R4: [Uteč, poutníče!, obrať se zpátky]

Bibliografické údaje

[Makulář Kytice]., LA PNP, Praha, fond Karel Jaromír Erben 1851–1852, 54 s.

(více)

rukopis
Erbenův zápisník nadepsaný Odvod peněz k pokladnici Českého Museum, obsahuje výkazy členských příspěvků Musea, výpisky k Regestům a zápis vydání na domácnost za květen 1852, dále dva básnické zlomky a několik epigramů a básně Svatojanská noc, fragment básně Věštkyně, báseň Vodník a báseň Záhořovo lože

RK s. 1 s. 2 s. 3 s. 4 s. 5 s. 6 s. 7 s. 8 s. 9 s. 10 s. 11 s. 12 s. 13 s. 14 s. 15 s. 16 s. 17 s. 18 s. 19 s. 20 s. 21 s. 22 s. 23 s. 24 s. 25 s. 26 s. 27 s. 28 s. 29 s. 30 s. 31 s. 32 s. 33 s. 34 s. 35 s. 36 s. 37 s. 38 s. 39 s. 40 s. 41 s. 42 s. 43 s. 44 s. 45 s. 46 s. 47 s. 48 s. 49 s. 50 s. 51 s. 52 s. 53 s. 54

Text

46 Otoč ʃeUteč poutníče!, utíkejobrať ʃe zpátky! TatoTvá ceʃta v tě v jiʃtou tebe smrť [zavádí] záhubu tě [ʃmrť] tebe ʃmrť uvádí! Ten TenA žŽivot lidʃký jeʃt bez tak bez toho je krátký. A Šškoda by tvého zpanilého útlého zpanilého panenského mládí! Obrať ʃe, utíkej, co ti ʃíla ʃtačí, Dokud kyj ohromný na tě nepřikvačí, Gistější budeš mezi hady, štíry Gistější budeš v jeskyni dračí A neroztříští tvau hlavičku v kuʃy! Neʃlyší, nevidí, v ʃmutkuželu ʃvém hlubokem Kráčí předse dále povlovným krokem Kde jiʃtý hrob ʃvůjhrob ʃvůj jiʃtý života ʃvého pozbyti [hrob] najíti nalezti muʃí.
47 A však i stařečkZároveň i ʃtareč mrtev na zem [p] kleʃá, Pouť jeho pozemʃká jeʃtjiž dokonána, I zůʃtal mládenec ʃám u proʃtřed leʃa, By ještě [*] naplnilvykonal Aby vykonal By splnil [poʃled] vů vůli ʃvého pána. WšakLeč na hlavou jeho té ʃamé chvíle, Vzášely ʃe dvě holubice [*] bílé, V radoʃtném pleʃu vznášely ʃe vzhůru, Až i ʃe octnuly v andělʃkém kůru. UtíkejUteč poutníče! chraň ʃvého mládí mládí [*] uvádí života Ta ceʃta tě v jiʃtou záhubu tětebe smrť suvádí! Obrať ʃe, utíkej, co ti ʃíla ʃtačí, Dokud tebe kyj těžkýohromný na tě nepřikvačí – Dokud nA nezdrtí rázem tvé nevinné mládí Jiʃtější budeš Jiʃtější budes – – – – – – Jiʃtější budeš mezi v jeʃkyni dračí Nežli
48 „„Mýliš ʃe, ʃynu můj! dobře je tu v leʃe, totě sídlo [*] miloʃt [je to] je tu boží, Už jʃem [tu]Tu již jʃem u cíle mé životní pouti Tu mi již popřeje odpočinouti A Ještě mi napoʃledpoʃluž poʃlužnapoʃled, můj ʃynu! Doveď mne k [jabloni] navrch nahoru na ʃkalnou planinu.““ „„Mýlíš ʃe ʃynu muj! tuto miloʃt boží Své divy činí – budiž jemu ʃláva! Již již ʃe pouť moje nyní dokonává, A Rádo ʃe těloA rádo se v zemi mé již v zemi tělo tutomoje ʃloží. Ještě mi poʃluž napoʃled, můj ʃynu! Doveď mne nahoru, na ʃkalnou planinu.