Kytice - fotka

další strana →

K. J. Erben

„Jsem této země [mocný] král,

twůj [a]

jasný

Jsem této země král a

Král jʃem a této země pán

Wčera poprwé jsem tu ʃtál,

sem

Náhodau wčera zawolán:

Dám tobě ʃtříbro, dám ti zlato, Dej ty mně ʃwoji dceru za to, Kráʃnau přadelnu.“

„„Ji

Což,

Och

pane králi?,

diw a

jaký

diw! a

diw!

„„Och Jemináčku, Jemíne!

Toť

Což mne můj rozum pomine

Kdoby pomyʃlil,se nadál jaktě žiw!

Pěkně wás wítám,

Wždyť Wšak nejʃme hodny,

pane králi! –

Kýž bychom

hodny wždycky

záslužněji byly

ʃtály

W miloʃti waší! –

Wšak ale

ale

dobr[au] radu,

radu mám

Wšak ale dowolte

libo

Dowolte jedno ʃlowo wám:

Za cizau wlaʃtní

Wšak

Já také wlaʃtní

dceru mdám.

AJeť

PpPodobna

je tété druhé práwě

CoJak oko oku w jedné hlawě –

Předc ještě

Lepší přadlena!

Hedwáb její niť!““

Nehledám jiné láʃky již,:

K[t] Král jʃem a ty mé ʃlowo moje ʃlyš

Přikazuji

Až bude zejtra

[den] jitro

[k wečeru],

[*] ráno w šeru,

Prowodíš tu swau newlaʃtní cizí dceru

Na kralowʃký hrad.“

Mlč ženo,! we cti krále měj[!],

Král

Já

Král

Král

Král

jʃem a pokora tě [spaš]!

poraučím, ty

udělej!

poʃl[oucháš][ouchej]

Nedbám o jiné lásky hlas,

„Špatná je, babo, rada tvá! Vykonej, co ti kážu já: Zejtra, až den ʃe ráno zjasní, Provodíš dceru ʃvou nevlaʃtní Na královʃký hrad!“

* III.

„„Wʃtáwej, dceruško! již je čas, Pan král tě čeká, bude kwas: Wšak ʃem já ani netušila – Nu, bodejž dobře pořídila W kráalowʃkémwuwském hradě!““ „Stroj ʃe, ʃeʃtřičko. ʃtroj ʃe,moje, ʃtroj,! W kráalowʃkémuském hradě bude hoj! Wyʃoko ʃi ʃe podíwala, Nízko mne, hleďte! zanechala – Nu, jen zdráwa ʃtůj buď!