A3a: Zlatý kolovrat.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. Jaroslav Pospíšil, Praha 1871, 10 + 188 s.

A3a obsah

Text

[44]
I. 1Okolo lesa pole lán, 2hoj jede, jede z lesa pán, 3na vraném bujném jede koni, 4vesele podkovičky zvoní, 5jede sám a sám. 6A před chalupou s koně hop! 7a na chalupu: klop, klop, klop! 8„Hola hej! otevřte mi dvéře, 9zbloudil jsem při lovení zvěře, 10„dejte vody pit!“ 11Vyšla dívčina jako květ, 12neviděl také krásy svět; 13přinesla vody ze studnice, 14stydlivě sedla u přeslice, 15předla, předla len.
45
16Pán stojí, nevěda co chtěl, 17své velké žízně zapomněl; 18diví se tenké, rovné niti, 19nemůže očí odvrátiti 20s pěkné přadleny. 21„Svobodna-li jest ruka tvá, 22ty musíš býti žena má!“ 23dívčinu k boku svému vine – 24„„Ach pane! nemám vůle jiné, 25než jak máti chce.““ 26„A kde je, děvče, máti tvá? 27Nikohoť nevidím tu já.“ – 28„„Ach pane! má nevlastní máti 29zejtra se s dcerou domů vrátí, 30vyšly do města.““
II. 31Okolo lesa pole lán, 32hoj jede, jede zase pán; 33na vraném bujném jede koni, 34vesele podkovičky zvoní, 35přímo k chaloupce.
46
36A před chalupou s koně hop! 37a na chalupu: klop, klop, klop! 38„Hola! otevřte, milí lidi, 39ať oči moje brzo vidí 40potěšení mé!“ 41Vyšla babice, kůže a kost: 42„„Hoj, co nám nese vzácný host?““ 43„Nesu ti, nesu v domě změnu, 44chci tvoji dceru za svou ženu, 45tu tvou nevlastní.“ 46„„Hoho panáčku! div a div! 47kdoby pomyslil jak-tě živ? 48Pěkně vás vítám, vzácný hoste, 49však ani nevím, pane, kdo jste? 50Jak jste přišel k nám?““ 51„Jsem této země král a pán, 52náhodou včera zavolán: 53dám tobě stříbro, dám ti zlato, 54dej ty mně svoji dceru za to, 55pěknou přadlenu.“
47
56„„Ach pane králi! div a div! 57kdoby se nadál jak-tě živ? 58Vždyť nejsme hodny, pane králi! – 59kéž bychom záslužněji stály 60v milosti vaší!““ 61„„Ale však radu, radu mám: 62za cizí – dceru vlastní dám; 63jeť podobna té druhé právě 64jak oko oku v jedné hlavě – 65její nit – hedbáv!““ 66„Špatná je, babo, rada tvá! 67Vykonej, coť poroučím já: 68zejtra, až den se ráno zjasní, 69provodíš dceru svou nevlastní 70na královský hrad!“
III. 71„„Vstávej dceruško! již je čas 72pan král již čeká, bude kvas: 73však jsem já ani netušila – 74nu bodejž dobře pořídila 75v královském hradě!““
48
76„Stroj se, sestřičko moje! stroj, 77v královském hradě bude hoj: 78vysoko jsi se podívala, 79nízko mne, hleďte, zanechala – 80nu jen zdráva buď!“ 81„„„Pojď již Dorničko naše, pojď, 82aby se nehněval tvůj choť: 83až budeš v lese na rozhraní, 84na domov nezpomeneš ani – 85pojď jen honem, pojď!“““ 86„Matko, matičko! řekněte, 87nač s sebou ten nůž béřete?“ – 88„„Nůž bude dobrý – někde v chladu 89vypíchnem oči zlému hadu – 90pojď jen honem, pojď!““ 91„Sestro, sestřičko! řekněte, 92nač tu sekeru nesete?“ – 93„„Sekera dobrá – někde v keři 94useknem hnáty líté zvěři – 95pojď jen honem, pojď!““
49
