Č1: Z Montmartru

Bibliografické údaje

Písně z Melancholické pouti. In: Moderní revue, roč. 11, sv. 16, 1904–1905., č. 11–12, 8. září 1905, s. 568–571

Č1 obsah

Text

– Hanuši Jelínkovi –
Jak chytne srdce tvé a duši rozteskní ta píseň divoká, ten posun groteskní! Ve vzdušný černý šat je volně zhalena dnes útlá Isabelle. A nahá ramena z temného pavučí chvějivě vystupují, pleť mladou zářivou ti pyšně ukazují. – Ty’s viděl onen kout. Na kraji předměstí, kde hotov ku vraždě a měkký k neřesti je kámen ve dlažbě, nůž v dlani pepíka, tam rostla slova ta, jichž bonhomme neříká.
Hlad formy tělu dal a sytil dojmy ty, že jeho křižmem zlým jsou všecky napity. Tam, v ráji nevěstek, balladu svoji žila. A v refrain jediný se hrůza mládí slila: „Zab, sestro, potvoru! Rukama, ocelí, objetím lichotným či klínem, pocely.“ – Žen zpívá armáda ten refrain bizarrní a muži nad sklenkou půl ironicky sní. V jas plynu veselý vtek’ mléčný přísvit jitra. Dnes chce se jenom žít. Přemýšlet můžem’ zítra.

Obsah zdrojové publikace