A2: Píseň života

Bibliografické údaje

Pohádky krve. In: Karel TOMAN: Výtv. a graf. podoba: František KYSELA. Fr. Borový (Soubor veršů, 1), Praha 1928, 70 s.

A2 obsah

Text

27
Hle, pohřeb nevěstky. Vůz tempem jednotvárným zaniká mlhavou ulicí s tím tělem vášnivým, kdys opojně tak žárným ve vznětech touhy. Vlas tmavý rozpuštěn pad’ v úběl ztuhlých ramen i v ňader rozlil se linie, zrak její tušením neznámých světů zmámen zavřel se hrůzou. – Jí v žilách zpívala palčivý refrén touhy
28
krev žárem polibků vznícená – oh byl to jásavý a hravý valčík dlouhý! – až padlo fine. A v hnusu nad masem, jež hnijíc ještě hýří, ta žena bez duše chápala, proč posměch frivolní dřív měla, cit, jenž víří a pláče v Duších. Stesk kalil neznámý zrak její v chvílích snění a touha jediná chvěla jí: žít znova, kohos mít, by mohla v zapomnění orgií, špíny zas čista milovat. Tak toužila a snila, sílena illusí dětských dnů, jež plála kouzelná a vznešeně tak bílá v ztracené dálce. A marně toužila. Šla k Bohu svého mládí, klekala před Panny oltáře, však z chrámů prchala, jak uštvaná zvěř pádí
29
k smrtícím srázům. Smrt velká, tragická, to božství nekonečné, jež dýše nejvyšším soucitem, ji jala ve svůj klín a ukojení věčné schvěla jí ve tvář.

Obsah zdrojové publikace