KHE: Poklad

Text

I. 1Na pahorku mezi buky 2kostelíček s věží nízkou; 3s věže pak slyšeti zvuky 4hájem a sousední vískou. 5Není zvuk to zvonka jemný, 6tratící se v blízké stráně: 7dřeva-tě to rachot temný, 8zvoucí lid do chrámu páně. 9A tu z vísky k boží slávě 10zhůru běží zástup hojný: 11veský lid to bohabojný, 12a dnes velký pátek právě. 13V chrámě truchlo: holé stěny; 14oltář černá rouška kryje, 15na roušce kříž upevněný; 16v kůru zpívají pašije. 17A hle! co se bělá v lese, 18v černém lese za potokem? 19Nějaká to veská žena, 20ana v náručí cos nese. 21I jde rychlým žena krokem, 22svátečně jsouc oblečena, 23tam tou strání za potokem – 24pacholátko malé nese. 25Běží žena, dolů běží, 26pospíchá do chrámu páně: 27tuť na blízku lesní stráně 28kostel na pahorku leží. 29A v úvale ku potoku 30náhle ubystřuje kroků; 31neb jak větřík volně věje, 32z kostela slyšeti pění: 33v kůru tam se právě pěje 34Krista pána umučení. 35Běží, běží podlé skály: 36„Co to? mám-li věřit oku? 37což mě moje smysly šálí?“ 38Stane, ohlíží se kolem – 39rychle kroky zpět obrací, 40stane zase, zas se vrací – 41„Tam ten les, a zde ty klesty, 42tamto vede cesta polem – 43vždyť jsem nezbloudila s cesty! 44Bože, co se se mnou děje! 45což zde nejsem u kamena? 46jaká se tu stala změna!“ 47Zase stojí, zase spěje, 48celá jsouci udivena, 49oči rukou si protírá, 50o krok blíže se ubírá: 51„Bože, jaká to tu změna!“ 52Tu, kde z divokého klestu, 53od kostela tři sta kroků, 54veliký čněl kámen v cestu, 55co se nyní jeví oku? 56Jeví se tu ženě, jeví 57vchodem vršek otevřený – 58vysvětliti sobě neví – 59kámen v cestu postavený, 60postavená celá skála, 61jakby od věků zde stála. 62Jeví se tu, jeví ženě 63chodba pod zemí, co síně 64vyklenutá ve křemeně; 65a tam, klenba kde se tratí, 66ve tmavém pahorku klíně, 67jakýs plamen znamenati. 68I hoří to jasnoběle, 69jako v noci svit měsíčka; 70i zaplává rudoskvěle, 71jakby západ to sluníčka. 72I vidouc to žena žasne, 73a ke vchodu až pokročí, 74a zastíníc dlaní oči, 75hledí v ono místo jasné. 76„Bože, jak se to tam svítí!“ 77Oči rukou si protírá, 78o krok blíže se ubírá: 79„Jak se to tam divně svítí! 80což to asi může býti?“ 81Dále jíti však se bojí, 82hledíc tam a venku stojí. 83A co váhá, a co stojí, 84v klenbu patříc neustále, 85mizí bázeň za pohledem, 86zvědavost ji pudí předem, 87a žena se béře dále. 88Krok za krokem – a vždy dále 89mocně ji to jíti pudí; 90krok za krokem – a ve skále 91jen se spící ohlas budí. 92A čím dál přichází žena, 93stále divná roste záře. 94Jižjiž končí se sklepení: 95a však žena omráčena 96rukou zakrývá si tváře, 97přímo patřit možné není. 98Vidí, vidí – co zde vidí, 99kdy to viděl který z lidí? 100Tolik krásy, tolik blesku 101mní uzříti jen v nebesku! 