R2: Kolébka prvního Přemyslovce. – Přemyslův pluh.
Bibliografické údaje
Kolébka prvního Přemyslovce. – Přemyslův pluh.. [nakladatel neuveden], [místo vydání neuvedeno], 5 s.
(více)
rukopis
opis cizí rukou s Erbenovými vstupy
R2
Text
Widěla sem skálu nad řekau se pnaucí
Na skále Krokůw zlatý hrad,
Okolo PodU hrademu stály kwětnatní palauci,
Kněžny Libuše [diwny] diwný sad.
Slyšte a wězte, nebyl-těsad na zemi,
Ani neplynul po wodě:
Ale se wznášel nad wlnami těmi,
Jak orel we swé swobodě.
Stoleté lípy rozsíwaly chlady,
Prameny jasně prýskaly,
Lilie, ruže neskončené wnady
Zimě i létě zkwétaly.
Slyšte a wězte, dole blíže wody
Na wodě plaulo z labutího peří
Stawení diwně setkané
Ze říční pěny kment nakment byl místěo dweří,
Zrcadla z wody kowané;
Vidělat ʃem – – dole pode ʃkalou
Lázeň plynoucí na vlnách
Viděla ʃem kněžnu ve ʃvých panen kole
Perlami z lrosy třpýytila se p stěna,
Opony mráčky zardělé,:
Tuť Libušina lázeň oblibená,
Sobotní místo kaupele.
Na prahu stála u swé labutíʃobotní lázně,
Patříila w mutný říční praudění; proud
I čČetla tam slowa náděje a bázně,:
Své Té země české sauzenýí – tajný soud.
„Widím požáry a krwawé boje,
„Ostrý meč tebe probode;
„Widím twau bídu, pohanění ponížení twoje,
„Wšak nezaufej, můj národe!“
Tu jí dwě panny, stojíce po boku,
Kolébku zlatauzlatau Kolébku podaly,
Polibíla ji, a w bezedném toku
Ji Ppotopila ji w pod skalypodskalí.
Slyšte a wězte slowa Libušina,
Já slyšela její wěští hlas:
„Tuto spočíwej lůžko mého syna,
„Až powolám tě někdy zas!
„Z temného lůna hlubokého moře
„Powstane nowý mladý swět,
„Široké lípy jimžto byla hoře,v mém otcovʃkém dvoře
Ponesau zase wonný kwět.
„Smutné osení wzkřísí těžký příwal,
„Z noci se zrodí jasný den:
„A národ, který prwé slawný býwal,
„Ten bude opět oslawen.
„Tehda na swětlo ze propasti řeky
„Zlatá kolébka wyplyne,
„A země spása, sauzená před wěky,
„Na ní co dítko spočine.
–
Widěla sem muže na Bělině wodě,
Praotce slawných wojwodů,
An za swým pluhem po dědině chodě
DobýwalTěžil zeVzdělaval země aurodu.
–
Tu pPřišli posliové od walného sněmu
A oráč wojwodauknížetem-tě zwán,
Oblekli oděw zlatoskwaucí jemu –
A neddorán zůstal lán.
Položil rádlo a propustil woly:
„Odkud jste přišli, jděte zase zpět!“
A swé bodadlo zarazil tu w poli
Aby wydalo list i kwět.
Pojala woly nedaleká hora –
Podnes ji značí wody rmut;
A suchá holi liskowice kora
Wydala trojí bujný prut.
A pruty zkwětly i owoce nesly,
Wšak ale dospěl jen jeden,:
Druzíhé dwa swadly a zse stromu klesly,
Newzkřísiwše se po ten den.
Nepostíženi jsau osudu kroci,
Co má se státi – stane se,
A co na wečer pochowáno w noci,
Ráno zas na swět vynese.
Slyšte a wězte, nejsauť marné hlasy!
Wložte je pilně na paměť: ,
Nastane doba, přijdau zase časy,
Kdež obžiwne ta mrtwá sněť.
Obět i w
Obě ty wětwe w ušlechtilém kwětu
WzZmohau se šíře šíiroce,
A nenadále, ku podiwu swětu,
Ponesau blahé owoce.
Tu přijde kníže we zlatě a nachu
By zaplatilo starý dluh,
A wyndá na swět ze smetí a prachu
Přemyslůw zawržený pluh.
A z duté hory wen powolá woly
A k pluhu zase přiděje,
I zanedbanau doorá tu roli
A zlatým zrnem zaseje.
I wzejde setí, jaře bude kwésti,
Slawně se zaskwí zlatý klas,
A s ním i wzejde země české štěstí
A stará sláwa wstane zas.
–
S 112
4aG35