Č: Poznamenání. [Král duchů]

Bibliografické údaje

Poznamenání. [Král duchů]. In: Literarní příloha ku Věnci, roč. 1, 1843–1844. [nakladatel neuveden], [místo vydání neuvedeno] č. 7, 1843–1844, s. 100–101

(více)

autorský výklad k Erbenově překladu básně Král duchů

Č obsah

Text

100
V bájesloví slovanském není žádné bytnosti, kterážby německo-germanské Erlkönig, jakož v originalu německém nápis básně této zní, v pravém smyslu názvu toho zúplna nahradila; pročež uznal jsem za dobré, překládaje báseň tuto na jazyk český, raději význam širší Král Duchů zvoliti, než nové a pochybené, ačkoli téměř vůbec již rozšířené Olšovec podržeti. Pochází pak, dle zdání mého, slůvko Erl z kořene -r a zdrobňující přípojky germanské l. An obmezenost listů těchto širšího rozbírání kořene toho nedovoluje, postačí několik příkladů z jazyků indoeuropských přivesti, aby se na význam jeho ukázalo. Před jinými naskytuje se slovo naše: jarý; znamenáť pak předně tolik, co křepký, bujný, silný. Staří Slované nazvali část roku, v níž příroda života, bujnosti a síly nabývá, jarem, příčinu pak a původ toho, t. slunce, kteréž za první své božství ctili, jmenovali Jarbogem, Jarovítem, jakoby řekl: Bůh silný, mocný vítěz, an poráží tmu a zimu, toto největší zlé a smrt přírody. S tím srovnává se co do kořene i významu řecké έαρ (ήρ) = jaro, ráno, a však i šťáva života ve zvířatech a rostlinách; lat. ver = jaro, s čímž příbuzno jest viridis, e = zelený, vires, ium = síla. Sem náleží i něm. Jahr, a samskr. jaran = jaro, rok. – Jiný význam slova jarý jest to, co čistý, jasný, světlý; s čímž se opět i kořenem i významem svým shoduje řecké ίερος = svatý, božský. Jakož pak skutečně Slované téhož boha svého Jarboga, Jarovíta nazývali i Svatobohem (Sventobóg), Svatovítem. Týž kořen i význam, co ve slovu jarý = ίερος, božský, nacházíme i ve slovu germanském Ger (srov. Jarovit = Gierovit, Herovit), jenž udrželo se v některých jmenech vlastních, na př.: Gertrud = Gotttraute, Bohumila; Gerhold (Gerold) = Gotthold Bohurád; Gerhard (Erhard, Gerard) = Gotthard hrdina Boží*; a German (Herman)? kterýž národ by nechtěl slouti lidem božím? – Téhož kořene i významu jest opět řecké ήρως (srov. Jaroš) = hrdina i božství nižší třídy; odkudž pak pochází ‘Ηρακλεης (Herkules) = velký, slovútný hrdina a t. d. Podlé příkladů těchto měloby slovo Erlkönig slouti v češtině: Král mocných, Král hrdin, bohů nižších.
101
A skutečně znamená v bájesloví germanském slovo Er, Jerl, Jarl, jinak také Einheriar, stíny hrdin v boji zahynulých, kteří do Walhally, nebe germanského, přijati byvše, zde to, co je za života těšívalo, totiž med píti, sobě hovíce, a pro ukrácení chvíle potýkati se před branami Walhally, na všecky věky konati mohli. Král pak jejich, kterýž „každého dne muže v šírém poli mečem padlé k sobě povolával“, neboť „jemu jsou náleželi“ (Grimnis-mál 10, 48), byl Odin, Otin (srovn. ot-ec) čili Wodan, prvnj z bohů zemských, dárce veškerého života pozemského, totiž Slunce. Z dvanácti příjmění jeho, kteréž vztahovaly se na dvanáctero částek ročních, první bylo Alfadur (Allvater), otec veškerého stvoření, a slavnost jeho držela se z jara, když den nad nocí počíná vítěziti. Jelikož ale každé stvoření již od počátku svého i zárodek porušení a zkázy své má od stvořitele v sobě vložený; byl tedy Odin, blahodějný života dárce, takto spolu i hubitelem, a vlastností touto se zlobohem Ve čili Loki, bratrem svým, za bytnost jednu, právě tak, jako indický bůh stvořitel, Brama, nerozdílný jest od boha Šiby, hubitele, a jakož i slovanský Jasoň, radostný jara bůh, týž jest, kterýž vládne i podzimem čili jeseněm a přírodu k hrobu doprovází. Zloboha pak představovali sobě staří národové obyčejně kozlem, kteréhož jemu také na smíření za hříchy své obětovati byli obvykli. (Norks rab. chald. Wörtb. p. 451.) Jednak mohlo i také samo křesťanství k tomu přispěti, že z Krále Jarých, boha povahy blahoplodné, učiněno jest později strašidlo lstivé a zhoubné, s příznaky křesťanského ďábla. Byl pak otec Odinův, jakož bájesloví učí, Bör, což se vykládá za pevninu zemskou z prvopočáteční směsice se vyvinuvší, a matka jeho nazvána Bestla, totiž voda čili moře pevninu vůkol objímající. Jedna z manželek jeho sloula Jördh, t. země úrodná, jinak také Sif (srovn. Živa, slovanská bohyně úrody zemské), a dcery její, ty totiž, kteréž za nocí podzimních po lukách, nad vodami a lesy tance vedou, jsou páry na podzim vystupující, z nichž způsobem podobným obraznost slovanská sobě Rusalky a Víly utvořila. * Hard, hart značilo starým Germanům moc, sílu, zmužilost; s tím srovn. polsk. hardy, česk. hrdý, hrdinský, lat. arduus, řec. καρτερος = silný, mocný, což opět připomíná na indické Krita t. Brama, stvořitel, a na boha Krta, děda Radhostova, u Vacerada 447.