102Dvéře tu jsou otevřeny 103do nejskvělejšího sálu; 104zlatem jen se svítí stěny, 105strop rubíny vyložený, 106pod ním sloupy ze křišťálu. 107S obojí pak strany dveří 108na podlaze mramorové – 109kdo neviděl, neuvěří – 110hoří, hoří dva ohňové; 111dva ohňové tuto hoří, 112nic jich blesku neumoří: 113nade stříbrem po levici 114lunou oheň zhůru plane, 115nade zlatem po pravici 116sluncem pláti neustane. 117Planou ohně, jizba plane, 118obalena září jasnou; 119a dokud tu poklad stane, 120plamenové nevyhasnou, 121nic jich blesku neumoří. 122Na prahu tu žena stojí, 123celá stojí oslepena; 124očí pozdvihnout se bojí, 125nemůž’ zříti do plamena. 126Na levici dítě nese, 127pravou levé mne si oko; 128a když trochu ohlídne se, 129osmělí a zpamatuje, 130vzdychne sobě přehluboko, 131a tak v duši své rokuje: 132„Milý bože! co já zkusím 133na tom světě nouze, hladu! 134bídně život chránit musím – 135a zde tolik těch pokladů! 136Tolik stříbra, tolik zlata 137v podzemní tu leží skrejši! 138Jenom hrstku z té hromady – 139a já byla bych bohata, 140a byla bych nejšťastnější, 141já i moje dítě tady!“ 142A co myslí, a co stojí, 143ohroženější se stane; 144svatým křížem se ozbrojí, 145a jde, kde to běle plane. 146Jde, a stříbra kousek zdvihne, 147a však zase tam položí; 148zdvihne zas a je prohlíží, 149jeho blesk a jeho tíži – 150a zdali je zas položí? 151Ne, již v klíně jí se mihne. 152A zdařením tím smělejší: 153„Jistě toto prst je boží, 154poklad ukázal mi v skrejši, 155chce, bych byla oblažena: 156i zhřešiti bych musela, 157bych jím pohrdnouti měla!“ 158Takto k sobě mluvíc žena, 159chlapce na zem s ruky složí, 160klekne a klín rozestírá, 161chutě s hromady nabírá, 162a do klína stříbro skládá: 163„Jistě toto prst je boží, 164jenž nás obohatit žádá!“ 165Béře, béře ze hromady – 166klín již plný, sotva vstává, 167ještě v šátek sobě dává, 168tak ji mámí stříbra vnady! 169A když již chce odtud jíti: 170ach, zde ještě pacholete! 171Jak je ke vší tíži vzíti? 172Pacholátko již dvouleté; 173vysypati zase štěstí 174nezdá se jí dobré býti; 175obého pak nemůž’ nésti. 176A hle, stříbro matka nese! 177Dítě se tu na ni třese: 178„„Mama!““ volá, „„mama, mama!““ 179chytajíc ji ručinkama. 180„Mlč, synáčku! mlč, mlč, hochu! 181počkej tuto jenom trochu, 182hned tu bude zase mama!“ 183A již běží, síní běží, 184již i síně za ní leží; 185přes potok, po stráni k lesu 186spěchá žena ve svém plesu. 