A1: Podzimní pozdrav slunci.

Bibliografické údaje

Pohádky krve (Básně). In: Karel TOMAN: [nakladatel neuveden], Praha 1898, s. 40

(více)

Lotharu Suchému

A1 obsah

Text

29
I tebe dusí mlhy podzimní, ty velké slunce, bože touhy mé! Rozteklé, choré lezeš zbaběle, kde hořela tvá síla v letních dnech, triumfy světla, lásky pocely – živoříš stářím bohů. Přec miluji tě, bože sestárlý. A plamen, kterým spočinulo jsi na vinohradech, vracím tobě zpět pozdravem bouřným, číši pozvedám (tvá krev v ní svítí jasná plamenná) a k tvému zdaru piji. Ty přijdeš zase – leč já nečekám. Mě mhy ty škrtí, vražedně se pnou po myšlénkách mých, snech mých, vražedně mi tisknou prsa, rozlet srážejí, a rvát se musím, rvu se s rozkoší, ať nahoře, ať vespod.
30
Jen jednou přijď, můj otče, jednou jen ve slabé chvíli, v které podléhám! A rozhoď světlo, šlehni do duše a šlehni v moje oči sesláblé, ať třeba oslepnou a zajásej: Vstaň, nesu světlo, světlo! Snad odhodím ty zbraně smrtící a střesu s duše tíhu zoufalství. Snad zastydím se nad svou slabosti , – – I ty však klesáš, i ty podléháš. Buď zdrávo, slunce, ve své slabosti , buď zdrávo ve své síle!

Obsah zdrojové publikace