A3a: Vrba.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. Jaroslav Pospíšil, Praha 1871, 10 + 188 s.

A3a obsah

Text

[110]
1Ráno sedá ke snídaní, 2táže se své mladé paní: 3„Paní moje, paní milá! 4vždycky upřímná jsi byla, 5„vždycky upřímná jsi byla – 6jednoho’s mi nesvěřila. 7„Dvě léta jsme spolu nyní – 8jedno nepokoj mi činí. 9„Paní moje, milá paní! 10jaké je to tvoje spaní? 11„Večer lehneš zdráva, svěží, 12v noci tělo mrtvo leží.
111
13„Ani ruchu, ani sluchu, 14ani zdání o tvém duchu. 15„Studené jest to tvé tělo, 16jakby zpráchnivěti chtělo. 17„Aniž to maličké dítě, 18hořce plačíc, probudí tě. – 19„Paní moje, paní zlatá! 20zdali nemocí jsi jata? 21„Jest-li nemoc ta závada, 22nech ať přijde moudrá rada. 23„V poli mnoho bylin stojí, 24snad některá tebe zhojí. 25„Pakli v býlí není síly, 26mocné slovo neomýlí. 27„Mocné slovo mračna vodí, 28v bouři líté chrání lodí. 29„Mocné slovo ohni káže, 30Skálu zdrtí, draka sváže.
112
31„Jasnou hvězdu strhne s nebe: 32slovo mocné zhojí tebe.“ – 33„„Ó pane můj, milý pane! 34nechtěj dbáti řeči plané. 35„„Co souzeno při zrození, 36tomu nikdež léku není. 37„„Co Sudice komu káže, 38slovo lidské nerozváže! 39„„Ač bezduchá na svém loži, 40vždy jsem předce v moci boží. 41„„Vždy jsem přece v boží moci, 42jenž mne chrání každé noci. 43„„Ač co mrtvé mi je spáti, 44ráno duch se zase vrátí. 45„„Ráno zdráva vstáti mohu: 46protož poruč pánu bohu!““ – 47Darmo, paní! jsou tvá slova, 48pán úmysl jiný chová.
113
49Sedí babka při ohnisku, 50měří vodu z misky v misku, 51dvanáct misek v jedné řadě. 52Pán u baby na poradě. 53„Slyšíš, matko! ty víš mnoho: 54víš, co potkati má koho, 55„víš, kde se čí nemoc rodí, 56kudy smutná žena chodí. 57„Pověz ty mi zjevně nyní, 58co se s mojí paní činí? 59„Večer lehne zdráva, svěží, 60v noci tělo mrtvo leží, 61„ani ruchu ani sluchu, 62ni zdání o jejím duchu; 63„studené jest její tělo, 64jakby zpráchnivěti chtělo.“ – 65„„Kterak nemá mrtva býti, 66když má jen půl živobytí?
114
67„„Ve dne s tebou živa v domě, 68v noci duše její v stromě. 69„„Jdi k potoku pod oborou, 70najdeš vrbu s bílou korou; 71„„žluté proutí roste na ní: 72s tou je duše tvojí paní!““ – 73„Nechtěl jsem já paní míti, 74aby s vrbou měla žíti; 75„paní má ať se mnou žije, 76a vrba ať v zemi hnije.“ – 77Vzal sekeru na ramena, 78uťal vrbu od kořena; 79padla těžce do potoka, 80zašuměla od hluboka, 81zašuměla, zavzdychala, 82jakby matka skonávala, 83jakby matka umírajíc, 84po dítku se ohlédajíc. –
115
85„Jaký shon to k mému domu? 86komu zní hodinka, komu?“ – 87„„Umřela tvá paní milá, 88jakby kosou sťata byla; 89„„zdráva chodíc při své práci, 90padla, jako strom se skácí; 91„„zavzdychala umírajíc, 92po dítku se ohlédajíc.““ – 93„Ó běda mi, běda, běda! 94paní zabil jsem nevěda, 95„a z děťátka v túž hodinu 96učinil jsem sirotinu! 97„Ó ty vrbo, vrbo bílá! 98což jsi ty mne zarmoutila! 99„Vzala’s mi půl živobytí: 100co mám s tebou učiniti?“ – 101„„Dej mne z vody vytáhnouti, 102osekej mé žluté proutí;
116
103„„dej prkének nařezati, 104kolébku z nich udělati; 105„„na kolébku vlož děťátko, 106ať nepláče ubožátko. 107„„Když se bude kolébati, 108matka bude je chovati. 109„„Proutí zasaď podlé vody, 110by nevzalo žádné škody. 111„„Až doroste hoch maličký, 112bude řezat píšťaličky; 113„„na píšťalku bude pěti – 114se svou matkou rozprávěti!““

Obsah zdrojové publikace