187A než malá ušla chvíle, 188prázdná zpátky zas pospíchá; 189a ve potu, sotva dýchá, 190stane zase již u cíle. 191A jak vítr zlehka věje, 192z kostela slyšeti pění: 193v kůru tam se právě pěje 194Krista pána umučení. 195A jak síní v jizbu spěje: 196„„Haha, mama! haha, mama!““ 197radostně se dítě směje, 198potleskujíc ručinkama. 199Nedbá-tě však matka na to, 200běžíc ve stranu protější: 201kovu blesk je jí milejší, 202z kovů nejmilejší zlato. 203Klekne a klín rozestírá, 204chutě s hromady nabírá, 205a do klína zlato skládá. 206Klín již plný, sotva vstává – 207ještě v šátek sobě dává! 208Ó jak jí tu srdce skáče, 209jak je štěstí svému ráda! 210A když zlato matka nese, 211dítě se tu na ni třese, 212třese a žalostně pláče: 213„„Mama, mama! ach, ach, mama!““ 214chytajíc ji ručinkama. 215„Mlč, synáčku! mlč, mlč, hochu! 216počkej jenom ještě trochu.“ 217A k dítěti se nakloní, 218a do klína rukou sáhne, 219dva peníze ven vytáhne, 220o peníz penízem zvoní: 221„Hle hleď, co to má maminka! 222cin cin! slyšíš, jak to cinká?“ 223A však dítě stále pláče – 224jí radostí srdce skáče. 225A do klína opět sáhne, 226plnou zlata hrst vytáhne, 227vloží dítěti do klínka: 228„Hle hleď, co ti dá maminka! 229Mlč, synáčku! mlč, mlč, hochu: 230cin cin! poslyš jak to cinká! 231počkej jenom ještě trochu, 232hned se vrátí zas maminka. 233Hrej si pěkně, hrej, děťátko! 234počkej ještě jen drobátko.“ 235A již běží, síní běží, 236na dítě se neohlíží; 237a již síně za ní leží, 238již se ku potoku blíží; 239přes potok, po stráni v plesu 240drahý poklad nese k lesu, 241a již stojí s ním před chýží. 242„Hoj ty chýže, sprostá chýže, 243brzy měj se dobře tady! 244což mě k tobě nyní víže? 245nenalézám v tobě vnady! 246Půjdu pryč z těch tmavých lesů, 247z té otcovské střechy chudé; 248jinde štěstí své ponesu, 249jinde moje bydlo bude! 250Půjdu, půjdu z toho kraje, 251radostná mi odtud cesta, 252půjdu, když mi štěstí zraje, 253do velkého půjdu města; 254koupím sobě země, hrady, 255co paní mě budou ctíti: 256měj se dobře, chyžko, tady, 257nebuduť já v tobě žíti! 258Nejsemť již ta chudá vdova, 259péči nesouc v noci ve dne: 260ejhle v klínu“ – na ta slova 261s potěšením tam pohledne. – 262Ó kéž byla nepohledla! 263Leknutím tu celá zbledla, 264leknutím se třese celá, 265div na místě neomdlela. 266Vidí, vidí – ha, co vidí, 267sama tomu sotva věří! 268Do zpukřelých vrazí dveří, 269vrazí, kde truhlice byla, 270v kterou stříbro uložila. 271Strhne víko – ha, co vidí! 272Pro vši víru dobrých lidí! 273jaká opět nová rána! 274Místo stříbra jen – kamení, 275v šátku pak a ve svém klínu, 276ó přehroznéť to mámení! 277místo zlata – samou hlínu! 278čáka všecka rozšlapána! – – 279Nehodna-tě štěstí byla, 280požehnání neužila.
