Č3: Sirotkovo lůžko.

Bibliografické údaje

Sirotkovo lůžko. In: Jaré listy (Básně pro mládež). Ed.: František DOUCHA. Jaroslav Pospíšil, Praha 1855, s. 107

Č3 obsah

Text

107
Jaké to dítko? – kam že se ubírá, když od severu věje led a sníh? kdy zemřelých pokryla půlnoc šírá, co chce to dítko ještě na hrobích? – „Ach matko, matičko, já jdu k tobě; děvečka tvá to – slyš opuštěnou! tys pryč odešla, zde ležíš ve hrobě; ó má matičko, zastaň ubohou!“ – Plakalo dítko studené perličky, a perly těžké očka ztížily; i sklonilo se na hrob své rodičky, a sněhy bílé lůžko přikryly. I spalo dítko, spalo sen radostný – u své matičky mní se viděti; i slyší hlas, její to hlas milostný: „Pojď, má děvečko, pojď v mé objetí!“ I spalo dítko, spalo sen tichounký, aniž je ze sna jitro zvolalo; tu vykopán mu hrobeček nizounký, tu, kde si před tím bylo ustlalo.