Č2: Král duchů.

Bibliografické údaje

Král duchů. In: Krasořečník (Pro mládež gymnasiálních a reálních škol). Ed.: Jan Vácslav ROZUM. Jan Vácslav Rozum, Praha 1852, s. 110–111

Č2 obsah

Text

110
1Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? 2Otec to s dítětem domů jedou; 3synáčka milého v náručí má, 4a tiskne, a hřeje a objímá! 5Mé dítě, což úzkostně tak se děsíš? – 6„Tatíčku, což krále duchů nevidíš? 7Hle krále se srstí a s korunou?“ 8Mé dítě, to vodní jen páry jsou. –
111
9„„O dítě milé, pojď ke mně sem! 10Tu krásně, krásně si spolu pohrajem; 11má louka je pěkná květnatá! 12a máti moje šat má ze zlata.““ 13„Tatíčku, tatíčku, slyšíš-li nyní, 14co tajně za sliby král mně činí?“ – 15Spokoj se, mé dítě, a bázně nech; 16to suché listí šumí po sadech. – 17„„Pojď dítě zlaté, pojď jen se mnou 18mé dcery ti pilně sloužiť budou; 19mé dcery, ty v noci tance mají, 20a v tanci do spánku tě uzpívají.““ 21„Tatíčku, tatíčku, což pak nevidíš 22ty dcery krále duchů vody blíž?“ – 23Vidím, vidím to, mé dítě milé; 24jsou tam vrby šeré a vyhnilé. – 25„„Já mám tě rád, tys krásný, musím tě míť; 26a jest-li nepůjdeš, chci mocí tě vzíť,““ 27„„Tatíčku, tatíčku, již po mně sahá! 28král duchů již v moci své mě má!“ – 29Tu hrůznotě otci, on cválem jede, 30a v náručí má své dítě bledé; 31dojel domů v strasti nemalé 32a dítě tu složil – skonalé.