A3c: Holoubek.

Bibliografické údaje

Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena. Jaroslav Pospíšil, Praha 1871, 10 + 188 s.

A3c obsah

Text

1Okolo hřbitova 2cesta úvozová; 3šla tudy, plakala 4mladá, hezká vdova. 5Plakala, želela 6pro svého manžela: 7neb tudy naposled 8jej doprovázela. – 9Od bílého dvora 10po zelené louce 11jede pěkný panic, 12péro na klobouce. 13„Neplač, nenaříkej, 14mladá, hezká vdovo! 15škoda by tvých očí, 16slyš rozumné slovo. 17„Neplač, nenaříkej, 18vdovo, pěkná růže! 19a když muž ti umřel, 20vezmi mne za muže.“ – 21Jeden den plakala, 22druhý ticho minul, 23třetího žel její 24pomalu zahynul. 25V témdni umrlého 26z mysli vypustila: 27než měsíc uplynul, 28k svatbě šaty šila. – 29Okolo hřbitova 30veselejší cesta: 31jedou tudy, jedou 32ženich a nevěsta. 33Byla svatba, byla 34hlučná a veselá: 35nevěsta v objetí 36nového manžela. 37Byla svatba, byla, 38hudba pěkně hrála: 39on ji k sobě vinul, 40ona jen se smála. – 41Směj se, směj, nevěsto! 42pěkně ti to sluší: 43nebožtík pod zemí, 44ten má hluché uši! 45Objímej milého, 46netřeba se báti: 47rakev dosti těsná – 48ten se neobrátí! 49Líbej si je, líbej, 50ty žádané líce: 51komu’s namíchala, 52neobživne více! – *** 53Běží časy, běží, 54všecko sebou mění: 55co nebylo, přijde, 56co bývalo, není. 57Běží časy, běží, 58rok jako hodina; 59jedno však nemizí: 60pevněť stojí vina. 61Tři roky minuly, 62co nebožtík leží; 63na jeho pahorku 64tráva roste svěží. 65Na pahorku tráva, 66u hlavy mu doubek, 67na doubku sedává 68běloučký holoubek. 69Sedává, sedává, 70přežalostně vrká: 71každý, kdož uslyší, 72srdce jemu puká. 73Nepuká tak jiným, 74jako jedné ženě: 75s hlavy si rve vlasy, 76volá uděšeně: 77„Nehoukej, nevolej, 78nehuč mi tak v uši: 79tvá píseň ukrutná 80probodá mi duši! 81„Nehoukej, nežaluj, 82hlava se mi točí: 83aneb mi zahoukej, 84ať se mi rozskočí!“ – 85Teče voda, teče, 86vlna vlnu stíhá, 87a mezi vlnami 88bílý šat se míhá. 89Tu vyplývá noha, 90tam zas ruka bledá: 91žena nešťastnice 92hrobu sobě hledá! – 93Vytáhli ji na břeh, 94zahrabali skrytě, 95kde cesty pěšiny 96křižují se v žitě. 97Nižádného hrobu 98jí býti nemělo: 99jen kámen veliký 100tlačí její tělo. 101Však nelze kamenu 102tak těžko ležeti, 103jako jí na jmenu 104spočívá prokletí!

Obsah zdrojové publikace