96A když již přišly v chlad a keř: 97„„„Hoj, ty jsi ten had, tys ta zvěř!“““ 98Hory a doly zaplakaly, 99kterak dvě ženy nakládaly 100s pannou ubohou! 101„„„Nyní se s panem králem těš, 102těš se s ním, kterak koli chceš: 103objímej jeho svěží tělo, 104pohlížej na to jasné čelo, 105pěkná přadleno!“““ – 106„Mamičko, kterak udělám? 107kam oči a ty hnáty dám?“ – 108„„Nenechávej jich podlé těla, 109ať někdo jich zas nepřidělá – 110radš je s sebou vem.““ 111A když již zašly za tu chvoj: 112„„Nic ty se, dcero má, neboj! 113však jsi podobna té tam právě 114jak oko oku v jedné hlavě – 115neboj ty se nic!““
50
116A když již byly hradu blíž, 117pan král vyhlíží z okna již; 118vychází s pány svými v cestu, 119přivítá matku i nevěstu, 120zrady netuše. 121I byla svatba – zralý hřích, 122panna nevěsta samý smích; 123i byly hody, radování, 124plesy a hudby bez ustání 125do sedmého dne. 126A když zasvítal osmý den, 127král musí jíti s vojsky ven: 128„Měj se tu dobře, paní moje! 129já jedu do krutého boje, 130na nepřítele.“ 131„Navrátím-li se z bitvy zpět, 132omladne naší lásky květ! 133Zatím na věrnou mou památku 134hleď sobě pilně kolovrátku, 135pilně doma přeď!“
51
IV. 136V hluboké pusté křovině 137jak se tam vedlo dívčině? 138Šest otevřených proudů bylo, 139z nichž se jí živobytí lilo 140na zelený mech. 141Vzešlo jí náhle štěstí moc, 142nynčko jí hrozí smrti noc: 143tělo již chladne, krev se ssedá – 144běda té době, běda, běda, 145když ji spatřil král! 146A tu se z lesních kdesi skal 147stařeček nevídaný vzal: 148šedivé vousy po kolena – 149to tělo vloživ na ramena, 150v jeskyni je nes. 151„Vstaň mé pachole, běž, je chvat, 152vezmi ten zlatý kolovrat: 153v královském hradě jej prodávej, 154za nic jiného však nedávej, 155nežli za nohy.“ –
52
156Pachole v bráně sedělo, 157zlatý kolovrat drželo. 158Královna z okna vyhlížela: 159„„Kéž bych ten kolovrátek měla 160z ryzího zlata!““ 161„„Jděte se matko pozeptat, 162zač je ten zlatý kolovrat?““ – 163„Kupte paničko! drahý není, 164můj otec příliš nevycení: 165za dvě nohy jest.“ 166„„Za nohy? ajaj, divná věc! 167Ale já chci jej míti přec: 168jděte mamičko do komory, 169jsou tam ty nohy naší Dory, 170dejte mu je zaň.““ 171Pachole nohy přijalo, 172do lesa zpátky spěchalo. – 173„Podej mi, chlapče, živé vody, 174nechť bude tělo beze škody, 175jako bývalo.“
53
176A ránu k ráně přiložil, 177a v nohou oheň zas ožil, 178a v jeden celek srostlo tělo, 179jakoby vždycky bylo celo, 180bez porušení. 181„Jdi mé pachole k polici, 182vezmi tu zlatou přeslici: 183v královském hradě ji prodávej, 184za nic jiného však nedávej, 185nežli za ruce.“ – 186Pachole v bráně sedělo, 187přeslici v rukou drželo. 188Královna z okna vyhlížela: 189„„Och, kéž bych tu přesličku měla 190ke kolovrátku!““ 191„„Vstaňte mamičko s lavice, 192ptejte se, zač ta přeslice?““ – 193„Kupte paničko! drahá není, 194můj otec příliš nevycení, 195za dvě ruce jest.“
54
196„„Za ruce!? divná, divná věc! 197Ale já ji chci míti přec: 198jděte mamičko do komory, 199jsou tam ty ruce naší Dory, 200přineste mu je.““ 201Pachole ruce přijalo, 202do lesa zpátky spěchalo. – 203„Podej mi, chlapče, živé vody, 204nechť bude tělo beze škody, 205jako bývalo.“ 206A ránu k ráně přiložil, 207a v rukou oheň zas ožil; 208a v jeden celek srostlo tělo, 209jakoby vždycky bylo celo, 210bez porušení. 211„Skoč hochu, na cestu se měj! 212mám zlatý kužel na prodej: 213v královském hradě jej prodávej, 214za nic jiného však nedávej, 215nežli za oči.“
