Č2: Král duchů.

Bibliografické údaje

Král duchů. In: Krasořečník (Pro mládež gymnasiálních a reálních škol). Ed.: Jan Vácslav ROZUM. Jan Vácslav Rozum, Praha 1852, s. 110–111

Č2 obsah

Text

110
Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? Otec to s dítětem domů jedou; synáčka milého v náručí má, a tiskne, a hřeje a objímá! Mé dítě, což úzkostně tak se děsíš? – „Tatíčku, což krále duchů nevidíš? Hle krále se srstí a s korunou?“ Mé dítě, to vodní jen páry jsou. –
111
„„O dítě milé, pojď ke mně sem! Tu krásně, krásně si spolu pohrajem; má louka je pěkná květnatá! a máti moje šat má ze zlata.““ „Tatíčku, tatíčku, slyšíš-li nyní, co tajně za sliby král mně činí?“ – Spokoj se, mé dítě, a bázně nech; to suché listí šumí po sadech. – „„Pojď dítě zlaté, pojď jen se mnou mé dcery ti pilně sloužiť budou; mé dcery, ty v noci tance mají, a v tanci do spánku tě uzpívají.““ „Tatíčku, tatíčku, což pak nevidíš ty dcery krále duchů vody blíž?“ – Vidím, vidím to, mé dítě milé; jsou tam vrby šeré a vyhnilé. – „„Já mám tě rád, tys krásný, musím tě míť; a jest-li nepůjdeš, chci mocí tě vzíť,““ „„Tatíčku, tatíčku, již po mně sahá! král duchů již v moci své mě má!“ – Tu hrůznotě otci, on cválem jede, a v náručí má své dítě bledé; dojel domů v strasti nemalé a dítě tu složil – skonalé.