R1: Feuilleton z venkova.
Bibliografické údaje
Feuilleton z venkova.., LA PNP, Praha, fond Zlatá Praha, s. 4
Text
Karel Toman
Feuilleton z venkova.
1Mezi dvojí hradbou klasů
2vzdouvavých a rozhoupaných
3tiše jdeme sžehlou mezí.
4Nad hlavami hmyz nám hraje
5bodající melodii
6vzneslých tonů. Bílé nebe
7jako peklo líbá nás.
8Už jsme mnoho zapomněli
9a přec ještě vzpomínáme.
10Filigránský zámek v parku,
11oh, to byla pohádka!
12Toulky, rvačky, smích a láska
13a francouzské hodiny.
14Seriosní vychovatel
15ve fraku a v rukavičkách,
16který vraždil útlé květy
17latinskými termíny.
18A pak ta, ‚on parle français?!‘,
19domýšlivá dlouhá husa
20s věčně rudým slunečníkem
21a s tou hloupou nervosou.
22Dej jí pánbůh hodně dětí,
23uměla tak s vervou zpívat
24Marseillaisu! Zbožňovala
25Lamartina, Revoluci
26a své černé modlitby.
27Vychovatel nebyl Greslou,
28nenáviděl experiment,
29miloval jen botaniku
30a psal verše na Francouzku.
31Počestný byl, nepil nikdy
32a váš papa oženil ho
33s tou hubenou Francouzkou.
34Ten váš papa – miluji ho.
35Věříte mi, komtesso?
36Je mi líto, že teď taky
37vyje s vlky. Ubožáček,
38chtěl mít ze mne hofráta,
39nebo aspoň advokáta.
40A je ze mne hloupý bohém,
41který pije, kouří, tlachá,
42nemá ani špetku taktu
43k chudým ani k bohatým,
2.
44za to stále prázdnou kapsu.
45Leč to už je nediskretní.
46‚Je to strašná kapitola
47o italské kuchyni‘
48jak to psal můj drahý básník
49stejným rytmem, jen že vtipněj’.
50Vyznávám ho fanaticky,
51je můj básník. Rvát se umí
52s životem i s idioty,
53je můj básník. Síla, velkost,
54člověk, smích a nenávist.
55A jak žiju v naší Praze?
56Ano, drahá, naše město.
57Konglomerát všeho češství,
58všelijakých literátů,
59všelijakých politiků,
60professorů, žurnalistů,
61učenců a moralistů
62a tam dole živoříme
63my, ta cháska bohémská.
64– Roztočila světlý sluník
65a hrst klasů rozdr[*]tila
66drobnou rukou. V les jsme vešli,
3.
67v tichý, vonný, černý les.
68Na mech jsme se usadili,
69žvatlali a smáli se
70bůh ví čemu. Svět a život,
71ten byl někde za lesy.
72A my byli jen dva známi,
73již se za dlouhý čas sešli. –
74... Ale rád mám naši Prahu.
75Mám v ní dosti smutných hrobů,
76k nimž se modlit nechodím.
77Do jednoho uložil jsem
78svoji lásku. Štíhlá, krásná,
79nejkrásnější v zadívání –
80byla skoro jako vy.
81Měla ovšem zlaté vlasy
82a teď chce to bájné zlato
83obětovat divadlu.
84Bude někdy velkou hvězdou,
85Sarah en miniature.
86Pokoj s ní! A nemluvme už,
87neptejte se, komtesso.
– – –
4.
