R1: I dechlo jaro v srdce mé...
Bibliografické údaje
Verše rodinné a jiné (z let 1914–17). In: Karel TOMAN: , LA PNP, fond Karel Toman 1917, 24 s.
Text
Karel Toman
I dechlo jaro v srdce mé...
I dechlo jaro v srdce mé,
(hlas nocí větrných jsem slyšel)
šeptalo: Vstaň a půjdeme. –
Že smutno bylo srdce mé,
já k smutnějším jsem ráno vyšel.
Ne těšitel, jen jako ten,
jenž s trpícími nese hoře,
jsem nahlédʼ chatám do oken
a jak jsem kráčel samoten,
slz cizích zalilo mě moře.
Hrob zamlklý byl každý dům
a vesnice, toť hřbitov celý.
Když zazněl zpěv, to pohrobkům
a vlastním oklamaným snům
zmučené mladé ženy pěly.
A starých matek černý řad
pokorně bral se ke kostelu.
Na starce u hřbitovních vrat
třpyt slunce vysměvačný padʼ
a ruka sáhla k srdce, k čelu.
67
Karel Toman
I slovo boží jinak zní,
než znělo ještě loni z jara.
Jen hlahol zvonů stejně zní
hlubokou notou smuteční,
když mrtvého kněz pochovává.
A stejným dechem voní zemʼ
syrových kouřících se polí,
jak obrací se pod pluhem.
A jako za mátožným snem
cesta se plouží pod topoly.
Jde rozsévač, a mně se zdá,
že zrno elektrické seje,
jež rychle v půdu zapadá
a rychle bohatou žeň dá,
jíž v klasecha po ní lehký vánek věje.
–
78