II. 281A když takto rozdrceně 282s bolestí tu ztrátu nese, 283probodne to srdce ženě, 284zkřikne s hrůzou vyděšeně, 285zkřikne, až se chýže třese: 286„Ach dítě! mé dítě drahé!“ 287„„Dítě drahé – drahé – drahé!““ 288zahučelo v hustém lese. 289A ve hrozném předtušení 290běží žena – ach neběží, 291letí, letem ptáka letí, 292lesem, strání ji viděti, 293tam, kde klamné našla jmění, 294k vršku, na němž kostel leží. 295Od kostela větřík věje, 296což pak neslyšeti pění? – 297Krista pána umučení 298v kůru tam se již nepěje. 299A když přišla ke sklepení, 300haha! jaké pohledění! 301haha! z divokého klestu 302tři sta kroků od kostela 303veliký ční kámen v cestu! 304A kde síně? – ta zmizela! 305zmizela, i v cestě skála, 306jakby nikdy zde nestála. 307Ha! jak se tu žena leká, 308jak se děsí, volá, hledá! 309jak po tom pahorku těká, 310těmi klesty, na smrt bledá! 311Ha, ty zraky zoufanlivé, 312ústa siná nad mrtvolu! 313Hle, jak přes to křoví divé 314běží – pádí tamto k dolu! 315„Běda, běda! zdeť to není!“ 316Tělo klestím rozervané, 317nohy trním probodané – 318darmo všecko klopotění, 319vchodu již nalezti není! 320A znovu se žena děsí, 321úzkost hrozná ji uchvátí: 322„Ach, kdo mně mé dítě vrátí! 323ach mé dítě, kde jsi, kde jsi?!“ – 324„„Tu pod zemí jsem, hluboko!““ 325hlas tichounký větrem šumí, 326„„nespatří mne žádné oko, 327ucho mi neporozumí.““ 328„„Blaze tu pod zemí, blaze, 329beze jídla, beze pití, 330na mramorové podlaze, 331ryzí zlato v klínku míti!““ 332„„Noc a den se nestřídají, 333nikdy nejdou spat očinka: 334hraji si tu pěkně, hraji – 335cin cin! slyšíš, jak to cinká?““ 336A však žena znovu hledá – 337darmo! a znovu se děsí, 338zufale se na zem vrhá, 339vlasy sobě s hlavy trhá, 340zkrvavena, na smrt bledá: 341„Ach běda mi! běda! běda! 342ach mé dítě, kde jsi, kde jsi? 343kde tě najdu, dítě drahé?!“ 344„„Dítě drahé – drahé – drahé!““ 345blízkými to hučí lesy.
III. 346Mine den, i druhý mine, 347dnové v týden se obrátí, 348z týdnů měsíc se vyvine, 349až i léto počne pláti. 350Na pahorku mezi buky 351kostelíček s věží nízkou; 352co den znějí zvonka zvuky 353hájem a sousední vískou. 354Tu nahoře, když se z rána 355ke mši zvonečkem pozvoní, 356přede stánkem nebes pána 357zbožný rolník čelo kloní. 358Aj! kdo zná ji, tu osobu 359se sklopenou k zemi tváří? 360Svíce zhasly na oltáři, 361ona klečí po tu dobu. 362Zdáť se, ani že nedýše – 363líce a rty zesinalé – 364ach toť se tak modlí tiše! 365Kdo to? – Nevím, tuším ale. 366Když po svaté však oběti 367chrámové se zamknou dvéře, 368těmi buky ji viděti, 369ana se s pahorku béře. 370Béře, béře se pomálu 371stezkou vinoucí se v klestu 372po šedivou tamo skálu, 373kde ční kámen velký v cestu. 374Tu si vzdychne přehluboko 375a do dlaně čelo sklopí: 376„Ach mé dítě!“ – a již oko 377v slzách kanoucích se topí. 378Nešťastnáť to z chýže žena, 379vždycky smutná, vždycky bledá, 380vždycky těžce zamyšlena: 381od rána až do soumraku 382nikdy jasno v jejím zraku, 383v noci pak žel spáti nedá. 384A když opět na úsvitě 385traplivé opouští lože: 386„Ach mé dítě, drahé dítě! 387ach běda mi! běda, běda! 388odpusť, milostivý bože!“ 389Uplynulo léto celé, 390jeseň, zima uplynula – 391nezmírněno v srdci žele, 392slza v oku nezhynula. 393I když výše slunce stálo, 394rozehřávši zemi znova: 395úst k úsměchu nerozhřálo, 396stáleť ještě pláče vdova.
