Č1: Pohřeb.
Bibliografické údaje
Pohřeb. In: Knihomil, roč. 2, 1918–1919., č. 6, 25. listopad 1918, s. 123
Text
1Tah lodí viděl jsem slavný tehdy za večera,
2když místo k triumfu na pohřeb vezli dvě těla,
3kníže a kněžnu.
4Ne věncoví barevných světel, ne florem zastřená děla
5na truchle výhružných přídách, ne výstřely s břehu,
6žal komandovaný –
7to nepromluvilo k srdci. Však zamlklé davy,
8přísně tiché, od věků zvyklé čekati ránu,
9jaly mou duši.
10V ní hovořily: Spljete, Spalato našich pánů,
11domove našich duší, úle lodicím našim,
12lhát neuzříš nás.
13Před smrtí skláníme hlavu. Pokoj buď dobrým i zlým.
14Bůh spravedlivý, jenž odměňuje a trestá
15a zkouší věrné,
16dal koruně mučednické spočinout na dvou hlavách.
17Snad netoužily po slávě nebes: Bůh usoudil jinak
18a zdvih’ je k sobě.
19My v trudu a bídě a v zápase s půdou a mořem
20chléb tvrdý smáčíme v trpkém víně a modlíme se
21k Bohu a svatým.
22Až budou hořet pamětní svíce ve přítmí chrámů našich,
23vzpomeneme také při modlitbách za zemřelé
24kněžny i knížete.
25Neb netrestá nebe v člověku vždy vlastní jeho vinu.
26Čin zlý, myšlenka zlá či vražedný záměr odplaty dojde
27až ve vnucích někdy.
Zabaveno v Knihomilu I, 1.
