R3: Pohřeb.

Bibliografické údaje

Hlas ticha (Dvanáct básní)., LA PNP, Praha, fond Karel Toman, s. 1–11, 11 s.

(více)

Fotokopie patrně z vícero zdrojů; na s.2 dedikace Rudolfu Medkovi.

R1

Text

Pohřeb. Ve Splitu, v červenci 1914. Tah lodí viděl jsem slavný tehdy za večera, když místo k triumfu na pohřeb vezli dvě těla, kníže a kněžnu. Ne věncoví barevných světel, ne florem zastřená děla na truchle vyhrůžných přídách, ne výstřely s břehu, žal komandovaný – to nepromluvilo k srdci. Však zamlklé davy, přísně tiché, od věků zvyklé čekati ránu, jaly mou duši. V ní hovořily: Spljete, Spalato našich pánů, domove našich duší, úle lodicím našim, lhát neuzříš nás. Před smrtí skláníme hlavu: pokoj buď dobrým i zlým. Bůh spravedlivý, jenž odměňuje a trestá a zkouší věrné,
dal koruně mučednické spočinout na dvou hlavách. Snad netoužily po slávě nebes: Bůh usoudil jinak a zdvih’ je k sobě. My v trudu a bídě a v zápase s půdou a mořem chléb tvrdý smáčíme v trpkém víně a modlíme se k Bohu a svatým. Až budou hořet pamětní svíce ve přítmí chrámů našich, vzpomeneme také při modlitbách za zemřelé kněžny i knížete. Neb netrestá nebe v člověku vždy vlastní jeho vinu. Čin zlý, myšlenka zlá či vražedný záměr odplaty dojde až ve vnucích někdy. I shlédl Pán na bídu Srbského lidu a mstitele vzbudil. Nevinný vraždil snad nevinné. Snad vinné. Snad podlé. Rozsuď ty, Bože! Karel Toman. – Přepracoval v Praze, 10. listop. 1916.

Obsah zdrojové publikace