IV. 397A slyš! s hůry mezi buky, 398z kostelíčka s věží nízkou, 399rachotící slyšet zvuky 400hájem a sousední vískou. 401A hle! zhůru k boží slávě 402běží z vísky zástup hojný, 403veský lid to bohabojný – 404a dnes velký pátek právě. 405Jemně jarní větřík věje, 406větrem pak slyšeti pění: 407v kostele se zase pěje 408Krista pána umučení. 409A tou strání ku potoku 410žena od lesa se blíží. 411Co zdržuje dnes ji v kroku? – 412Ach, památka dne a roku 413hořem kroky její tíží! 414Blíží, blíží se znenáhla, 415a již skály té dosáhla. 416A hle! co se jeví oku? 417Tu, kde z divokého klestu, 418od kostela tři sta kroků, 419veliký čněl kámen v cestu: 420vchodem vršek otevřený, 421kámen v cestu postavený, 422kámen i ta celá skála, 423jakby tak od věků stála. 424A žena se toho leká, 425hrůzou se jí vlasy ježí: 426celou tíží na ní leží 427zármutek a vina její. 428I děsí se – však nečeká, 429a ve strachu a v naději 430skokem síní známou běží, 431síní jdoucí pode skálu. 432A hle! dvéře otevřeny 433do nejskvělejšího sálu; 434zlatem jen se svítí stěny, 435strop rubíny vyložený, 436pod ním sloupy ze křišťálu. 437A s obojí strany dveří 438na podlaze mramorové 439plápolají dva ohňové: 440nade stříbrem po levici 441lunou oheň zhůru plane, 442nade zlatem po pravici 443sluncem pláti nepřestane. 444A žena se s hrůzou blíží, 445a ve strachu a v naději 446tu po jizbě se ohlíží. 447Snad ji vábí stříbro, zlato? – 448Ach, již ona nedbá na to! – 449„Haha, mama! haha, mama!“ 450Ejhle dítě, dítě její, 451po celý rok oplakané, 452potleskuje ručinkama! 453Ale v ženě není dechu, 454a hrůzou se celá třese, 455a ve zufanlivém spěchu 456chopíc dítě do náručí, 457dlouhou síní odtud nese. 458A třesk, třesk! huhu! to hučí 459jí v patách ve vrchu klíně; 460praskot hrozný, vichr skučí, 461zem se třese, hluk a lomoz – 462jí v patách se boří síně! 463„Ach, rodičko boží pomoz!“ 464v úzkosti tu volá žena, 465zpět pohlednouc poděšena. 466A hle! jaká zase změna! 467Ticho všecko, a tu z klestu 468veliký ční kámen v cestu; 469vše, jak jindy, spořádáno, 470po vchodu památky není: 471právěť nyní dozpíváno 472Krista pána umučení. 473Ale v ženě není dechu, 474a hrůzou se celá třese, 475a ve zufanlivém spěchu 476dítě svoje odtud nese, 477nese, a na ňádra tlačí, 478jakoby se o ně bála; 479běží, sotva dech jí stačí, 480ač daleko za ní skála; 481běží, aniž se ohlíží, 482tam tou strání blíže lesu, 483a ve strachu a ve plesu 484stane v chudé lesní chýži. 485Ó jaké tu vzdává vroucí 486bohu svému žena díky! 487Vizte slzy ty kanoucí! 488jak to dítě k sobě vine, 489líbá čelo, ručky, rtíky, 490a zas k ňadrám je přitiská, 491jak celá v rozkoši plyne! 492A hle! co se v klínku blýská? 493co to znělo? – Ryzí zlato! 494To zlato, jež loni byla, 495aby dítě si pohrálo, 496jemu v klínek položila. 497A však ženu vábí málo, 498co ji tolik hoře stálo! 499Stáloť ji, ach! slzí mnoho; 500leč děkujíc bohu za to, 501touže drahé tiskne děcko. 502Hořceť zakusila toho: 503že-tě velmi málo zlato, 504a však dítě nade všecko!
V. 505Dávno kostelíček zbořen, 506umlkly již zvonka zvuky; 507a kde někdy stály buky, 508sotva jaký hnije kořen. 509Stařec mnoho pamatuje, 510mnohoť i dozrálo hrobu: 511a však lid si ukazuje 512ještě místa po tu dobu. 513A když večer pohromadě 514mládež za mrazu sedává, 515rád stařeček povídává 516o vdově a o pokladě.