Č1: Slavné jaro.
Bibliografické údaje
Slavné jaro. In: Volné směry, roč. 1, 1896–1897., č. 8, . červen 1897 (červen), s. 367–368
Text
Pohádka krve. V dlouhém odříkání,
za snění nočních tajně zkvétala
a teď! – tak rudě zaplála
a vysmála se odříkání
a divě zavýskla do jarních větrů vání.
Omladlou mízu pije z dechu země
a horkou touhu z tmavých zraků žen
smích jásavý má pro ten zmatek ve mně
s refrénem jedním: ven, jen ven!
za novým obzorem, jenž neohraničen.
Jsou hloubky neznámé, závratné výše,
kam nedostoupla inspirace chvil,
jsou těla svěží, každé prudkou vůní dýše,
jsou čistá snění, jdoucí tiše –
a po tom prahnu, bych se žhavě zpil.
– A pro Vás, která pohádkou jste sama,
verš galantní by blasfemií byl,
pro Vašich očí smutné drama
mám pohled měkký za večerních chvil
a teplý ruky stisk, jak v dlouhé zimě byl
