Č1: Félixu Quintanovi
Bibliografické údaje
Písně z Melancholické pouti. In: Moderní revue, roč. 11, sv. 16, 1904–1905., č. 11–12, 8. září 1905, s. 568–571
Text
U babylonských vod
jsme truchle sedávali
a temný doprovod
k úderům srdce hráli.
Pro drobné bolesti
jsme drobné verše měli,
však žíti, unésti
jsme chtěli vesmír celý.
Vše zklamalo. Náš sen
mdlá otloukl si křídla,
vzruch každý otráven
a vyschla všechna zřídla.
Hlas jeden z daleka,
(tak domov mluvit umí)
hlas volá člověka
a člověk porozumí.
Kdes na dně duše tvé
pohádka dětství dřímá,
snad jaro rozkvetlé,
snad zasněžená zima,
a kraj ten kouzelný,
zahrady, vsi a města,
tvé oživuje sny
a volá: Zde je cesta.
A najdeš písně zas,
jež v kolébku ti zpíval
kdys kraje, lidu hlas.
A setřeš slzí příval
a choré srdce tvé
se přivine k své zemi,
ať Londýn hladem řve
a zní kletbami všemi.
