A1: Píseň života.

Bibliografické údaje

Pohádky krve (Básně). In: Karel TOMAN: [nakladatel neuveden], Praha 1898, s. 40

(více)

Lotharu Suchému

A1 obsah

Text

15
Hle, pohřeb nevěstky. Vůz tempem jednotvárným zaniká mlhavou ulicí s tím tělem vášnivým, kdys opojně tak žárným ve vznětech touhy. Vlas tmavý rozpuštěn pad’ v úběl stuhlých ramen i v ňader rozlil se linie, zrak její tušením neznámých světů zmámen zavřel se hrůzou. – Jí v žilách zpívala palčivý refrén touhy krev žárem polibků vznícená – oh byl to jásavý a hravý valčík dlouhý! – až padlo fine. A v hnusu nad masem, jež hnijíc ještě hýří, ta žena bez duše chápala, proč posměch frivolní dřív měla, cit, jenž víří a pláče v Duších.
16
Stesk kalil neznámý zrak její v chvílích snění a touha jediná chvěla jí: žít znova, kohos mít, by mohla v zapomnění orgií, špíny zas čista milovat. Tak toužila a snila, sílena illusí děckých dnů, jež plála kouzelná a vznešeně tak bílá v ztracené dálce. A marně toužila. Šla k Bohu svého mládí, klekala před Panny oltáře, však z chrámů prchala, jak uštvaná zvěř pádí k smrtícím srázům. Smrt velká, tragická, to božství nekonečné, jež dýše nejvyšším soucitem, ji jala ve svůj klín a ukojení věčné schvěla jí ve tvář.

Obsah zdrojové publikace