A2: Podzimní pozdrav slunci

Bibliografické údaje

Pohádky krve. In: Karel TOMAN: Výtv. a graf. podoba: František KYSELA. Fr. Borový (Soubor veršů, 1), Praha 1928, 70 s.

A2 obsah

Text

49
I tebe dusí mlhy podzimní, ty velké slunce, bože touhy mé! Rozteklé, choré lezeš zbaběle, kde hořela tvá síla v letních dnech, triumfy světla, lásky pocely – živoříš stářím bohů. Přec miluji tě, bože sestárlý. A plamen, kterým spočinulo jsi
50
na vinohradech, vracím tobě zpět pozdravem bouřným, číši pozvedám (tvá krev v ní svítí jasná plamenná) a k tvému zdaru piji. Ty přijdeš zase – leč já nečekám. Mě mhy ty škrtí, vražedně se pnou po myšlénkách mých, snech mých, vražedně mi tisknou prsa, rozlet srážejí, a rvát se musím, rvu se s rozkoší, ať nahoře, ať vespod. Jen jednou přijď, můj otče, jednou jen ve slabé chvíli, v které podléhám! A rozhoď světlo, šlehni do duše a šlehni v moje oči sesláblé, ať třeba oslepnou a zajásej: Vstaň, nesu světlo, světlo. Snad odhodím ty zbraně smrtící a střesu s duše tíhu zoufalství. Snad zastydím se nad svou slabostí. – –
51
I ty však klesáš, i ty podléháš. Buď zdrávo, slunce, ve své slabosti, buď zdrávo ve své síle!

Obsah zdrojové publikace