Č2: Smutek dilettantů.
Bibliografické údaje
Smutek dilettantů. In: Lumír, roč. 37, 1908–1909., č. 8, 17. květen 1909, s. 337
(více)
Otištěno společně s básněmi Ztratil jsem klíč (Mladému slunci nahá zem...) a Tvé jmeno vstalo (Tvé jmeno vstalo a tvá bytost s ním...).
Text
V jediný krystal, v jeden květ,
v jedinou hlavu plavou nebo snědou
klíč našich životů je vklet.
A v jeden hrozen nalita
žhne vroucná síla země... Pozdě, s bědou,
poznání v srdce zavítá.
Jak plály v slunci vinice!
Ve zlatém slunci hrozny pokoušely
a rtů a číší tisíce.
Smály se zvučně rozpakům
ženy, jež znalé, hlasem rozechvěly,
a zapálily našim snům,
by nezbloudily, maják očí svých,
na vonných rytmech ňader uhýčkaly
svědomí zbabělých.
Vinice zpustly, zadul chlad
a do bronzových listů větry svály
žen zanechaný bílý šat.
Rozbity číše, zahořklo
sladké kdys víno polibků i révy
a matně kmitá střepů sklo.
Vzduch zšedl. Poví bůh či zem,
kdy velká radost vítězná se zjeví,
jež osou jest a osudem?
Neb v jeden krystal, v jeden květ,
v jedinou hlavu plavou nebo snědou
klíč našich životů je vklet.