““ Učinil tak jinoch; napřed ceʃtu klestí, A potom ʃtařečka po ní muʃel néʃti. A když již přišli nahoru k jabloni, Aj tu ʃe pařez kue ʃtařečkoviu kloní, Vztahuje ramenarámě vstříc a raduje ʃe: „Ach pane, můj pane! dlouho’s nepřicházel, Hle tvá ʃazenice již ovoce neʃe, Ach trhejutrhni pane!, vž však ʃám ʃi sázel!“ „„Záhoři! bez konce jeʃt miloʃt boží, [Když] Oba násnás Oba vytrhla pekelnému loži,: Propuʃť mne nyní již, jako i já tebe: Nechť se tu popel náš leží [tuto] vedle ʃebevedlé ʃebe složí, A ducha nechť vezmou andělové z nebe!““ „Amen!“ dí Záhoř, a v tom okamžení Sune ʃe v ʃkromnou [Trup] jeho v hromádku prachu ʃe [zvrátí] Sesul ʃe ve ʃkromnou prachu hromádku A jen oʃtružina zůʃtala ʃtátina holém kamení Stala ʃe z něho [prachu hromádka] A [jen]Zůʃtala ʃtáti, jemu na památku.
49 „A snad ʃe ucho mé obluzeno šálí? „Snad [nějak] zvíře nějakédivoké zařvalo v dáli?“ Dí k ʃobě jinoch, a „Snad od vody v ʃkále zvuk tenonen pocházel?“ Dí k ʃobě sám jinoch – a nedbaje zvuku ZasOpět pPpo jablku zas vztahuje ruku. „„Ty nech, mě netrhej! však ʃi nesázel!““ Hlas hrubý blízký hřmotn přísněji zapovídá velí jemu znovu. vnově zase. A když ʃe mládenec ohledl po hlaʃe: [Tuh]Hle [peň]pařez veliký mezi oʃtružinou Hybati ʃe počne, a z mechu ʃe šinou Dvě ramena dlouhádlouhá Dvě ramena, z mechu ʃe šinouk jinochu měříce, DvěA nad rameny, jako smolné svíce A nad rameny dvé velkých očí V hlubokémlhavé noci, po něm[*] ʃe točí [*] dvé velkých temných [oʃtrých] velikých očí. Z pod – huʃtéhošedého mechu po něm ʃe [pouští] ven točí Zděsil ʃe mládenec, a znamením kříže Znamená ʃe jednou, po druhé, a po a třetí – A jak se křídlami plachého na křídlech vyplašené z hnízda oʃtříže, [*] Nehledaje ceʃty, nevida obtíže, Přímo se ʃkály houštím dolů letí; A zkrvavený před ʃtařečkem ʃta[ne]od oʃtrých snětí Na zemi padne k ʃtařečkovi blíže: Ach pane, pane! zle je v tomto lese!: Košatá VelikáŠiroká jabloň [na] ve ze na ʃkalceye, na pláni, A ta z jara jJabloň na jaře zralé plody neʃe, A pařez veliký trhati je brání, A pařez mluví, očima točí A chytá ramenem, kdo k jabloni kročí! [“] Ach pane, ďáblovo je totu jeʃt panování!“ 27
50 I zpleʃalo ʃrdce v mládencovu těle, A jako o anděla shůru [perut] na perutích anděl ʃe neʃe – vane Nesly ʃe k nebeʃům díky jeho vřele. Díky tobě díky – –“ I zpleʃalo ʃrdce v mládencovu těle, A čilý zrak jeho byʃtrý[*ny] jiʃkřil ʃe veʃele „Ach jíʃtě, jistě! že bůh dobrotivý „Starečkovi k vůli tu činí ʃvéʃvé činí divy: „K občerʃtvení jehoJemu pro posilu, míʃto chladné [bystré] chladné vody, „Puʃtá v leʃe ʃkála rajské nesenese rajské plody.“ Ale jak s ochotnoʃtíou po jablku ʃahne, Tak s uleknutím ruku zpětzas odtáhne. „„Ty nech, ty[nic] netrhej, [*] [*] [vš] však ʃi neʃázel!