Č1: Píseň.
Bibliografické údaje
Píseň. In: Zář, roč. 4, 1900., č. 49, 6. prosinec 1900, s. 3
Text
Kdo ví, co eben, zlato je
a kdo ty barvy miluje,
být Rakušanem musí.
Sám sedím v hlučné kavárně
a nálada má beztvárně
se vlní, hrá a tančí
po ebenové šibenici,
kde visí zlatém při měsíci
tři ztichlí rebellanti.
Kdo ví, co eben, zlato je,
ten také vlasy miluje
žen plavých a žen snědých.
Můj bože, vlas se zlatým jasem!
Spát jednou pod tím dvojím vlasem,
pod ebenem a zlatem!
Můj bože, jak to dojemné!
Být Rakušan – ne, pojem ne,
to statistika není –
oh, to je moudrost života,
jež nad námi, v nás mihotá
a ve dvou barvách zpívá.
To slavných korun majestát,
jež do věčnosti budou plát
(ty drahé hrdé hlavy!)
– být Rakušan, jak srdce bije!
Nuž, kdo tu žije, ten ať pije,
ať žije – – –
