A3: Romantická historie

Bibliografické údaje

Básně. In: Karel TOMAN: Výtv. a graf. podoba: Vratislav Hugo BRUNNER. Fr. Borový, Praha 1925, 124 s.

(více)

Básníku Antonínu Sovovi.

B2 obsah

Text

39
To bylo někde dole na Šumavě. Den zabil jsem v hrách s divoškou tou snědou a večer v hotelu při černé kávě jsem snil a kouřil. Rusý vlas, tvář bledou jsem cítil v duši, jak ji propaluje pár hnědých očí. Krásných v zadívání, oddaných očí pár. A nevím ani, jak přišla, u mne stojí z nenadání divoška snědá, zrakem zabodnuta do mojich očí. Přísná, nepohnutá a mlčenlivá, ta, jež se vždy smála. A moji ruku lehce do svých vzala, šeptajíc tiše: Miláčku – a vedla mé kroky v noc. Stál měsíc nad jezerem a my též stanuli. Na zkácený kmen sedla, a její hlas vibroval zlatým šerem: „Dnes musím zemřít. Neboť nezemřel ten, jenž měl být už mrtev. Bez přísah jsem byla jeho, bral a dával – žel! jen to dát nemoh’, po čem sen můj práh’: milovat toho, který sílu měl ilusi krásy smrtí život dát. Zbaběle přišel dnes a prosí. Snad
40
cos ještě žije mezi mnou a jím, leč je mi cizí už. Jsem unavena a spát se chce… Je trochu divno, vím, že mluví s tebou takhle cizí žena. Ty miluješ též ilusi – buď zdráv. Buď s bohem, drahý.“ Ráno odjela bez rozloučení. Třicet moralistních hlav kývalo seriosně. – Pokoj s ní.

Obsah zdrojové publikace