““ Hlas Velí hlas nějaký [*] jemu káže znenadála, Jakoby ze zem hlas bylBlízký hlas, jakoby ze země vycházel. Nikohož nevidí nahoře na ʃkále, Kdoby hlídal jablek, kdeby ʃe ukrýval Hlas [blízký] [ʃilný] blízký neznámý hluboký velíbrání jemu ztuha Blízký hlas, jakoby ze země vycházel; Neb nikdež vůkol neviděti druha: Jenomjen pařezpařez [*] [stověky] [pař] veliký ʃtojí p blízko něho, Po němž se mech šedý a proutinyoʃtružiny s mechem se vinou; A podál zbytky dubu praʃtarého, Kmen rozdrvený s šírou vydutinou. Obešel jinoch peň, prohlédlíží dutinu, Prohlédlíží Obešel tu celou okolní krajinu: Však nikdež nic nenal[ézá]ani ʃtopy nalezti nemoha, Žeby tu kráčela kdy lidʃká noha, Jen [*] [širou] [*] jen vidí tu viděti Vida jen širou puʃtinu.
51 Divý tur lesní v bujnoʃti ʃvé ʃíly Vyvrátil ʃkály a porážel dřeva Přerážel [*] a vyvrátil ʃkály: porážel a vyvracel dřeva: z kořene vyvracovalcí [mocná lesní dřeva] Proboden oštěpem, potácí ʃe chvíly, – I Pak Pak pPpadne, v boleʃti své ʃmrtelné řeva. Takto muž leʃní. Ve smrtelném strachu Padnuv na zemi iNa zemi leží padna plazí ʃe v prachu: Běda! Záhořovi!Záhořovi Běda! pomoz muži boží! [*] Učiň, abych ušel pekelnému loži!“ Takto muž leʃní, poražen tou zvěʃtí, Na zemi kleʃá ve ʃmrtelném ʃtrachu, – – – – – – – – pěʃtí Nohy poutníkovy objímaje v prachu: Smiluj ʃe pane,pomoz – pomoz, muži boží! Nedej mi doʃpěti k pekelnému loži!““ – emluv takto ke mně; – dí poutník – červ jʃem, rovnýroveň tobě, ez miloʃti boží na věky ztracen v vě*věčně věků, ní ty ʃe obrať, [v pravé * době] od ní prosprose lékův [tam hledej pomoc,] [Č]in pokání v pravé ještě době.“ Kterak mám ʃe káti? viz tu na mé holi Ty řady vrubův: dali mi promine co jich tu je koliv, – počti je, může-li – [*] ta známka každá, Jeʃt Každý ten vroubek jeʃt jedna vražda!“ [I] zvedl tu poutník kyj těžký jabloní, deřil bodcemzarazil jej v tvrdé ʃkály témě, ála povolípovolila jak bahnitá země 28 29
52 „„Záhořovo loželože Záhořovo! – Záhoř – moje jmeno – Od lidí ʃmrtelnýchOd nikoho z lidí nikdy neʃlyšeno, – Nikdy nevyřčeno! – – a tam v pekle již [pekelné] lože,“ Záhořovo loželože Záhořovo, v peklenapřed přiupraveno!?! Však pověz ʃluho O Pověz ještě, Však pověz otásku v miloʃti boží Co čeká Záhoře na pekelném loži? „Spravedlivá jeʃt pomʃty boží ruka, Však Skryto však jest [věčné] jeho Však ukryto jeho věčnévěčné jeho uʃouzení: Neznámáť jeʃt mimi ʃice tvá pekelná muka,: Ale ty tvých zlozločinů zlých nic menší není: Nebo věz, že dábel, ʃlyše tatoona ʃlova, Zhroziv ʃe muky lože Záhořova, Krvavý zápis vrátil bez prodlení!“ – Stoletá ʃosna na chumové ʃtráni Hrdě vypíná k nebi ʃvé témě: I Ppřijde ʃekera, sosna hlavu sklání A těžkým pádem otřese se zachvěje ʃe se otřese země. 40.
53 I dospěl poutník hlubokého leʃa kříž neʃa vlaʃti žel – neʃa chraʃti hlubokeholesa

Obsah zdrojové publikace

  • 17 Věštkyně
  • 46 [Uteč, poutníče!, obrať se zpátky]