A5: Za Kajou

Bibliografické údaje

Básně. In: Karel TOMAN: Výtv. a graf. podoba: Karel SVOLINSKÝ. Fr. Borový, Praha 1946, 202 s.

B3 obsah

Text

74
Mlýn rodný v lesích nerozehraje už zelená kola, bystřina marně houkne do kraje, že jaro volá, a vzpomínka a žal jen v mlze dne pod cizím nebem k tobě usedne. Spí v bílých parách fjord. A pohoří hrou ledovců svítí. Vzduch, moře, země tiše hovoří, co mohlo býti, co mohlo kvést a v slunci k činům zrát. Leč osud kynul, člověk pad’. A jako matka k děcku chorému se nachýlí k tobě a mluvit bude jeseň. Dobrému, má dcero v hrobě, a kráse žila duše tvá i sen. Šla láska s tebou. Vroucný byl tvůj den.
75
Ty dítě jara, dítě jeseni a hloubek a výší, buď s bohem! Sosny, trávy, kamení tvým dechem dýší a vlas tvůj hnědý jako útlý mech v plamenech slunce žije, něha něh. Ten, v jehož cestu pad’ tvůj světlý stín, dnes našel tvé stopy pod písčinami dnů. Než do hlubin čas jméno ztopí, na hrob tvůj, KAJO, verše smuteční třesavou rukou píše. Měkce sni.

Obsah zdrojové publikace