána 105Jede svatba řadem. 106Švarný ženich jako květ 107V kole svatebčanů, 108Kabát tmavě zelený, 109Klobouk v jednu stranu: 110Tak viděla jej v osudné té době, 111Tak si ji nyní domů vede k sobě, 112Švárnou ženku Hanu. ***
66
113Zašlo léto. Přes pole 114Chladné větry vějí. 115Zvoní hrana. Na marách 116Tělo vynášejí: 117Bílé družičky, planoucí svíce; 118Pláč, bědování, trouby hlaholíce 119Z hlubokosti znějí: 120Miserere mei! 121Koho věnec zelený, 122Koho v rakvi kryje? 123Umřela, ach umřela 124Panenská lilie! 125Vykvětla, jakby zalívána rosou, 126Uvadla, jakby podsečena kosou – 127Ubohá Marie!
V. 128Nastala zima, mráz v okna duje, 129V světnici teplo u kamen, 130V krbu se svítí, stará polehuje, 131Děvčata zase předou len. 132„Toč se a vrč, můj kolovrátku! 133Však jest adventu zase na krátku, 134A nedaleko štědrý den!
67
135„Ach ty štědrý večere 136Noci divůplodné! 137Když si na tě zpomenu, 138K srdci mne to bodne! 139„Seděly jsme také tak 140Loni pohromadě: 141A než rok se obrátil, 142Dvě nám chybí v řadě! 143„Jedna, hlavu zavitou, 144Košiličky šije; 145Druhá již tři měsíce 146V černé zemi hnije, 147Ubohá Marie! 148„Seděly jsme také tak, 149Jako dnes a včera: 150A než rok se obrátí – 151Kde z nás bude která? 152„Toč se a vrč, můj kolovrátku! 153Všeckoť ve světě jen na obrátku, 154A život lidský jako sen!
68
155„Však lépe v mylné naději sníti, 156Před sebou čirou temnotu, 157Nežli budoucnost odhaliti, 158Strašlivou poznati jistotu!“

Obsah zdrojové publikace