55
216Pachole v bráně sedělo, 217zlatý kuželík drželo. 218Královna z okna vyhlížela: 219„„Kéž bych ten kuželíček měla 220na tu přesličku!““ 221„„Vstaňte mamičko, jděte zas, 222ptejte se, zač ten kužel as?““ – 223„Za oči, paní! jinak není, 224tak mi dal otec poručení, 225za dvě oči jest.“ 226„„Za oči!? neslýchaná věc! 227A kdo je, chlapče, tvůj otec?““ – 228„Netřeba znáti otce mého: 229kdoby ho hledal, nenajde ho, 230jinak přijde sám.“ – 231„„Mámo, mamičko! co počít? 232a já ten kužel musím mít! 233Jděte tam zase do komory, 234jsou tam ty oči naší Dory, 235ať je odnese.““
56
236Pachole oči přijalo, 237do lesa zpátky spěchalo. – 238„Podej mi, chlapče, živé vody, 239nechť bude tělo beze škody, 240jako kdy prvé.“ 241A oči v důlky položil, 242a zhaslý oheň zas ožil; 243a panna vůkol pohlížela – 244však nikoho tu neviděla, 245než se samotnu.
V. 246A když byly tři neděle, 247král jede z vojny vesele: 248„A jak se máš, má paní milá! 249a zdali’s pamětliva byla 250mých posledních slov?“ 251„„Och! já je v srdci nosila, 252a hleďte co jsem koupila: 253jediný mezi kolovraty, 254přeslici, kužel – celý zlatý, 255vše to z lásky k vám!““
57
256„Pojď se má paní posadit, 257upřeď mi z lásky zlatou nit.“ – 258Ke kolovrátku chutě sedla, 259jak zatočila, celá zbledla – 260běda, jaký zpěv! 261„„Vrrr – zlou to předeš nit! 262Přišla jsi krále ošidit: 263nevlastní sestru jsi zabila, 264údův a očí ji zbavila – 265vrrr – zlá to nit!““ 266„Jaký to kolovrátek máš? 267a jak mi divně na něj hráš! 268Zahraj mi, paní, ještě znova, 269nevím, co chtějí tato slova: 270přeď, má paní, přeď!“ 271„„Vrrr – zlou to předeš nit! 272Chtěla jsi krále ošidit: 273pravou nevěstu jsi zabila, 274a sama se’s jí učinila – 275vrrr – zlá to nit!““
58
276„Hó, strašlivě mi, paní, hráš! 277Nejsi tak, jak se býti zdáš! 278Zahraj mi, paní, do třetice, 279abych uslyšel ještě více: 280přeď, má paní, přeď!“ 281„„Vrrr – zlou to předeš nit! 282Přišla jsi krále ošidit: 283sestra tvá v lese, v duté skále, 284ukradla jsi jí chotě krále – 285vrrr – zlá to nit!““ 286Jak ta slova král uslyšel, 287skočil na vrance, k lesu jel; 288hledal a volal v šíré lesy: 289„Kde’s má Dorničko! kde jsi? kde jsi? 290kde’s má rozmilá?“ –
VI. 291Od lesa k hradu polí lán, 292hoj jede, jede s paní pán; 293na vraném bujném jedou koni, 294vesele podkovičky zvoní, 295na královský hrad.
59
296I přišla svatba zase zpět, 297panna nevěsta jako květ; 298i byly hody, radování, 299hudby a plesy bez ustání 300po tři neděle. 301A což ta matka babice? 302a což ta dcera hadice? – 303Hoj! vyjí čtyři vlci v lese, 304každý po jedné noze nese 305ze dvou ženských těl. 306Z hlavy jim oči vyňaty, 307ruce i nohy uťaty: 308co prvé panně udělaly, 309toho teď na se dočekaly 310v lese hlubokém. 311A což ten zlatý kolovrat? 312jakou teď píseň bude hrát? – 313Jen do třetice zahrat přišel, 314pak ho již nikdo neuslyšel, 315ani nespatřil.

Obsah zdrojové publikace