A3: Hadi poledne

Bibliografické údaje

Básně. In: Karel TOMAN: Výtv. a graf. podoba: Vratislav Hugo BRUNNER. Fr. Borový, Praha 1925, 124 s.

(více)

Básníku Antonínu Sovovi.

B2 obsah

Text

67
Nás vyláká jen slunce, naděje, když hudbou světla zem se zachvěje v den plápolavě bílý. Tma skrýší podzemních a vlhký chlad a popel mrtvých neztišil náš hlad, chcem ven, chcem lov a mstu. Jak hoří vzduch! Jak vánek celuje ochromlé tělo! A jak miluje nás, hady poledne, vysoké nebe čisté, modravé, jak miluje nás! Světlo laskavé nám o krunýř se tříští a každá jeho drobná šupina zrcadlí boha, jehož proklíná sto pokolení našich děr. My jíme hlínu, bože spravedlivý, a plíseň dýcháme. A svoje divy – ne, pro nás netvořil’s.
68
Jen slunce milujem’! Neb žhavý jeho květ dá krvi sílu, destilluje jed z ran, ústrků a běd. A pro sladký jed život snášíme a pro jed parodicky tančíme po dlažbě Paříže, my, hadi poledne, až v kterýs den jed dozraje, čas bude dovršen. Buď zdráva, Marianno!

Obsah zdrojové publikace