Č1: Král duchů.

Bibliografické údaje

Král duchů. (Balada od Göthe). In: Literarní příloha ku Věnci, roč. 1, 1843–1844., č. 7, 1843–1844, s. 99

(více)

s Erbenovým poznamenáním na s. 100–101

Č1 obsah

Text

99
Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? Otec to s dítětem domů jedou; Synáčka milého v náručí má, A tiskne, a hřeje a objímá! Mé dítě, což úzkostně tak se děsíš? – „Tatíčku, což krále duchů nevidíš? Hle krále se srstí a s korunou?“ Mé dítě, to vodní jen páry jsou. – „„O dítě milé, pojď ke mně sem! Tu krásně, krásně si spolu pohrajem; Má louka je pěkná květnatá! A máti moje šat má ze zlata.““ „Tatíčku, tatíčku, slyšíš-li nyní, Co tajně za sliby král mně činí?“ – Spokoj se, mé dítě, a bázně nech; To suché listí šumí po sadech. – „„Pojď, dítě zlaté, pojď jen se mnou, Mé dcery ti pilně sloužit budou; Mé dcery, ty v noci tance mají, A v tanci do spánku tě uzpívají.““ „Tatíčku, tatíčku, což pak nevidíš Ty dcery krále duchů vody blíž?“ – Vidím, vidím to, mé dítě milé; Jsou tam vrby šeré a vyhnilé. – „„Já mám tě rád, tys krásný, musím tě mít; A jestli nepůjdeš, chci mocí tě vzít.““ – „Tatíčku, tatíčku, již po mně sahá! Král duchů již v moci své mě má!“ – Tu hrůznotě otci, on cválem jede, A v náručí má své dítě bledé; Dojel domů v strasti nemalé A dítě tu složil – skonalé.