R1: ***
Bibliografické údaje
Text
***
23/10 1900
Říjnový večer studí,
ó duše, pojďme spat.
Jen srdce bije v hrudi
a tím se nelze zhřát.
To srdce hladovělo
už celé měsíce
a prudkým rytmem hřmělo
v ztřeštěné lyrice:
tu zádumčivou něhu,
již chtělo vypiti
a plameny, v jichž šlehu
se chtělo vznítiti,
tu vroucí bolest cítí
oddané srdce zas –
pro něco jenom žíti,
co zas by žilo v nás!
Kraj horizontů chudých,
jež vymezil nám svět
požárem bouří rudých
tam vidět žhnout a skvět!
Stříbrné perspektivy
rozsvítit pohledům,
pohádky, kouzla, divy
dát ulekaným snům,
rozpjetí slavných moří
dát české dušičce,
rozmach křídel, jež se noří
do výší šumíce,
majáky, které budí
tušení temných fat!
Jen srdce bije v hrudi
a nelze žít ni spat.
– – –