R1: Lilie.

Text

1. Lilie. Uvadla růže Zemřela panna Zemřela panna – růže v poupěti: Škoda jí, škoda v zemi ležeti! „Nedájvejte mne do vsi na hřbitov, „Tam bývá nářek ʃirotků a vdov; „Tam mnoho těžkých hořkých slzíslzí hořkých mnoho splynulo: „Srdéčko mé by hořem hynulo! „Pochovejte mne v-pod zelený les, „Tam na mém hrobě kvéʃti bude bezvřes; „Ptáčkové mi tam budou zpívati, „Moje ʃrdéčko bude pleʃati. Neminul ještě ani rok a den, Hrob její modrým bezem otočen;drobným vřesem povlečen; – – – – –Nepřišlo ještě – – – – –ani do tří let: Na jejím hrobě býlá lilie.liliový květ.stkví ʃe divný roʃte býílý květ. bíle roʃteběloskvoucívzácný květe květ. Lilie kráʃnábílá – kdo ji uviděl, Každého pojal tajnýdivný divný pojal ʃrdce žel; Lilie vonná – kdo ji ucítil, V každém ʃe touhy plamen zanítil. – 3. „„Hoj, moje chaso! vraného mi ʃtroj! „„Chce mi ʃe na lov pod zelenou chvoj, „„Chce mi ʃe na lov pod jedlový krov: „„Zdá mi ʃe, vzácný dnes že bude lov!““ Halahou! halou! přes příkop a plot,v chrtů poštěkot, Trarahá! trubky v chrtů [pov]štěkot.Příkop nepříkop, a plot [*] plothojsa a plot neplot:hop! a plot neplot: Pán na vraníku napřaženou zbraň, A jako šípka před ním bílá laň. „„Halahou halou moje vzácnáz leʃa vyděšenáKraj lesa s houští plachá letíHalahou halou moje vzácná zvěř: „„Hoj, nNespasíť těebe ten (bezový) „„Hoj neʃpasí tě pole ani keř!““ – AžLeč Již již již myʃlí, že ji probije,Zpraženo rámě, jež ji neskryje –probije. – Leč kdy TuLeč míʃto laňky – bílá lilie! Pán na lilii hledí s údivem, Rámě mu kleslo, duch se tají v něm; HledíMyslí a myʃlí – prsa dmou se výš, – Vůní či touhou – kdo mu rozumíš? „„Hoj, ʃluho věrný! ku práci ʃe měj! „„Tu lilii mi odtud vykopej; „„V zahradě ʃvé chci tu lilii mít – „„Zdá mi ʃe, bez ní že nemohumi nelze být!““ 2. „„MůHoj, ʃluho věrný, důvěrníče můj! „„Tu lilii mi ʃtřežz a opatruj, „„Opatruj mi ji pilně Nespouštěj mi ji s oka v vv den i noc:– „„Nevím, jaká mne k ní připouzíDivná, podivná k ní mne pudí moc!““ Střežil ji jeden – druhý – třetí dneOpatroval ji jeden – druhý den, Pán její vnadou divně potěšen;oblažen; Leč noci třetí, v jasnýplné luny ʃvit; Poʃpíchá ʃluha pána probudit. „Vstávej, pane můj! nebuď ve hradě: –chyba v odkladě: „Tvá lilije tu chodíse vláčí po ʃadě; „Nemeškej, pospěš, dokud pravýPospěš, nemeškej, vy – [*]pravýť nyní čas: „Tvá lijlij lilije ʃi zlatý češe vlasdivný vede hlas!“ „Byla sem, [coby]byla jako jarní květ: Nyní mi v [noci]N nyní ve tmu změnil mi ʃe ʃvět Byla – Leč kdyby – – –