Č2: Stará píseň bývalého Rakušana, které dvacet let scházel konec.

Bibliografické údaje

Stará píseň bývalého Rakušana, které dvacet let scházel konec (Ad usum Delphini). In: Nebojsa, roč. 1, 1918., č. 3, 21. listopad 1918, s. 4

Č2 obsah

Text

Kdo ví, co eben, zlato je, a kdo ty barvy miluje, být Rakušanem musí. Sám sedím v hlučné kavárně a nálada má beztvárně se vlní, hrá a tančí po ebenové šibenici, kde visí zlatém při měsíci tři ztichlí rebelanti. Kdo ví, co eben, zlato je, ten také vlasy miluje žen plavých a žen snědých. Můj bože, vlas se zlatým jasem! Spát jednou pod tím dvojím vlasem, pod ebenem a zlatem! Můj bože, jak to dojemné! Být Rakušan, ne, pojem ne, to statistika není, oh, to je moudrost života, jež nad námi, v nás mihotá, a ve dvou barvách zpívá. To slavných korun majestát, jež do věčností budou plát, – ty drahé, hrdé hlavy! – Být Rakušan, jak srdce bije! Nuž, kdo tu žije, ten ať pije, ať žije dynastie!