A3: Z Montmartru

Bibliografické údaje

Básně. In: Karel TOMAN: Výtv. a graf. podoba: Vratislav Hugo BRUNNER. Fr. Borový, Praha 1925, 124 s.

(více)

Básníku Antonínu Sovovi.

B2 obsah

Text

65
Jak chytne srdce tvé a duši rozteskní ta píseň divoká, ten posun groteskní! Ve vzdušný černý šat je volně zhalena dnes útlá Isabelle. A nahá ramena z temného pavučí chvějivě vystupují, pleť mladou zářivou ti pyšně ukazují. Ty’s viděl onen kout. Na kraji předměstí, kde hotov ku vraždě a měkký k neřesti je kámen ve dlažbě, nůž v dlani pepíka, tam rostla slova ta, jichž bonhomme neříká. Hlad formy tělu dal a sytil dojmy ty, že jeho křižmem zlým jsou všecky napity. Tam, v ráji nevěstek, baladu svoji žila. A v refrén jediný se hrůza mládí slila: „Zab, sestro, potvoru. Rukama, ocelí, objetím lichotným či klínem, pocely.“
66
Žen zpívá armáda fen refrén bizarní a muži nad sklenkou půl ironicky sní. V jas plynu zelený vtek’ mléčný přísvit jitra. Dnes chce se jenom žít. Přemýšlet můžem’ zítra.

Obsah zdrojové publikace