Č1: Fischamend
Bibliografické údaje
Básně. In: Moderní revue, roč. 19, sv. 27, 1912–1913., č. 10, 8. červenec 1913, s. 147–149
Text
1Den červnový dnes v paměti mé vstal
2a ožil, zaplál. Bílá silnice,
3po březích bídná uprášená tráva
4s křesťansky pokornými čekankami,
5a za mnou, v dálce, slunce zapadá.
6A z leva dýše chladem slavný proud,
7zelený Dunaj. V mojí hlavě šumí
8roj písní, ballad, melancholií,
9zřím gesta, tváře, hochy, dívčice,
10jimž ty jsi důvěrnicí, tichá řeko,
11hazardní milenkou i hrdinou.
12Jdu, sním a polohlasně skanduji
13ty prosté verše posvátné. A náhle
14v zrak zasvítí mi oslnivá běl
15zdí hřbitova, jenž leží na svahu
16po pravé straně. Štíhlé cypřiše,
17studené cudné ztuhlé plameny
18obětních ohňů, ční tu k nebesům
19a v lehkém vánku chýlí temena.
20„Ti bezejmenní, jež přinesla voda,
21requiescant in pace.“
22Den červnový dnes v paměti mé vstal,
23a po letech zas’ chodím po hřbitově,
24kde není křížův ani kamenů,
25jen bují tráva zelená a v ní
26žlutavě planou terče pampelišek,
27a moje srdce pláče vděčností
28k tobě, ó dobrotivá sladká země,
29vždy stejně vlídná, stejně spravedlivá,
30jediná spravedlivá pod sluncem.
