text verze
7 Král duchů.
(Z Göthe.)
Ký pozdní to jezdec větrem a tmou?
Otec to s dítětem, domů jedou;
Milého ʃynáčka v náručí má,
A tiskne, a hřeje, a objímá!
Mé dítě! což úzkoʃtně tak se děsíš –
„Tatíčku! což krále duchů nevidíš?
TamHle, krále se srstí a s korunou?“ –
Mé dítě, jen vodní to páry jʃou. –
„„TyPojď dítě milé, pojď ke mně ʃem!
Zde krásně ʃi spolu pohrajem;
Má louka je pěkná květnatá,
A máť moje šat má ze zlata!““ –
„TatíčAch táto, tatíčku! slyšíš-li nyní,
Jaké mi král ʃliby tajně činí?“ –
Spokoj ʃe, mé dítě, a bázně nech:
Tot Suchéť to liʃtí šumí po ʃadech. –